Okresní soud ve Znojmě 14 C 142/2026-31 – Náklady řízení

Návrhem doručeným soudu dne 23. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 30 346 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 15 000 Kč, která byla žalované zaslána na účet č. , č. účtu, dne , datum, , částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč do 30. 9. 2024. Žalovaná však uhradila pouze částku ve výši 1 154 Kč. Žalobkyně tak žádá po žalované zaplacení dlužné částky jistiny a poplatků ve výši 24 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, dále částku 2 000 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu ve výši 6 346 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , jakož i ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, splatná spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč dne , datum, , kdy zápůjčka bude žalovanou čerpána převodem finančních prostředků na účet , č. účtu, .4. Z výpisu z účtu z č. l. 12 bylo prokázáno zaslání finančních prostředků žalované dne , datum, ve výši 15 000 Kč na účet sjednaný ve smlouvě shora, tj. je prokázáno vyplacení zápůjčky v uvedené výši.5. Výzvou ze dne 27. 8. 2024, 7. 9. 2024, 26. 9. 2024, 5. 10. 2024, bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy k plnění z předmětné smlouvy, odeslání těchto výzev však prokázáno nebylo, tedy nebyla prokázána ani jejich účelnost.6. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované, což zřejmě povede k tomu, že bude rozhodnuto tak, že smlouva je neplatná.7. Výzvou ze dne 22. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, což ani žalobkyně nerozporovala. Žalobkyně neměla podloženy příjmy ani výdaje žalované, který si chtěl vzít u daného nebankovního poskytovatele zápůjčku ve výši 15 000 Kč splatnou do 3 měsíců, kdy výše RPSN činila dle smlouvy neskutečných 1 689 %. Žalobkyně si nemohla udělat důvodnou představu o výdajích žalované a nebyla s to posoudit celkovou majetkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, na kterou zaplatila 1 154 Kč, rozdíl ve výši 13 846 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze ve výši 13 846 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, kdy podle výsledku byla úspěšnější žalovaná, té však žádné náklady nevznikly.