Okresní soud ve Znojmě 14 C 196/2026-135 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 30 604,70 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o kontokorentu č. 015460115R do výše úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč podle které měl žalovaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně sjednaného úvěrového úroku ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 30. 4. 2025. Žalovaný celkově načerpal částku ve výši 300 032,62 Kč a na úvěr zaplatil celkem 283 289,43 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobce a předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o kontokorentu č. , č. účtu, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o kontokorentu, z obsahu plyne, že žalovanému bude poskytnut úvěrový limit do výše 30 000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit vyčerpanou jistinu, úrok ve výši 21,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit byla stanovena ve výši 31 679 Kč a RPSN byla sjednána ve výši 24,61 % ročně.4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace klientovi – tzv. CBCB informace, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa klienta a dále informace o majetkových a finančních poměrech klienta. Zde je uveden čistý měsíční příjem 19 000 Kč, výdaje celkem 0 Kč, v době žádosti byl studen, bydlel u rodičů.5. Soud měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za únor, březen, duben a květen 2023, ze kterého jsou patrné pohyby na účtu žalovaného.6. Žalovaný byl ze strany žalobkyně několikrát upomínán s tím, že nedodržuje podmínky kontokorentu a nechť je z jeho strany sjednána náprava.7. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyly doloženy příjmy žalovaného, jeho výdaje, předložení výpisu z účtu žalovaného je v tomto směru zcela nedostačující.16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 300 032,62 Kč, na kterou splatil 283 289,43 Kč. Rozdíl tak činí částku 16 743,19 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 16 743,19 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.19. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 388,95 Kč, přičemž tato částka představuje 9,42 % z jejich celkové výše 4 129 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 225 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 604,70 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.