8 C 180/2025-93 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 57 975,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 975,15 Kč od 2. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , jméno FO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím internetu dne 1. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 78 373 Kč, který měl být splacen nejpozději 1. 3. 2025. Žalovaný celkem uhradil 59 420,99 Kč, ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne14. 3. 2025. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, příslušnou dokumentací však nedisponuje a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 377,72 Kč od 2. 3. 2025 do zaplacení. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I).3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav4. Žalobkyně předložila k prokázání Smlouvy dokument, kde je uvedeno, že Společnost a žalovaný uzavřeli dne 1. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám a dále dodatek č. 1 ze dne 28. 11. 2024, kterým mělo dojít k navýšení úvěrového limitu na 38 000 Kč; tyto dokumenty nejsou ani vlastnoručně podepsané, ani z nich není patrné, že by byly podepsány nějak elektronicky (viz Smlouva a dodatek). Žalovaný postupně čerpal celkem 78 373 Kč, a to v průběhu od 1. 5. 2024 do 29. 11. 2024 (viz potvrzení o provedených platbách, sdělení banky vč. výpisu z účtu žalovaného). Žalovaný uhradil celkem 59 420,99 Kč (viz platební historie, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).5. Dne 27. 1. 2020 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění jejího dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 vč. přílohy). Dopisem ze dne 14. 3. 2025, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 71 478,14 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).Právní posouzení věci6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 21. 7. 2022 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 14. 3. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Žalobkyně a žalovaný měli dle žalobkyně uzavřít 1. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy k prokázání toho předložila Smlouvu, ze které není vůbec patrné, že by byla podepsána, rsp. uzavřena stranami. Soud tak má za to, že nemá prokázáno uzavření smlouvy, nicméně i tak mohl o věci rozhodnout bez jednání, protože i kdyby bylo uzavření Smlouvy dne 1. 5. 2024 prostřednictvím internetu prokázáno, a mělo by tak ve smyslu § 2395 a násl. o. z. dojít k uzavření úvěrové smlouvy, taková smlouva by byla neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací z dostupných databází. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost měla zkoumat příjmy a výdaje žalovaného a k tomu si vyžádat i odpovídající doklady. Společnost však nedisponovala žádnými informacemi ohledně majetkové situace žalovaného. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.14. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.15. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka 78 373 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti a žalobkyni celkově částku 59 420,99 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 18 952,01 Kč k jehož úhradě zavázal žalovaného soud svým rozhodnutím.16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěr