38 C 118/2023-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 8. 2019 a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2019 Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaný si půjčil celkem 34 000 Kč (11 000 Kč + 23 000 Kč) a vrátil 14 602 Kč. 2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 20. 8. 2019 žalobkyně žalovala na jistině 7 205,07 Kč, na poplatku 5 512,93 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 844,97 Kč za dobu od 21. 2. 2021 do 14. 12. 2022 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 7 205,07 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 9. 5. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 965,93 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 7 205,07 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 25. 11. 2019 žalobkyně žalovala na jistině 21 422,14 Kč, na poplatku 17 558,86 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 771,98 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do 14. 12. 2022 a dále 25,26% p.a. úrok z jistiny 21 422,14 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 25. 12. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 1 795,59 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z jistiny 21 422,14 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, částka v celkové výši 34 000 Kč byla žalovanému v hotovosti předána (smlouvy) a žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovaným zaznamenaných v zákaznických kartách, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaný předložil. Podle karet zákazníka žalovaný v srpnu i listopadu 2019 předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, podle nichž měl v srpnu 2019 měsíční příjem v celkové výši 53 918 Kč (čistý příjem 19 918 Kč a další čisté příjmy domácnosti 34 000 Kč) a v listopadu 2019 měsíční příjem v celkové výši 44 380 Kč (čistý příjem 19 380 Kč a další čistý příjem domácnosti 25 000 Kč). Jeho odhadované měsíční výdaje činily v srpnu 2019 částku 6 000 Kč měsíčně, v listopadu 2019 7 700 Kč měsíčně. V srpnu 2019 dle karty zákazníka splácel žalovaný externí splátky částkou 1 300 Kč měsíčně a interní splátky u [právnická osoba] částkou 1 265 Kč měsíčně a v listopadu 2019 externí splátky částkou 1 000 Kč měsíčně. 7. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly ani uvedeny listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalovaného a míru jeho zadlužení. 8. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 18. Jak vyplývá z bodu 7 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartách zákazníka. K výdajům žalovaného a míře jeho zadlužení nejsou v kartách zákazníka ani uvedeny žádné listiny, z nichž by mohly být ověřeny. 19. Žalobkyně je přitom povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala. 20. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o zápůjčku, jehož jednání je ovlivněno zájmem zápůjčku získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany