26 C 160/2023-34 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 500 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení z titulu nesplaceného dluhu ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí úvěru poplatek v celkové výši 35 000 Kč a v případě prodlení s úhradou jednotlivé splátky k zaplacení sankce 500 Kč. V prodlení byl žalovaný s úhradou 5 splátek, proto se sankce vyšplhala až na 2 500 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, proto je dlužen celou jistinu 50 000 Kč, poplatek 35 000 Kč a smluvní pokutu 2 500 Kč, k jejichž úhradě byl marně vyzván před podáním žaloby. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, proto soud rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud po provedeném dokazováním učinil tento skutkový závěr: 4. Žalovaný jako podnikatel uzavřel s žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které mu byl poskytnut neúčelový, nebankovní, bezhotovostní úvěr ve výši 50 001 Kč, který byl žalovanému vyplacen na jeho účet číslo [bankovní účet] dne [datum] prostřednictvím platební brány [anonymizováno], s.r.o.. Žalovaný souhlas se smlouvou potvrdil zadáním SMS kódu [číslo] dne [datum], zaslaným na mobilní telefon [číslo] uvedený v žádosti o uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky, tedy elektronicky vyhotovena i podepsána prostřednictvím internetu na stránce [webová adresa]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit celkově částku 85 000 Kč, zahrnující vedle poskytnuté úvěrové částky rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, a to vše v 5 splátkách po 17 000 Kč, splatných ve 14ti denních intervalech, tedy k datům 18. 4., 2. 5., 16. 5., 30. 5. a [datum] (článek V. 2.). Pro případ prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč (článek VIII. 1.). Obsahem smlouvy nebyly žádné údaje svědčící o majetkových poměrech žalovaného (smlouva o podnikatelském úvěru [číslo]). Výplata částky 50 001 Kč na účet [bankovní účet] byla doložena potvrzením o provedené platbě vystaveným [právnická osoba], s.r.o., [IČO], kdy částka 1 Kč představovala vrácenou verifikační platbu zaslanou z účtu žalovaného číslo [bankovní účet] k ověření vlastnictví účtu. Vlastnictví účtu číslo [bankovní účet] vedeného [právnická osoba] žalovaným bylo doloženo sdělením banky ze dne [datum] a rovněž výpisem z tohoto účtu za měsíc duben 2022. Z výpisu vyplynulo, že zůstatek na účtu vykazoval zápornou hodnotu 419,12 Kč již na počátku uvedeného období, kdy tento zůstatek byl ještě navýšen o čerpaný kontokorent až do [datum], kdy na účet byla připsána platba z předmětného úvěru. Rovněž další kladné přírůstky na účtu až do konce daného účetního období plynuly z dalších čerpaných úvěrů (dne [datum] od [právnická osoba] ve výši 25 000 Kč, dne [datum] od [právnická osoba] ve výši 7 530 Kč, dne [datum] od [právnická osoba] ve výši 1 300 Kč, dne [datum] od [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč). Dopisem ze dne [datum], tedy po uplynutí lhůty splatnosti poslední splátky, byl žalovaný požádán o úhradu pohledávky ve výši 96 597,01 Kč do 3 dnů s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzva, podací lístek). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky na určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. Soud aplikoval zjištěný skutkový stav na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k tomuto právnímu závěru: 9. Ohledně nároku žalobkyně má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že vůbec neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet příjmů a pravidelných výdajů žalovaného tak, jak jí byly před poskytnutím úvěru případně žalovaným poskytnuty a žalobkyní prověřeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný zůstatek žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela bez jakéhokoliv prověření ze závěru o úvěruschopnosti žalovaného, nebylo zřejmé, z čeho tento závěr učinila. Soud vzal v potaz výši poskytovaného úvěru, která pro osobu s velmi nízkými příjmy a vysokými výdaji může být i finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když neměla před poskytnutím úvěru od žalovaného žádné relevantní informace, jež by reflektovaly reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit. Naopak výpis z účtu žalovaného za měsíc, ve které byl úvěr poskytnut, svědčí o špatné finanční situaci žalovaného, který opakovaným čerpáním spotřebitelských úvěrů u dalších 4 nebankovních poskytovatelů úvěru načerpal dalších 37 830 Kč, aniž by bylo z účtu zřejmé, že by měl prostředky na jejich splacení. Fakticky se to projevilo tím, že žalovaný na tento úvěr neuhradil žádnou z dohodnutých splátek, a to ani částečně. 10. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto je akceptovatelná. 11. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na