39 C 40/2026-34 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě Společnost žalované poskytla , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit úvěr společně s úrokem a poplatky, a to v 18 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však uhradila pouze , částka, . Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a úrok ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla Společností smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a Společností byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a dalšími poplatky a pojištěním, tj. celkově částku , částka, , a to formou 18 měsíčních splátek po , částka, (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od Společnosti v hotovosti převzala celou částku půjčky (viz smlouva o spotřebitelském úvěru a tabulka umoření). Žalovaná uhradila dne , datum, částku , částka, (viz tabulka umoření).4. Před uzavřením Smlouvy žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, je zaměstnaná na plný, její čistý příjem činí , částka, , další příjmy domácnosti činí , částka, , nehradí jiné externí ani interní splátky a její odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Dle zákaznické karty ověřila Společnost příjmy žalované výpisem z bankovního účtu za měsíce 6–7/2023 a výplatními páskami za měsíc 6–7/2023 (viz zákaznická karta).5. Dne , datum, si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovanou. Dopisem ze dne , datum, oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost jako úvěrující a žalovaná coby úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Ačkoliv v uvedeném právním jednání lze shledat úmysl obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v účinném znění, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 tohoto zákona. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost zjistila a ověřila, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Další příjem domácnosti ve výši , částka, není v kartě zákazníka nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalované či jiného člena jeho domácnosti (ačkoliv žalovaná uvedla, že je svobodná) a z žádosti vyplývá, že tento příjem Společnost nijak neověřovala. Co se týče výdajů žalované, ty Společnost nijak neověřovala a spokojila se pouze s tvrzením žalované, že její měsíční výdaje činí , částka, , což se nicméně jeví jako nereálné, vzhledem k tomu, že tato částka by měla pokrýt výdaje na nájemné a energie, jídlo, dopravu a další věci osobní potřeby. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Uvedený postup tedy nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb.11. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.12. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni tedy nebylo možné z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat žalovanou částku, jakož ani požadované příslušenství (zákonný a smluvní úrok z prodlení).13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná uhradila Společnosti částku , částka, , která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak činí , částka, .14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli