38 C 108/2023-109 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky s tvrzením, že žalované na základě smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 22. 9. 2015 (dále jen„ smlouva“) [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ banka“) poskytla úvěr ve výši 36 540 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit úroky s úrokovou sazbou ve výši 4,40 % ročně. Celkovou částku úvěru byla žalovaná povinna splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 655,74 Kč. Jelikož nesplácela řádně a včas, banka využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr ke dni 3. 10. 2016 zesplatnila. Společnost [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaná pohledávka představuje zůstatek jistiny ve výši 31 215,91 Kč a poplatky ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala 4,4% p.a. úrok z aktuálně dlužné jistiny za dobu od 21. 2. 2016 do 3. 10. 2016 kapitalizovaný částkou 973,68 Kč a 4,40% p.a. úrok z částky 35 354,42 Kč za dobu od 4. 10. 2016 do 15. 3. 2017 kapitalizovaný částkou 704,34 Kč, celkem tedy 1 678,02 Kč. Za navazující období jdoucí od 16. 3. 2017 do zaplacení požadovala žalobkyně úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 31 215,91 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 8,05% p.a. úroku z prodlení z aktuálně dlužné částky za dobu od 21. 2. 2016 do 3. 10. 2016 kapitalizovaného částkou 261,38 Kč a 8,05% p.a. úroku z prodlení z částky 40 354,42 Kč za dobu od 4. 10. 2016 do 15. 3. 2017 kapitalizovaného částkou 1 470,86 Kč, celkem tedy 1 732,24 Kč. Za navazující období jdoucí od 16. 3. 2017 do zaplacení požadovala žalobkyně úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 215,91 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobkyně v řízení prokázala, že banka s žalovanou v návrhu označenou smlouvu uzavřela a žalovaná podle ní vyčerpala částku ve výši 30 000 Kč (návrh na uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum]). Banka následně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], dohoda o úplatě, prohlášení o okamžiku postoupení, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná v doplnění žádosti o poskytnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] uvedla, že je vdaná, žije ve vlastním domě/bytě a má 2 děti. Uvedla průměrný měsíční čistý příjem 7 744 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 7. 2015 do 30. 9. 2015 předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaná dne 8. 7. 2015 obdržela od [anonymizována dvě slova] [obec] částku 6 100 Kč a dne [datum] obdržela od [anonymizována dvě slova] [obec] částku 400 Kč. Výdaje žalovaná v žádosti neuvedla, vyjma nájemného/popř. nákladů na údržbu ve výši 3 520 Kč. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že průměrné výdaje žalované činily za poslední tři měsíce před poskytnutím projednávaného úvěru v průměru okolo 12 847 Kč měsíčně. Žalovaná byla každý měsíc v záporném zůstatku a neměla podle výpisu z účtu bezprostředně před poskytnutím úvěru disponibilní finanční prostředky na splácení projednávaného úvěru. Žalovaná v žádosti neuvedla splátky stávajících úvěrů. Kontrolou registrů banka zjistila, že žalovaná měla před poskytnutím projednávaného úvěru 2 splátkové úvěry, z toho 1 spotřebitelský úvěr na částku 65 000 Kč se splátkovým zatížením 2 875 Kč a sumou zbývajících splátek 103 500 Kč a 1 hypoteční úvěr na částku 1 200 000 Kč se splátkovým zatížením 5 052 Kč a sumou zbývajících splátek 1 154 465 Kč. Dále měla žalovaná 1 nesplátkový úvěr na částku 15 000 Kč. Kontrolou v registru [příjmení] banka zjistila, že žalovaná nebyla v registru nalezena. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 7. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v uvedeném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil. 8. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 9. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytova