14 C 55/2017-358 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 14. 7. 2017. Návrhem se žalobce domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že proti žalobci bylo [státní instituce ] [anonymizována tři slova] zahájeno [stíhání] [anonymizováno] pro [přečin] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu]. Žalobce proti tomuto usnesení podal stížnost a státní zástupce [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] v [obec] dne [datum] stížnost zamítl jako opožděnou, protože podle jeho názoru stížnost podána nebyla a jedná se pouze o písařskou chybu. Okresní soud ve [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] trestní stíhání žalobce zastavil, neboť shledal, že skutek nebyl [čin] [anonymizováno] a nebyl důvod k postoupení věci. Zastavení [stíhání] [anonymizováno] odůvodnil Okresní soud analogií na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], podle kterého není možné odepřít dobrodiní zbraňové amnestie, dále soud došel k závěru, že je zřejmé, že si žalobce opatřoval zbraně pouze za účelem naplnění svého zájmu sbírání starých vojenských zbraní. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce [státní instituce ] [anonymizována dvě slova] dne [datum] stížnost, která byla dne [datum] doplněna o názor státního zástupce, že Okresní soud ve [obec] aplikoval nesprávný právní závěr obsažený v označeném rozhodnutí [spisová značka] o zbraňové amnestii. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] stížnost zamítl. Po podání žaloby ve shora uvedené věci proti usnesení [název soudu] [anonymizováno] podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání z důvodu podle § 260 b) odst. 1 písm. f), g), l) trestního řádu. Usnesením [název soudu] [číslo ] [číslo] ze dne [datum] byla věc podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů, věc postoupena velkému senátu trestního kolegia [název soudu] k rozhodnutí. Usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení Okresního soudu ve [obec] zrušeno podle § 265 k) odst. 1 a 2 trestního řádu a podle ustanovení § 265 l) odst. 1 trestního řádu se věc přikázala Okresnímu soudu ve [obec] k novému projednání a rozhodnutí. Zde byla věc usnesením Okresního soudu ve [obec] pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení zastaveno, neboť skutek nebyl shledán trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci, toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dle uvedeného je zřejmé, že trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum] a skončilo pravomocným usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum]. Trestní stíhání tedy trvalo 3 roky 4 měsíce a 12 dní. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] soud nalezl shodně s videozáznamem, že v bytě žalobce byla provedena tohoto dne domovní prohlídka, usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Z obsahu trestního spisu soud nalezl, že žalobce byl od 8. 9. 2014 do 11. 7. 2016 postaven mimo službu, po tuto dobu byla mu vyplácena jen část mzdy. Domovní prohlídka byla zahájena kolem 6. hodiny dne [datum], [státní instituce ] [anonymizována tři slova] dle protokolu i videozáznamu provedla prohlídku pokoje, ložnice, obývacího pokoje, kuchyně, sklepa, přilehlých prostor, při domovní prohlídce byli přítomni členové žalobcovy domácnosti, žalobci byla přiložena pouta, kdy byl oděn ve spodním prádle, přítomen tomuto byl žalobcův čtyřletý syn. Žalobce byl před svými dětmi držen v časných ranních hodinách v poutech před zraky celé rodiny. V průběhu trestního stíhání byla žalobci kontrolována, sledována jeho e-mailová komunikace, telekomunikační provoz mobilního telefonu, bylo instalováno sledovací zařízení na pohyb jeho osobního vozu, byla provedena prohlídka jeho osobního vozu, a to v jeho přítomnosti na veřejném prostranství v místě bydliště s přiloženými pouty před zraky veřejnosti v okresním městě ve čtvrti, kde měl žalobce bydliště. 2. Žalobce nárokuje újmu za poškození dobrého jména v očích veřejnosti, zejména vystavování žalobce v poutech zrakům veřejnosti 120 000 Kč, újma způsobená žalobci na psychickém zdraví, pohodě a včetně pobytu v cele 50 000 Kč, újma na spokojeném životě rodinném 20 000 Kč, újma na zabránění v obvyklém způsobu života 10 000 Kč, újma na vyčlenění z pracovního kolektivu 20 000 Kč, délka trestního řízení 20 000 Kč, následky pro další profesní život 10 000 Kč. Jako kruciální kvalifikaci při posuzování projednávané věci soud posuzoval situaci podle ustanovení § 31a) zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, zde odstavec 1 uvádí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona k též přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování a porušení práva by se nejevila jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 3. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že žalobce neprokázal důsledky újmy, ze strany žalované bylo poskytnuto plnění v částce 20 000 Kč, žalovaný rovněž namítl, že žalobce se protiprávního jednání dopustil, i když ne v takové intenzitě, aby toto jednání naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty [čin] [anonymizováno]. 4. Věc byla rozhodnuta rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozsudek byl napaden odvoláním a usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že usnesení orgánů činných v [řízení] [anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobci je třeba v souladu s ustálenou soudní judikaturou považovat za nezákonné rozhodnutí, neboť trestní stíhání vedené vůči žalobci bylo usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zastaveno, neboť skutek nebyl shledán trestným činem. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že má-li být stát považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci, je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat [činnost] [anonymizováno], nicméně stát se nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci je nejen rozhodne, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo. V daném případě se stát k této odpovědnosti plně přihlásil, což vyplývá ze skutečnosti, že stát uznal, že v případě trestního stíhání žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a proto také žalobci poskytl odškodné ve výši 20 000 Kč. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především dopadu trestního stíhání do osobní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílnou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné příslušnosti poškozenému satisfakce skutečně měla dostat. 5. Dle právního názoru odvolacího soudu lze tedy dovodit, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích se poskytne tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V daném případě již sám žalovaný dospěl k závěru, že pouhé konstatování porušení práva a omluva žalobci je nedostačující, a proto mu poskytl finanční odškodnění ve výši 20 000 Kč. 6. Z rozhodnutí soudu I. stupně dle právního názoru odvolacího soudu je zřejmé, že soud I. stupně dospěl k závěru, že částka 20 000 Kč, kterou žalovaný žalobci jako nemajetkovou újmu uhradil je nedostačující, a proto žalobci přiznal další částku 230 000 Kč. Dle právního názoru odvolacího soudu však nevyplývá, jakým způsobem soud I. stupně dospěl ke stanovení této částky, soud