Okresní soud ve Znojmě 14 C 157/2026-37 – Náklady řízení

Žalobou podanou soudu dne 4. 2. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení částky ve výši 29 535 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 11 900 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet č. , č. účtu, dne 3. 10. 2024, dne 4.10.2024 žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 4. 10. 2024. Dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 2 800 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 06. 10. 2024, částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 560 Kč do 4. 12. 2024. Žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 1 176 Kč. Žalobkyně tak žádá po žalovanému zaplacení dlužné částky jistiny a poplatků ve výši 23 260 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, dále částku 2 000 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku ve výši 6 275 Kč coby smluvní pokutu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a potvrzovací platby žalovaného z č. l. 7 p. v., jíž žalovaný na dálku ověřoval svou totožnost v rámci jednání ve vztahu k žalobkyni, jakož i ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 11 900 Kč, splatná spolu s poplatkem ve výši 3 675 Kč dne 2. 11. 2024, kdy zápůjčka bude žalovaným čerpána převodem finančních prostředků na účet , č. účtu, . Dle dodatků ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, č. l. 11, 14,15 byla původní částka dvakrát navýšena, a to včetně poplatku a posunutí doby splatnosti.4. Z výpisu z účtu z č. l. 6-7 bylo prokázáno zaslání finančních prostředků žalovanému dne 3. 10. 2024 ve výši 11 900 Kč, dne 4. 10. 2024 ve výši 3 000 Kč a dne 6. 10. 2024 ve výši 2 800 Kč, na účet sjednaný ve smlouvě shora, tj. je prokázáno vyplacení zápůjčky v uvedené výši.5. Výzvou ze dne 11. 12. 2024, 18. 12. 2024, 25. 12. 2024 a 3. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy k plnění z předmětné smlouvy, odeslání těchto výzev však prokázáno nebylo, tedy nebyla prokázána ani jejich účelnost.6. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného, což zřejmě povede k tomu, že bude rozhodnuto tak, že smlouva je neplatná.7. Výzvou ze dne 4. 12. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, což ani žalobkyně nerozporovala. Žalobkyně neměla podloženy příjmy ani výdaje žalovaného, který si chtěl vzít u daného nebankovního poskytovatele zápůjčku ve výši 11 900 Kč, která byla okamžitě dále navýšena o částku 5 800 Kč, splatnou do měsíce, kdy výše RPSN činila dle smlouvy neskutečných 2 969 %. Žalobkyně si nemohla udělat důvodnou představu o výdajích žalovaného a nebyla s to posoudit celkovou majetkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17 700 Kč, na kterou zaplatit 1 176 Kč, rozdíl ve výši 16 524 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze ve výši 16 524 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, kdy každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně.