36 C 230/2025-54 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem , částka, (, částka, + , částka, ) a vrátila , částka, (, částka, + , částka, ).2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, žalobkyně žalovala částku , částka, představující podle žaloby jistinu ve výši , částka, , zůstatek neuhrazeného úroku ve výši , částka, , zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8% p.a. smluvního úroku z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, přičemž za dobu od , datum, do , datum, úrok kapitalizovala částkou , částka, , a 14,75% p.a. úroku z prodlení z částky , částka, kapitalizovaného za dobu od , datum, do , datum, částkou , částka, . Za dobu od , datum, do zaplacení požadovala úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, . Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . smluvně postoupena žalobkyni.3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, žalobkyně žalovala částku , částka, představující podle žaloby jistinu ve výši , částka, , zůstatek neuhrazeného úroku ve výši , částka, , zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8% p.a. smluvního úroku z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, přičemž za dobu od , datum, do , datum, úrok kapitalizovala částkou , částka, , a 15% p.a. úroku z prodlení z částky , částka, kapitalizovaného za dobu od , datum, do , datum, částkou , částka, . Za dobu od , datum, do zaplacení požadovala úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, . Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . smluvně postoupena žalobkyni.4. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši , částka, (, částka, + , částka, ) představující část kapitalizovaného úroku a ohledně částky ve výši , částka, (, částka, + , částka, ) představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).6. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, částka v celkové výši , částka, byla žalované v hotovosti předána (smlouvy), žalovaná na ně uhradila celkem částku , částka, (přehledy úhrad) a žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v žádosti o úvěr, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami, a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Důkazy k prokázání svých tvrzení o lustraci žalované ve veřejných registrech nepředložila. Žalobkyně dále tvrdila, že příjmy žalované byly před uzavřením obou smluv ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou, a že výdaje žalované byly před uzavřením obou smluv ověřeny výpisy z bankovního účtu. V obou žádostech o úvěr je uvedeno, že příjmy žalované byly ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou, žalobkyně však soudu nepředložila ani výplatní pásky, ani pracovní smlouvu. Ze žádosti o úvěr pak nevyplývá, že by byly ověřeny výdaje žalované bankovními výpisy a žalobkyně žádné bankovní výpisy ani nepředložila. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce ověřil výdaje žalované. V žádosti o úvěr nebyly ani uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalované.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první