Okresní soud ve Znojmě 14 C 192/2026-32 – Náklady řízení

Žalobou podanou soudu dne 18. 5. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení částky ve výši 14 580 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet č. , č. účtu, dne , datum, , částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč do 10. 7. 2025. Žalovaný však neuhradil nic. Žalobkyně tak žádá po žalovanému zaplacení dlužné částky jistiny a poplatků ve výši 11 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, dále částku 500 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku ve výši 3 080 Kč coby smluvní pokutu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a potvrzovací platby žalovaného z č. l. 6 p. v., jíž žalovaný na dálku ověřoval svou totožnost v rámci jednání ve vztahu k žalobkyni, jakož i ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, splatná spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč dne 10. 7. 2025, kdy zápůjčka bude žalovaným čerpána převodem finančních prostředků na účet , č. účtu, .4. Z údajů o provedených platbách 6 p. v. bylo prokázáno zaslání finančních prostředků žalovanému dne , datum, ve výši 10 000 Kč, na účet sjednaný ve smlouvě shora, tj. je prokázáno vyplacení zápůjčky v uvedené výši.5. Výzvou ze dne 17. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvu k plnění z předmětné smlouvy, odeslání této výzvy však prokázáno nebylo, tedy nebyla prokázána ani její účelnost.6. Výzvou ze dne 1. 4. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, což ani žalobkyně nerozporovala. Žalobkyně neměla podloženy příjmy ani výdaje žalovaného, který si chtěl vzít u daného nebankovního poskytovatele zápůjčku ve výši 10 000 Kč, která byla okamžitě dále navýšena o částku 1 500 Kč, splatnou do 14 dnů, kdy výše RPSN činila dle smlouvy neskutečných 6 918 %. Žalobkyně si nemohla udělat důvodnou představu o výdajích žalovaného a nebyla s to posoudit celkovou majetkovou situaci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaný nezaplatil nic, částka ve výši 10 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Proto soud považuje za důvodný nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 1 046,34 Kč, což odpovídá poměru 37,17 % z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 580 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 500 Kč činí částku 315 Kč. Žalovaný má povinnost uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).