36 C 354/2022-57 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 132 504 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru číslo [spisová značka], na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 192 999 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 19,826524 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 598 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 29 088 Kč a následně se dostala s úhradou splátek do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný. Od doby zesplatnění uhradila žalovaná částku v celkové výši 65 000 Kč. Ke dni sepsání žaloby žalované ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 132 504 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok kapitalizovaný za dobu od 18. 2. 2021 do 15. 8. 2022 ve výši 22 941,93 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 4. 3. 2021 do 15. 8. 2022 ve výši 17 078,54 Kč. Za navazující období jdoucí od 16. 8. 2022 do zaplacení požadovala úrok ve výši 19,827 % ročně z částky 132 504 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 132 504 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva číslo [spisová značka] spotřebitel, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované účelový úvěr k zaplacení ceny zboží ve výši 192 999 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut na účet prodejce. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem 19,826524 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 598 Kč, počínaje [datum] a následující splátky byly splatné vždy do 8. dne v kalendářním měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] s kódem [anonymizováno] (dále úvěrové podmínky), podle kterých v případě, že žalovaná bude v prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, může žalobkyně úvěr zesplatnit (úvěrová smlouva ze dne [datum], úvěrové podmínky [anonymizováno], sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy číslo [spisová značka], žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru (výzva k zaplacení celého úvěru včetně poštovního podacího archu). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. Současně provedla kontrolu žalované v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, přičemž dotaz do NRKI byl proveden s výsledkem – nehradila žádné úvěry, dotazy do registru SOLUS, CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – nenalezen v registrech. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI a printscreen ze systému kontrol CEE, ISIR a SOLUS, ze kterých ovšem není zřejmé, zda se informace tam uvedené týkají žalované, protože nejsou identifikovány jejími údaji. V žalobkyní předloženém matričním listu klienta bylo vyplněno, že žalovaná je zaměstnaná na dobu neurčitou a její měsíční příjem činí 16 500 Kč. Čistý měsíční příjem partnera činí 19 500 Kč. Výdaje domácnosti uvedeny částkou 6 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, vlastní dům/byt a vyživuje 1 osobu. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst.