26 C 236/2023-68 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 378 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 74,81 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 378 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne [datum], kterou mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, na který nic nezaplatil. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami, které ke svému tvrzení předložila žalobkyně a zjistil tento skutkový stav: 4. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne [datum], prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba] [webová adresa], smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru. Žalovaný požádal o úvěr 10 000 Kč. Na základě jím podaných informací proběhl schvalovací proces, po kterém byl žalovanému zaslán text schválené smlouvy, s jejímž obsahem žalovaný souhlasil a tento souhlas potvrdil SMS kódem zaslaným na mobilní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru ([číslo]). Smlouva byla dne [datum] v 11:24 hodin podepsána kódem [číslo], čímž došlo dle ujednaných podmínek k jejímu uzavření (dále jen„ smlouva o úvěru“). Celá úvěrová jistina 10 000 Kč byla následně vyplacena na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum]. Celkově se zavázal zaplatit částku 10 478 Kč, zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaný souhlasil s doplňkovými službami k úvěru v podobě poplatku za odklad platby pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru ve výši 1 490 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně (smlouva o úvěru, sazebník platný od [datum], formulář pro standardní informace, informace o zpracování osobních údajů, sdělení banky). 5. Svou totožnost žalovaný prokázal občanským průkazem [číslo]. Žalovaný do žádosti o úvěr sdělil své majetkové poměry, z nichž vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč a čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 14 000 Kč. Dále ke svým poměrům uvedl, že výdaje na bydlení činí 13 737 Kč, nemá vyživovací povinnost a jeho závazky vůči jiným společnostem splácí splátkami po 2 500 Kč a 3 628 Kč měsíčně. Své tvrzení doložil předloženým výpisem z běžného účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] za období [datum] – [datum] se záporným počátečním zůstatkem 30,83 Kč a kladným konečným zůstatkem 4,28 Kč. Z výpisu vyplynula vyplacená mzda od [právnická osoba] ve výši 18 951 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, z nichž zjistila, že žalovaný má závazek z jiné úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] na částku 60 000 Kč, který splácí splátkami po 2 428 Kč měsíčně. Dále má závazek z úvěrové smlouvy ze dne [datum] v podobě limitu na kreditní kartě ve výši 10 000 Kč splatného do [datum] a závazek z úvěrové smlouvy ze dne [datum] v podobě limitu na kreditní kartě ve výši 20 000 Kč (výpis z registrů, výpis z běžného účtu, smlouva o úvěru). 6. Žalovaný úvěr nesplatil, a to ani částečně. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala ke splacení úvěru v předžalobní upomínce ze dne [datum], zaslané prostřednictvím svého právního zástupce, s upozorněním na soudní vymáhání. Upomínka byla zaslána žalovanému doporučeně dne [datum] (smlouva o úvěru, výpis čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzva, poštovní podací arch). 7. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, po právním zhodnocení, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost danou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila přehled pravidelných příjmů a výdajů žalovaného z rozhodné doby, jež měla k dispozici před poskytnutím úvěru. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Soud má za to, že ani z informací uvedených v úvěrové smlouvě nebylo možné reálně stanovit použitelný příjem žalovaného v březnu 2023, kdy byl úvěr poskytnut, protože jediným doloženým údajem o příjmu žalovaného byl výpis z jeho běžného účtu, na který mu sice byla zaměstnavatelem vyplacena mzda, avšak pouze v poloviční výši, než kolik bylo žalovaným uvedeno, a navíc se jednalo o výplatu 4 měsíce před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyní tedy nebylo nijak doloženo, jaké měl v době rozhodné žalovaný, a potažmo celá jeho domácnost, příjmy, z nichž by měl hradit poskytnutý úvěr. Stejně tomu bylo ohledně výdajů žalovaného, které byly rovněž žalobkyní ověřeny pouze částečně, když bylo zjištěno, že žalovaný má nesplacené závazky z jiných spotřebitelských úvěrů, které splácí splátkami po 2 500 Kč a další, nedoložený (pravděpodobně jiný než spotřebitelský) úvěr, který dle učiněných zjištění splácí po 3 628 Kč měsíčně a na bydlení platí měsíčně 13 737 Kč. Jiné údaje o výdajích žalovaného uvedeny a doloženy nebyly. Nicméně již jen tyto neúplné informace, částečně ověřené žalobkyní listinami, prokazují, že žalobkyně v době poskytnutí úvěru nemohla učinit hodnověrně závěr o schopnosti žalovaného dluh uhradit, když ze svých doložených příjmů jen na bydlení a splátky jiných závazků měl hradit částku vyšší než činil jím doložený příjem. Tomuto zjištění odpovídá fakt, že na úvěru nic neuhradil a že mu jeho příjmy maximálně postačovaly v listopadu 2022 k pokrytí jeho výdajů, protože jeho zůstatek na účtu činil 4 Kč. 8. Na žalobkyni, jako poskytovateli úvěru, bylo poměry žalovaného dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, což žalobkyně prakticky neučinila. Za tohoto stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující jeho reálné majetkové poměry. Žalobkyně přesto žalovanému požadovaný úvěr poskytla. Vzhledem k tomu, že spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, aby byla tímto zákonným postupem posílena ochrana jak spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tak i ochrana poskytovatele úvěru před jeho nesplacením, to se však v daném případě nestalo a úvěr byl žalobkyní poskytnut žalovanému, o němž nevěděla, zda poskytnutý úvěr splatí, resp. zda na jeho splacení má dostatek volných finančních prostředků. 9. Soud proto shledal, s ohledem na popsané důvody, uzavřenou smlouvu za neplatnou. Úvěrové prostředky ve výši 10 000 Kč tak žalovanému byly poskytnuty na základě neplatné smlouvy z důvodu absence zjišťování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Uvedený důsledek vyplývá ze změny § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedené novelou [číslo] 2022 Sb., účinnou k [datum], kdy stanovil, že nedostatečné prověření úvěruschopnosti spotřebitele způsobí absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci jde ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o neplatnost absolutní. 10. Smlouva o úvěru je neplatným právním úkonem, proto nebylo možné žalobkyni přiznat z ní jakékoliv plnění, protože i případně vzniklé příslušenství sdílí osud věci hlavní v souladu s § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyni tak nevznikl žádný nárok na vrácení úroků z poskytnutého úvěru, poplatky, pojistné či smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru vyplývající. Jinak tomu je ohledně poskytnutých peněžních prostředků vyplacených na účet žalovaného ve výši 10 000 Kč. Tento nárok žalobkyně totiž soud posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, vyplývající z § 2991 občanského zákoníku, když k jeho vyplacení došlo, a to bez platného právního důvodu (smlouvy) Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byla tato částka 10 000 Kč vyplacena a že žalobkyni na splátkách nic nezaplatil, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč ve výroku I. Soud naopak žalobkyni nepřiznal požadovaný úrok a úrok z prodlení, a to včetně zákonného úroku z prodlení, z důvodů uvedených výše, protože zaslané výzvy žalobkyně žalovanému nelze považovat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když toto nastalo až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti žalovaného je rovněž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele tak, že spotřebitel vrací pouze jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (jak vyplynulo z