7 C 160/2022-55 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 20.000 Kč, kapitalizovaného úroku 4.650 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.860,27 Kč, úroku z prodlení z částky 20.000 Kč v zákonné výši ode dne 11. 12. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč a 150 Kč, smluvní pokuty 10.000 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] dle které obdržel bezhotovostně částku 20.000 Kč, zavázal se zaplatit celkovou dlužnou částku 24.600 Kč, která bude splacena do 3. 6. 2020. Postup při uzavírání smlouvy byl takový, že se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, výši a vyhovující počet dnů splácení, po vyplnění těchto údajů se žalovanému zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byl povinen uhradit, podmínky žalovanému vyhovovaly, původní věřitel zahájil schvalovací proces s ověřením bonity žalovaného, jeho žádost byla schválena, žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil verifikační platbou, kdy převedl na účet původního věřitele částku 0,01 Kč a následně byla poskytnuta požadovaná částka 20.000 Kč bezhotovostně na jeho bankovní účet. Původní věřitel provedl schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do příslušných registrů a prověření bonity k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a poskytnutý úvěr podle smluvních podmínek nesplatil. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobkyni s účinností ke dni 8. 12. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 12. 1. 2022. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil nesplacenou jistinu 20.000 Kč, smluvní pokutu dle uzavřené smlouvy ve výši 10.000 Kč, paušální náhradu nákladů upomínání ve výši 150 Kč a 217 Kč (odchozí dopisy a cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka), nesplacený úrok 4.600 Kč, žalovaný na zaplacení dluhu neuhradil ničeho, nereagoval na předžalobní upomínku ze dne 15. 7. 2020. 2. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 4.750 Kč s tím, že navrhl zastavení řízení v tomto rozsahu. Žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a po revizi žalovaných částek požaduje zaplacení dlužné jistiny úroku z prodlení v zákonné výši a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, proto soud dle § 96 odstavec 2 o. s. ř. řízení v rozsahu provedeného zpětvzetí zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledku provedeného dokazování. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené jistiny, nedůvodně ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z nesplacené jistiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Z formulářové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo prokázáno, že smlouva obsahuje označení úvěrujícího a úvěrovaného s tím, že původní věřitel poskytuje žalovanému peněžní prostředky 20.000 Kč bezhotovostně, celková splatná částka činila 24.600 Kč, byla splatná 10. 11. 2019 a ve znění platné a účinné smlouvy téhož čísla ze dne [datum] byl úvěr splatný 3. 6. 2020, úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, neúčelový a splatný jednorázově, zápůjční úroková sazba ve výši 35,57 % a RPSN podle smlouvy činily 813,8 %, smlouva byla uzavřena online. Z předloženého potvrzení o provedené platbě společnosti [právnická osoba ], [anonymizována dvě slova]., bylo prokázáno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného poukázána finanční částka, ze zprávy [právnická osoba], bylo prokázáno, že bankovní účet, na který byla finanční částka poukázána, je ve vlastnictví žalovaného a na účet byla dne [datum] připsána platba ve výši 20.000 Kč od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohami, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokazovala svoji aktivní legitimaci ve věci, pohledávka byla účinně postoupena ke dni 10. 12. 2021. 8. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že před uzavřením smlouvy původní věřitel provedl šetření za účelem řádného prověření a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 10. Dle § 86 odstavec 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 86 odstavec 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odstavec 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 87 odstavec 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Dle § 87 odstavec 3 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný dne 11. 10. 2019 a 4. 5. 2020 uzavřel s původním věřitelem prostředkem komunikace na dálku dle § 1820 a následujících o. z. smlouvu o úvěru, dle které mu byl poskytnut bezhotovostním převodem spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se zavázal jednorázově splatit do 3. 6. 2020. Žalovaný ve sjednané lhůtě úvěr nesplatil. 16. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském, nezajištěném, neúčelovém úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, původní věřitel porušil své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 86 záko