Okresní soud ve Znojmě 4 C 131/2026-31 – Náklady řízení

Návrhem došlým soudu dne 26. 1. 2026 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky v celkové výši 23.320 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši od 3. 10. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částky 8.448 Kč smluvní pokuty. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o zápůjčce na použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek , webové stránky, . Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Na základě této smlouvy byly žalobcem žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 17.600 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5.720 Kč, zápůjčka byla splatná 2. 10. 2024, žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, kdy do dne podání návrhu žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 17.600 Kč od 3. 10. 2024 do data vyhotovení žaloby 26. 1. 2026, tj. kapit. v částce 8.448 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč.2. Podáním z 21. 4. 2026 žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že skutková tvrzení doplňovat nebude, žádá po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši.3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledku provedeného dokazování.4. Ze smlouvy o zápůjčce z , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, bylo prokázáno, že obsahem je vymezení práv a povinností účastníků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, označené jako bezúčelové a bezhotovostní v celkové výši 17.600 Kč, žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit částku převodem na účet žalobce vč. poplatku za poskytnutí zápůjčky 5.720 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal vrátit do 2. 10. 2024. Podle čl. II. předložené smlouvy se pro případ prodlení zavázal žalovaný žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, v případě žádosti o prodloužení splatnosti o 30 dní činí poplatek 25 % z aktuálně dlužné jistiny. Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo prokázáno, že dne , datum, byla odeslána platba ve výši 17.600 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , u platby je uveden jako variabilní symbol rodné číslo žalovaného. Písemnými upomínkami z 9. 10. 2024, 16. 10. 2024, 23. 10. 2024, 1. 11. 2024, 16. 11. 2024 a písemnou předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobce z 29. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechal-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o zápůjčce je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 17.600 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.12. Ve zbytku byl pak návrh coby nedůvodný zamítnut, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci z větší míry úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.