26 C 204/2024-65 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem, Anonymizováno, z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného na částku 1 091,51 Kč, úroku kapitalizovaného na částku 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 656 Kč, a to ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , kterou žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti svůj závazek nesplnila a na úvěru a úrocích nic zaplatila. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, neúspěšně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen „o.s.ř.“), se souhlasem účastníků, tuto věc rozhodl bez nařízení jednání; vyšel přitom z připojených listin.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , datum, /, Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala bezhotovostně, na účet žalované ř. , č. účtu, částku , částka, , splatnou do , datum, . Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla celková výše úvěrové jistiny navýšena na , částka, a dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla prodloužena splatnost do , datum, . Úvěr byl žalované poskytnut s 0 % úrokovou sazbou, na základě její žádosti, podané prostřednictvím internetových stránek společnosti Zaplo. Žalovaná do žádosti vyplnila své identifikační údaje přepsané do formuláře smlouvy, obsahující její jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu a kontaktní údaje v podobě adresy trvalého pobytu, e-mailové adresy a čísla mobilního telefonu. Žalovaná do formuláře smlouvy vyplnila také údaj o svém čísle účtu a kódu banky, na který jí měly být požadované prostředky zaslány. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, dne , datum, potvrdila, že účet číslo , č. účtu, je běžným účtem vedeným na jméno žalované, na nějž bylo společností Zaplo vyplaceno v období od , datum, do , datum, celkem , částka, (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, a dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , sdělení banky).4. Smlouva o postoupení souboru pohledávek byla uzavřena dne 19. 2. 2024 (dílčí smlouvy o postoupení pohledávek). Jednotlivé postoupené pohledávky byly specifikovány v dílčích smlouvách, přičemž pohledávka za žalovanou byla evidována pod číslem , hodnota, a specifikována číslem smlouvy a částkou 18 852 Kč (smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva, potvrzení o provedení transakce). Společnost Zaplo oznámila žalované v dopise ze dne 12. 2. 2024, že s účinností od 2. 2. 20245. 1. 2023 již není vlastnicí pohledávky a tedy věřitelem žalovaného, protože došlo k jejímu postoupení na žalobkyni jako nového vlastníka. Dopisem ze dne 16. 1. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na soudní vymáhání v případě, že k úhradě nedojde. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 17. 1. 2023. Znovu byl žalovaný vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně v dopise ze dne 27. 4. 2023, jenž byl rovněž odeslán doporučeně dne 28. 4. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k zaplacení, poštovní podací arch, předžalobní výzva, poštovní podací arch).5. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. společnost Zaplo jako její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z důkazních prostředků předložených žalobkyní vyplynulo, že ze strany úvěrované nebyly poskytovány žádné informace, z nichž by bylo možné vyhodnotit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Poskytovatel úvěru proto ani nemohl splnit svou povinnost údaje sdělené žalovanou ohledně jejích majetkových poměrů ověřit. Žalobkyně ani po výzvě soudu nesdělila, na základě jakých informací společnost Zaplo před poskytnutím úvěru dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr ve výši 16 000 Kč do 31 dnů splatit, ani zda provedla prověření žalované v dostupných informačních rejstřících (např. SOLUS, insolvenční rejstřík, CCB, NRKI, BRKI, CEE). Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nevynaložila vlastní iniciativu směrem k prověření bonity žalované. Důvody, které ji k tomu vedly nejsou zřejmé, avšak realita se záhy projevila tím, že žalovaná z poskytnuté částky nic nevrátila.6. Povinnost k posouzení bonity žadatele o úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by toto řádné prověření neučinila. Zároveň zákon předpokládá, že spotřebitelský úvěr bude poskytnut pouze v případě, že z provedeného posouzení bude dosažen výsledek, v němž nebudou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Zákon tímto cílil na posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá i s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr ani splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Soud shledal s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.11. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnice pohledávky za žalovanou, protože fakticky žalované poskytla (resp. její právní předchůdkyně) peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná z této částky nic nevrátila na dluh žalobkyni, zavázal ji soud k zaplacení této celé částky 16 000 Kč (výrok I.).12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení smluvní pokuty bez smluvního ujednání a ani nárok na úroky z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou, zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby