Okresní soud ve Znojmě 14 C 78/2026-86 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 146 790 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne , datum, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 62,46 % p. a. splácet ve 30měsíčních splátkách ve výši 6 658 Kč počínaje měsícem březen 2022. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil pouze 2 splátky po 6 658Kč, a to dne 30. 3. 2022 a 20. 4. 2022, dne 20. 4. 2022 pak ještě uhradil částku ve výši 42 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 3. splátky (splatné dne 4. 5. 2022) došlo k datu 10. 7. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 111 870,72 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 15 880,58 Kč, a to dne 31. 7. 2023 částku ve výši 205,91 Kč, dne 29. 8. 2023 částku ve výši 444,11 Kč, dne 27. 9. 2023 částku ve výši 444,11 Kč, dne 10. 11. 2023 částku ve výši 444,11 Kč, dne 8. 12. 2023 částku ve výši 444,11 Kč, dne 4. 1. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 1. 2. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 7. 3. 2024 částku ve výši 457,13 Kč, dne 9. 4. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 6. 5. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 4. 6. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 3. 7. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 8. 8. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 12. 9. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 3. 10. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 7. 11. 2024 částku ve výši 444,11 Kč, dne 2. 9. 2025 částku ve výši 3 000 Kč, dne 10. 10. 2025 částku ve výši 3 000 Kč a dne 21. 11. 2025 částku ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 95 990,14 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 49 002 Kč, úrok ve výši 62,46 % ročně z částky 97 018,53 Kč od 12. 7. 2022 do 2. 8. 2022 ve výši 3 563,56 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 97 018,53 Kč od 3. 8. 2022 do 21. 11. 2025 ve výši 35 642,71 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 95 990,14 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 12. 7. 2022 dosáhne částky 239 688 Kč2. V písemné podání ze dne 3. 6. 2026 se žalobkyně vyjádřila ke způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem žalovaného 30 800 Kč a měsíční náklady 18 622 Kč, volné zdroje ke splácení 11 178 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází zejména z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 6 452 Kč. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, neuvedl žádné jiné splátky úvěrů, neuvedl vyživovací povinnost k jiné osobě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím potvrzovací sms dne , datum, . Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaný v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložil svůj občanský průkaz. Dopisem ze dne 9. 2. 2022 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 199 740 Kč ve 30měsíčních splátkách po 6 658 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 62,46 % p. a. Dle dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, . k protiúčtu , č. účtu, byla dne , datum, žalovanému připsána částka 100 000 Kč.6. Z karty klienta z č. l. 13 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 100 000 Kč, celkem bylo na úvěr splaceno 29 238,58 Kč, zbývá doplatit 283 654,78 Kč. V souvislosti s touto smlouvou byl žalovaný upomínán dne 6. 6. 2022, 7. 7. 2022 a 10. 7. 2022.7. Z listiny „hodnocení klienta“ z , datum, z č. l. 17 se podává, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy prohlásil, že má příjem ve výši 30 800 Kč měsíčně, kdy neuvedl, od koho příjem má. Prohlásil, že je svobodný, žije sám, má středoškolské vzdělání s maturitou a bydlí v obecním, výdaje uvedl ve výši 18 622 Kč. Rezerva (volné zdroje) činila 11 178 Kč. Ve vztahu k bonitě žalovaného byla dále doložena kopie občanského průkazu a výpis z účtu žalovaného za období leden 2021 s počátečním zůstatkem 54 075,70 Kč a konečným zůstatkem 183,97 Kč.8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne , datum, z č. l. 28 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti.9. Z výpisu SOLUS z č. l. 29 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalovanému ke dni , datum, veden žádný záznam.10. Předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odstavce 2 téhož zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se v podstatě spoléhala pouze na pravdivost informací sdělených žalovaným, který uváděl příjmy, už však neuvedl, z čeho mu tento příjem plyne a žalobkyně toto ani dále nezkoumala. Žalovaný měl tvrzeně příjem 30 800 Kč, přesto se zavázal ke splácení velice nevýhodného úvěru s úrokem 62,46 % p a., otázkou tak zůstává, proč žalovaný potřeboval další prostředky, když jeho příjem dostatečně pokryl jeho tvrzené výdaje, o kterých však nebylo zjištěno, natož prokázáno nic, žalobkyně se výlučně spolehla na tvrzení žalovaného. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovaným sděleným údajům obezřetně a důkladně si je ověřovat, měla si ověřit výdaje žalovaného např. z výpisů z účtu, výpisu z katastru nemovitostí a jeho celkovou situaci, řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku žalovaného. Žalobkyně pouze doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech dlužníků (SOLUS a NRKI), další prověření evidentně neučinila, od žalovaného ověřila pouze jeho totožnost a výpis z účtu za jeden měsíc, ze kterého pak je zřejmé, že žalovanému na účet žádný příjem nechodil. Nepožadovala ani žádné jiné doklady prokazující hodnověrně skutečnou příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.21. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč, na kterou splatil 29 238,58 Kč. Rozdíl tak činí částku 70 761,42 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 70 761,42 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.23. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.24. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je procesně úspěšnější žalovaný, jelikož jemu však žádné náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran.