Okresní soud ve Znojmě 14 C 123/2026-47 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 142 314,52 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového č. , hodnota, , sjednaný úvěrový rámec činil 141 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná načerpala částku 258 453,03 Kč a celkem uhradila částku 219 201,53 Kč, avšak úvěr nehradila řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr ke dni 23. 12. 2025 zesplatnila. Žalovaná pohledávka ve výši 143 314,52 Kč sestává z neuhrazené jistiny 139 914,52 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. V písemném podání ze dne 28. 5. 2026 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, z nařízeného jednání soudu se omluvila. Stejně tak se z jednání omluvila žalobkyně, soud proto jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti na základě listin předložených žalobkyní.4. Z předložené smlouvy nazvané „, název produktu, – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka úvěrového rámce 60 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 18,88 %.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 14-19) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 6906110051 je u žalované evidováno poskytnutí jistiny ve výši 258 453,03 Kč a úhrada dluhu ze strany žalované celkem ve výši 219 201,53 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.6. Z karty klienta (č. l. 10) se podává, že žalovaná při sjednávání úvěrů uvedla, že je vdova, bydlí ve vlastním, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání ve výši 16 500 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedla ve výši 45 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uváděla ve výši 9 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalované v registrech JAP_PUJCKA, NRKI, CEE, O2_CBL, ISIR a MVCR.7. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 7-9), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalované a dále informace o kontraktech žalované. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaná měla 2 existující splátkové závazky, 4 byly odvolány, 1 odmítnut a 5 ukončeny, dále 1 ukončený závazek z kreditní karty.8. Výzvou žalobkyně ze dne 23. 12. 2025 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .9. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované postupně částku 258 453,03 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy, resp. před navýšením úvěrového rámce a poskytnutím úvěru řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalované úvěr splatit. Nebyly předloženy žádné relevantní listiny, ze kterých by byl ověřen, resp. prokázán příjem žalobkyně, žádným způsobem neprokázala existenci, natož výši 45 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalované v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalované tvrzeně ve výši 9 000 Kč, není zřejmé, jaké výdaje jsou v této částce zahrnuty a zda se skutečně jedná o veškeré výdaje žalované čili zda jsou v této částce zohledněny běžné náklady na stravu, ošacení, náklady na bydlení, energie, inkaso, dopravu do zaměstnání, splátky dalších úvěrových produktů apod. Z šetření rovněž vyplynulo, že žádosti žalované o úvěrové produkty byly často odmítány nebo odvolávány. Přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla a později dokonce souhlasila s navýšením úvěrového rámce. Dle názoru soudu nepostupovala s náležitou odbornou péčí. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatné.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Je nesporné, že žalované byla v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, poskytnuta částka ve výši 258 453,03 Kč, na kterou splatila 219 201,53 Kč. Rozdíl tak činí částku 39 251,50 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 39 251,50 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.21. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.22. Ohledně zaplacení zbývajících částky, jakož i smluvního úroku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaných, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku II. uvedených částek a popsaného příslušenství nárok nevznikl.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je procesně úspěšnější žalovaná, jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran.