26 C 289/2022-68 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 989,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 674,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 989,36 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ze smlouvy o úvěru, uzavřené s žalovaným dne [datum], kterou mu byl bezhotovostně poskytnut úvěr 12 000 Kč, z něhož splatil pouze 1 017,64 Kč. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek nesplácel. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami, které ke svému tvrzení předložila žalobkyně a zjistil tento skutkový stav: 4. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které mu poskytla bezúčelový a úvěr 12 000 Kč na účet [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře, kdy první řádná splátka splatná [datum] činila 1 095 Kč, druhá až osmá měsíční splátka 1 088 Kč, devátá až dvacátá čtvrtá splátka 500 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal k placení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 396 Kč a poplatku za [anonymizováno] výplatu 199 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 49,10 %. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný do žádosti o úvěr sdělil své majetkové poměry, z nichž vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 85 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 8 000 Kč a že je bez vyživovací povinnosti. Svou totožnost doložil kopií svého [číslo obč. průkazu]. Na základě těchto informací proběhl schvalovací proces, po kterém byl žalovanému zaslán text schválené smlouvy, s jejímž obsahem žalovaný souhlasil a tento souhlas potvrdil SMS kódem zaslaným na mobilní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru ([číslo]). Smlouva byla dne [datum] v 16.44 hodin podepsána kódem [číslo], čímž došlo dle ujednaných podmínek k jejímu uzavření. Celá úvěrová jistina 12 000 Kč byla následně vyplacena na účet žalované vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] (formulář, smlouva o úvěru, splátkový kalendář, kopie občanského průkazu, doklad o výplatě úvěrové jistiny, sdělení banky). 5. Žalovaný na první splátce splatné dne [datum] uhradil pouze 1 Kč, na druhé splátce splatné dne [datum] uhradil pouze 1 016,64 Kč a od třetí splátky splatné dne [datum] již úvěr nehradil vůbec. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu ve výši 5 795 Kč v dopise ze dne [datum], který žalovanému zaslala doporučeně dne [datum]. Další výzvu žalovanému zaslala [datum] a naposledy, před podáním žaloby, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce s upozorněním na soudní vymáhání, v dopise ze dne [datum], jenž byl žalovanému zaslán doporučeně dne [datum] (výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva před zahájením vymáhání dluhu, poštovní podací arch, výzva ke splacení půjčky, předžalobní výzva, poštovní podací arch). 6. Žalovaný pro potřeby ověření úvěruschopnosti předložil žalobkyni před uzavřením smlouvy o úvěru výpis ze svého běžného účtu vedeného [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], za období od [datum] do [datum], jenž vykazoval konečný zůstatek - 2 487,42 Kč. Na tento účet mu bylo v uvedeném období na mzdě od [právnická osoba] vyplaceno 12 723 Kč a na nemocenských dávkách od ČSSZ 17 323 Kč. Z účtu bylo inkasováno 11 splátek úvěru o nesplacené výši jistiny cca 80 000 Kč a čerpány prostředky z dalších spotřebitelských úvěrů od žalobkyně ve výši 2 080 Kč a od nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů [právnická osoba] v celkové výši cca 14 000 Kč (výpis z bankovního účtu žalovaného). Dle žalobkyní předložených náhledů do rejstříků ISIR a [příjmení] žalovaný neměl exekuci ani jiný záznam v nebankovních registrech. Soud však z interního rejstříku ISASex offo zjistil, že žalovaný má u zdejšího soudu vedeno, mimo předmětného sporu, také další spory ohledně nesplacených úvěrů, a to z revolvingového úvěru ve výši 20 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené s žalobkyní (sp. zn. [spisová značka]), z revolvingového úvěru ve výši 50 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené se spol. I- [právnická osoba] (sp. zn. [spisová značka]) a z úvěru 12 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [právnická osoba] (interní rejstřík ISAS). 7. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, po právním zhodnocení, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost danou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila přehled pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, jež měla k dispozici před poskytnutím úvěru. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Soud má za to, že ani z informací uvedených v úvěrové smlouvě nebylo možné reálně stanovit použitelný příjem žalovaného, po odpočtu prokázaných pravidelných příjmů a výdajů. Jediná informace o majetkových poměrech žalovaného byl údaj o jeho měsíčním příjmu ve výši 21 000 Kč, jenž nebyl nijak hodnověrně doložen a nevyplynul ani z předloženého výpisu z účtu žalovaného. Na žalobkyni, jako poskytovateli úvěru tak zůstalo poměry žalovaného dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, což žalobkyně prakticky neučinila. Za tohoto stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující jeho reálné majetkové poměry, a to zvláště pak v situaci, kdy z předloženého bankovního výpisu žalovaného vyplynulo, že má žalovaný kromě předmětného úvěru dalších minimálně 11 úvěrových závazků, z nichž minimálně 3 nebyly žalovaným řádně spláceny, protože byly předmětem soudního vymáhání. Z rejstříku ISAS a z bankovního výpisu žalovaného vyplynulo, že se žalovaný ke všem těmto závazkům zavázal ještě před poskytnutím předmětného úvěru, tedy v době, kdy v rámci zkoumání úvěruschopnosti mohl žalobkyni o těchto svých dluzích informovat, resp. žalobkyně o nich sama mohla být informována z předloženého bankovního výpisu a z náhledu do rejstříku NRKI a BRKI. Žalobkyně, aniž by tak učinila, žalovanému požadovaný úvěr poskytla.Vzhledem k tomu, že spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, aby byla tímto zákonným postupem posílena ochrana jak spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tak i ochrana poskytovatele úvěru před jeho nesplacením. To se však v daném případě nestalo a úvěr byl žalobkyní poskytnut žalovanému, u něhož nebyl předpoklady, že by poskytnutý úvěr měl splatit, když na splacení neměl dostatek volných finančních prostředků. 8. Soud proto shledal, s ohledem na popsané důvody, uzavřenou smlouvu za neplatnou. Úvěrové prostředky ve výši 12 000 Kč tak žalovanému byly poskytnuty na základě neplatné smlouvy z důvodu absence zjišťování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Uvedený důsledek vyplývá ze změny § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedené novelou [číslo] Sb., účinnou k [datum], kdy stanovil, že nedostatečné prověření úvěruschopnosti spotřebitele způsobí absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci jde ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o neplatnost absolutní, přičemž § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaných před datem účinnosti tohoto zákona. Tato retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, protože je v souladu s aplikační praxí soudů z doby předcházející účinnosti zmiňované novely. 9. Smlouva o úvěru je neplatným právním úkonem, proto nebylo možné žalobkyni přiznat z ní jakékoliv plnění, protože i případně vzniklé příslušenství sdílí osud věci hlavní v souladu s § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyni tak nevznikl žádný nárok na vrácení úroků z poskytnutého úvěru, poplatky či smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru vyplývající. Jinak tomu je ohledně poskytnutých peněžních prostředků vyplacených na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč. Tento nárok žalobkyně totiž soud posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, vyplývající z § 2991 občanského zákoníku, když k jeho vyplacení došlo, a to bez platného právního důvodu (smlouvy) Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byla tato částk