26 C 100/2024-112 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 82 025,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 9. 2019 uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „banka“) s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “), kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 99 557 Kč ke konsolidaci, který se žalovaný zavázal bance splácet za sjednaných podmínek. Tyto podmínky žalovaný porušil, proto banka dluh z úvěru prohlásila předčasně za splatný ke dni 7. 8. 2023 a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 90 573,87 Kč.2. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala také zaplacení částky 29 586,36 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi bankou a žalovaným (dále jen „smlouva č. , hodnota, “), kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal bance splácet za sjednaných podmínek. Tyto podmínky žalovaný porušil, proto banka dluh z úvěru prohlásila předčasně za splatný ke dni 7. 8. 2023 a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 186 681,27 Kč.3. Banka pohledávky za žalovaným ze smluv č. , hodnota, a 2 prodala žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023. Žalovaný byl o postoupení informován a před podáním žaloby neúspěšně vyzván k zaplacení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Svou neúčast u jednání omluvil pracovní neschopností a požádal o jeho odročení, aniž by tvrzený důvod jakkoliv osvědčil. Soud proto jeho žádosti nevyhověl a za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti.5. Dne 3. 9. 2019 požádal žalovaný banku o poskytnutí částky , částka, . Část ve výši , částka, měla sloužit na úhradu dluhu vůči bance ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2015 a zbytek ve výši 86 000 Kč měla být vyplacena žalovanému na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši , částka, , zahrnujících sjednaný úrok 16,99 % ročně. Banka návrh žalovaného dne 4. 9. 2019 akceptovala a dne 6. 9. 2019 požadovanou částku vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný při podání návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, uvedl, že je svobodný, pracuje manuálně jako OSVČ od 4/2016 s čistým měsíčním příjmem , částka, , přičemž bydlí u rodičů, splácí hypoteční úvěr ve splátkách po , částka, měsíčně a jeho nezbytné měsíční výdaje činí , částka, . Své tvrzené příjmy a výdaje ničím neosvědčil. Žalovaný celkově zaplatil 90 573,87 Kč. Banka dne 7. 8. 2023 dluh ze smlouvy č. , hodnota, , Anonymizováno, ve výši 82 932,72 Kč prohlásila za okamžitě splatný a žalovaného vyzvala k jeho úhradě (návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, , akceptace návrhu ze dne , datum, , sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, , prohlášení okamžité splatnosti dluhu, výpis z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, ).6. Dne 26. 5. 2016 požádal žalovaný banku o poskytnutí částky , částka, , a to výplatou na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši , částka, , zahrnujících sjednaný úrok 18,90 % ročně. Banka návrh žalovaného dne 27. 5. 2016 akceptovala a dne 26. 5. 2016 částku 100 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, vyplatila. Žalovaný při podání návrhu na uzavření smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, uvedl, že je svobodný, pracuje manuálně jako OSVČ od 8/2013 s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, přičemž bydlí u rodičů, nemá žádné výdaje kromě splácení jiných úvěrů po 2 300 Kč měsíčně. Své tvrzené příjmy a výdaje ničím neosvědčil. Žalovaný celkem zaplatil částku 186 681,27 Kč (návrh na uzavření smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, , akceptace návrhu ze dne 27. 5. 2016, sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 6. 2024).7. Banka jako postupitel postoupila na žalobkyni jako postupníka pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a 2 smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /11, uzavřenou dne , datum, na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2022 ze dne , datum, . Pohledávky za žalovaným byly specifikovány v příloze č. , hodnota, pod čísly 30 a 31. Žalovaný byl bankou informován o postoupení vyrozuměním ze dne , datum, zaslaným doporučeně pod č. , Anonymizováno, (smlouva o postoupení pohledávek č. 12/2022/11, příloha č. , hodnota, , vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne , datum, , poštovní podací arch, výpis z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, ).8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení celkového dluhu ze smluv č. , hodnota, a 2 předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2024, vyhotovenou právním zástupcem žalobkyně. Celková výše dluhu činila 132 897,30 Kč a k jeho úhradě mělo dojít do 12. 3. 2024. Žalovaný byl zároveň upozorněn na soudní vymáhání dluhu pro případ, že k úhradě včas nedojde. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 27. 2. 2024 (předžalobní výzva, podací lístek).9. Právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 26. 5. 2016 (smlouva č. , hodnota, ) a dne 4. 9. 2019 (smlouva č. , hodnota, ) smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěry ve výši 100 000 Kč a 99 557 Kč, jež byly vyplaceny na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru s úrokem ve výši 18,90 % ročně (smlouva č. , hodnota, ) a 16,99 % ročně (smlouva č. , hodnota, ) v 96 anuitních měsíčních splátkách po 2 123 Kč měsíčně (smlouva č. , hodnota, ) a 2 041 Kč měsíčně (smlouva č. , hodnota, ). Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že obě smlouvy o úvěru č. , hodnota, a 2 jsou neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (smlouva č. , hodnota, ) a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (smlouva č. , hodnota, ), neboť úvěrující banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Banka v rámci provedené analýzy správně vyšla z údajů sdělených žalovaným, avšak tyto údaje v dostatečné míře neověřila. Banka pouze dostatečně ověřila, že jednala se žalovaným, a to na základě předloženého občanského průkazu. Co se týče výše příjmu žalovaného, tento nebyl nijak ověřen, stejně jako tvrzený výdaj v podobě splátek hypotéky či jiného úvěru, nákladů na bydlení a ostatních nezbytných výdajů. Dokonce bance postačovalo sdělení, že žalovaný nemá, mimo splátky úvěru, výdaje žádné (smlouva č. , hodnota, ), resp. že jeho nezbytné výdaje činí pouze 3 000 Kč měsíčně (smlouva č. , hodnota, ). Za zcela zásadní pochybení při zkoumání úvěruschopnosti považuje soud skutečnost, že žalobkyně nedoložila jedinou listinu, která by ověřovala příjmy a obvyklé měsíční výdaje žalovaného, zejm. na bydlení, na jídlo, hygienické potřeby, splátky jiných závazků apod. V této souvislosti se jeví jako vysoce pochybné, že by žalovaný neměl pravidelné měsíční výdaje žádné, resp. toliko ve výši , částka, , jak bylo uvedeno v analýze provedené žalobkyní. Vyšší míru obezřetnosti se přitom dalo předpokládat za situace, kdy žalovaný o úvěr žádal banku opakovaně, navíc ve výši cca 4-5 násobku jeho tvrzeného měsíčního příjmu a v situaci, kdy sám uváděl přiznal existenci i jiných úvěrových závazků. Banka žalovanému v roce 2019 úvěr č. , hodnota, navíc poskytla přesto, že se majetková situace žalovaného výrazně zhoršila od roku 2016 (smlouva č. , hodnota, ), kdy dle tvrzení žalovaného jeho příjmy klesly o , částka, měsíčně, tedy o 20 % a zároveň se jeho výdaje zvýšily o , částka, měsíčně, tedy o cca 30 %.10. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně (prostřednictvím své právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné majetkové situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citov