Okresní soud ve Znojmě 14 C 112/2026-61 – Náklady řízení

Návrhem doručeným soudu dne 16. 1. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 33 140,39 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou číslem , označení, . Žalobkyně žádá o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to nesplacené jistiny ve výši 32 445,39 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 740,67 Kč počítaného z jistiny do 24. 6. 2025, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 80,29 Kč počítaného z dlužné jistiny do 24. 6. 2025, dlužných poplatků ve výši 695 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 21,49 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 25. 6. 2025 až do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 25. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy nazvané jako „Smlouva o nákupu na splátky č. , označení, “ bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 40 948 Kč s úrokovou sazbou 21,49 % ročně, kdy úvěr měl být čerpán na pořízení zboží v ceně úvěru, kdy tento byl splatný ve 24měsíčních splátkách po 2 228 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 29,99 %.4. Výpisem z č. l. 22 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaného ve výši 40 948 Kč dne 11. 7. 2024.5. Z výpisu z č. l. 8-11 byla prokázána lustrace žalovaného před poskytnutím úvěru v registru ISIR, SOLUS, CRIF-CRE, INbank Czechia, CRIF-BRKI s výsledkem „OK“. Výpisem z č. l. 15 byla prokázaná lustrace žalovaného ve výpisu registru klientských informací.6. Z žádosti o úvěru z č. l. 13-14 vyplynulo, že byl žalovanému poskytnut úvěr s tím, že tento prohlásil, že má příjem ve výši 10 500 Kč a že jím tvrzené závazky jsou 0 Kč.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně neměla při poskytnutí úvěru jakkoli ověřené příjmy žalovaného, které toliko tvrdil, a současně neměla doložené jeho konkrétní, pravidelné výdaje, toliko byla provedena pouze shora uvedená lustrace v registrech. Za takové situace žalobkyně zjevně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka 40 948 Kč, na kterou bylo dle tvrzení žalobkyně splaceno 13 381,55 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 27 566,45 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.19. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 027,34 Kč, přičemž tato částka představuje 66,36 % z jejich celkové výše 4 562 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 658 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 140,39 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.