26 C 190/2023-70 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 501,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 575,32 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 836,94 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 322,34 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 501,46 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum], kterou mu byl poskytnut úvěrový rámec 25 000 Kč, z něhož žalovaný čerpal částku 51 615 Kč, z níž splatil 35 665 Kč. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek však nesplácel. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami, které ke svému tvrzení předložila žalobkyně a zjistil tento skutkový stav: 4. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Čerpání tohoto bezúčelového úvěru proběhlo bezhotovostně výplatou na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci v minimální měsíční výši 743 Kč. Výše splátek měla vždy činit minimálně 2,97 % z úvěrového rámce. Žalovaný se rovněž zavázal k zaplacení úroků ve výši 24,88 % ročně z poskytnutého úvěru, které splácel společně s jistinou v pravidelné splátce. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný do žádosti o úvěr sdělil své majetkové poměry, z nichž vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činí 45 200 Kč z hlavního pracovního poměru ve společnosti [právnická osoba] a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 100 000 Kč. Dále ke svým poměrům uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný a bydlí ve vlastním. Svou totožnost žalovaný prokázala kopií [číslo obč. průkazu]. Na základě těchto informací proběhl schvalovací proces, po kterém byl žalovanému zaslán text schválené smlouvy, s jejímž obsahem žalovaný souhlasil a tento souhlas potvrdil SMS kódem zaslaným na mobilní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru ([číslo]). Smlouva byla dne [datum] v 13:03 hodin podepsána kódem [číslo], čímž došlo dle ujednaných podmínek k jejímu uzavření. Celá úvěrová jistina 25 000 Kč byla následně vyplacena na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] dne [datum] (smlouva o úvěru, kopie občanského průkazu, sdělení banky). Žalovaný mimo uvedenou úhradu načerpal další finanční prostředky ve výši 26 615 Kč, přičemž splatil pouze částku 35 665 Kč, tedy řádně a včas celkem 15 splátek splatných v období od [datum] do [datum]. Splátku splatnou [datum], stejně jako všechny následující splátky, již nehradil. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala ke splacení úvěru v dopise ze dne [datum], zaslaným žalovanému doporučeně dne [datum]. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou obsaženou v dopise ze dne [datum], zaslaným prostřednictvím právního zástupce žalobkyně s upozorněním na soudní vymáhání, zaslaným žalovanému doporučeně dne [datum] (výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení dluhu, poštovní podací arch, předžalobní výzva, poštovní podací arch). 5. Žalovaný pro potřeby ověření úvěruschopnosti nepředložil žalobkyni před uzavřením smlouvy o úvěru žádné dokumenty k ověření jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně ani nedoložila, že by před poskytnutí úvěru provedla náhled do rejstříků ISIR a [příjmení] za účelem zjištění případných jiných dluhů či exekucí žalovaného. 6. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, po právním zhodnocení, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost danou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila přehled pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, jež měla k dispozici před poskytnutím úvěru. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Soud má za to, že ani z informací uvedených v úvěrové smlouvě nebylo možné reálně stanovit použitelný příjem žalovaného, a to pro absentující údaj o jeho výdajích. Jediná informace o majetkových poměrech žalovaného byl údaj o jeho měsíčním příjmu, resp. o příjmech celé jeho domácnosti, jenž nebyly nijak hodnověrně doloženy. Na žalobkyni, jako poskytovateli úvěru, tak zůstalo poměry žalovaného dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, což žalobkyně prakticky neučinila. Za tohoto stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující jeho reálné majetkové poměry. Žalobkyně přesto žalovanému požadovaný úvěr poskytla. Vzhledem k tomu, že spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, aby byla tímto zákonným postupem posílena ochrana jak spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tak i ochrana poskytovatele úvěru před jeho nesplacením. To se však v daném případě nestalo a úvěr byl žalobkyní poskytnut žalovanému, o němž nevěděla, zda poskytnutý úvěr splatí, resp. zda na jeho splacení má dostatek volných finančních prostředků. 7. Soud proto shledal, s ohledem na popsané důvody, uzavřenou smlouvu za neplatnou. Úvěrové prostředky ve výši 51 615 Kč tak žalovanému byly poskytnuty na základě neplatné smlouvy z důvodu absence zjišťování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Uvedený důsledek vyplývá ze změny § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedené novelou [číslo] Sb., účinnou k [datum], kdy stanovil, že nedostatečné prověření úvěruschopnosti spotřebitele způsobí absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci jde ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o neplatnost absolutní, přičemž § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaných před datem účinnosti tohoto zákona. Tato retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, protože je v souladu s aplikační praxí soudů z doby předcházející účinnosti zmiňované novely. 8. Smlouva o úvěru je neplatným právním úkonem, proto nebylo možné žalobkyni přiznat z ní jakékoliv plnění, protože i případně vzniklé příslušenství sdílí osud věci hlavní v souladu s § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyni tak nevznikl žádný nárok na vrácení úroků z poskytnutého úvěru, poplatky, pojistné či smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru vyplývající. Jinak tomu je ohledně poskytnutých peněžních prostředků vyplacených na účet žalovaného ve výši 51 615 Kč. Tento nárok žalobkyně totiž soud posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, vyplývající z § 2991 občanského zákoníku, když k jeho vyplacení došlo, a to bez platného právního důvodu (smlouvy). Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byla tato částka 51 615 Kč vyplacena a že žalobkyni na splátkách zaplatil částku 35 665 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení rozdílu odpovídajícímu částce 15 950 Kč ve výroku I. (51 615 Kč – 35 665 Kč). Soud naopak žalobkyni nepřiznal požadovaný úrok a úrok z prodlení, a to včetně zákonného úroku z prodlení, z důvodů uvedených výše, protože zaslané výzvy žalobkyně žalovanému nelze považovat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když toto nastalo až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti žalovaného je rovněž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele tak, že spotřebitel vrací pouze jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (jak vyplynulo z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Soud tedy ohledně zbývající části představující částku 11 551,46 Kč na požadované jistině, částku 4 575,32 Kč na požadovaném úroku, částku 1 322,34 Kč na požadovaném úroku z prodlení kapitalizovaném za dobu od [datum] do [datum], na požadovaném zákonném úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 836,94 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a požadovaném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 501,46 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 9. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., rozhodl soud o nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků