1 Co 2/2024-156 — Vrchní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši , částka, (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III).2. Po skutkové stránce vyšel mimo jiné z toho, že:- Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalovaný shledán vinným tím, že dne , datum, v době od 6.00 do 6.35 hodin v, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve , adresa, , kde se brigádně staral o zajišťování pořádku, fyzicky napadl žalobce, který tam byl jako host, tak, že je udeřil otevřenou dlaní do hlavy, žalobce poté upadl na zem a v důsledku úrazu u něj došlo k trvalému poškození mozku s významným dopadem na mentální a pohybové schopnosti.- Žalobce tehdy přišel do podniku (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) značně podnapilý, choval se vulgárně a agresivně, slovně napadal barmanku i žalovaného, který jej upozornil, aby toho nechal, a když nepřestal, mu dal facku, po které žalobce upadl na zem.- Žalovaný činnost ostrahy v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, neprováděl vlastním jménem a na své riziko, nýbrž pro podnikatele , jméno FO, provozujícího, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .3. Při právním hodnocení aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a dovodil, že žalovaný svým jednáním sledoval ochranu zaměstnankyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nikoli vlastní cíle, a jeho jednání nevybočilo z místního, časového a věcného rámci činnosti pracovníka ostrahy v podniku, kterou mu zadal majitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný proto dle ust. § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, za škodu, která vznikla žalobci, neodpovídá, tedy není pasivně věcně legitimován. Za osobu odpovědnou za vzniklou škodu označil podnikatele , jméno FO, – provozovatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ohledně analogického užití ust. § 420 odst. 2 občanského zákoníku pro řízení o náhradě nemajetkové újmy dle ust. § 13 občanského zákoníku příkladmo odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že v řízení úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. České republice právo na náhradu nákladů na odměnu ustanoveného zástupce nepřiznal, neboť „neúspěšný žalobce je osvobozen od placení soudních poplatků a tato povinnost ho tak nestíhá, stejně jako žalovaného, který byl v řízení úspěšný“.4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zdůraznil, že nárok na zaplacení náhrady nemajetkové újmy je odlišný od práva na náhradu škody a ztížení společenského uplatnění, a tedy na daný případ nelze aplikovat ust. § 420 odst. 2 občanského zákoníku. Soud prvního stupně nesprávně převzal závěry z řízení o náhradu škody a ztížení společenského uplatnění, a pochybil, pokud v jednání žalovaného neshledal exces, přestože šlo o závažný zločin těžkého ublížení na zdraví. Poukázal, že žalovaný se v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, choval jako host a příležitostně na vlastní odpovědnost zasahoval jako vyhazovač, tedy dlouhodobě byl v podstatě podnikatelem mimo jakoukoli právní úpravu, jednal v rozporu s dobrými mravy, neodborně a ze zištných důvodů. Sám žalovaný se vyjádřil, že měl strach z napadení žalobcem, který se zvedal ze země a o němž se domníval, že má za zády zbraň, což svědčí o tom, že při konfliktu žalovaný sledoval výlučně své osobní zájmy. Dle žalobce bylo v trestním řízení prokázáno, že žalovaný nejdříve strhl žalobce z baru na zem a při zvedání žalobce ze země jej ze strachu z napadení udeřil otevřeno dlaní do hlavy takovou silou, až žalobce znovu upadl na zem a utrpěl těžká poranění v oblasti hlavy. Poukázal také na letité zkušenosti žalovaného s prací vyhazovače, jeho trénovanost v silových sportech a velký váhový rozdíl mezi účastníky řízení. Opilost žalovaného přitom neměla vliv na jeho pád, neboť po úderu od žalovaného již ve stoje ztratil vědomí a nekontrolovaně padal.5. Žalovaný navrhl potvrdit napadený rozsudek jako věcně správný. K odvolacím námitkám uvedl, že otázkou excesu se již soudy podrobně zabývaly se závěrem, že žalovaný dne , datum, vykonával pro provozovatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, činnost ostrahy a jeho škodní jednání mělo místní, časový i věcný vztah k činnosti provozovatele klubu, což ostatně konstatoval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2590/2021. Zdůraznil, že soud prvního stupně se nespokojil s prostým konstatováním dosavadních pravomocných soudních rozhodnutí, nýbrž k důkazu provedl obsah protokolů obsažených ve spise vedeném ohledně žalobcova požadavku na náhradu škody Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a tyto důkazy sám hodnotil.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru o neopodstatněnosti odvolání. K rozsahu odvolacího přezkumu je třeba uvést, že ačkoliv žalobce výslovně uvedl, že nebrojí proti výrokům II a III napadeného rozsudku, jsou tyto jako tzv. závislé výroky otevřeny odvolacímu přezkumu (srov. ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).7. Dle ust. § 11 občanského zákoníku, fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.8. Dle ust. § 13 občanského zákoníku, fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (odstavec 1). Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (odstavec 2).9. Dle ust. § 420 občanského zákoníku, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odstavec 2).10. Dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.11. Odvolací soud přejímá jako správná a v dostatečném rozsahu učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku, a na tato pro stručnost odkazuje. Ve vztahu k rozhodnému skutkovém stavu je namístě zdůraznit, že civilní soud je dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán skutkem popsaným v odsuzujícím rozsudku. Skutek popsaný ve výrokové části pravomocného rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, tak zásadně vymezuje škodní jednání žalovaného vůči žalobci.12. Z obsahu výpovědí osob slyšených v souběžně vedeném řízení o náhradu škody (ve spojení s uvedeným trestním rozsudkem) pak soud prvního stupně také správně zjistil okolnosti prokazující, že žalovaný činnost ostrahy v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nevykonával vlastním jménem a na své riziko, nýbrž za úplatu pro provozovatele podniku , jméno FO, .13. Soud prvního stupně nepochybil ani při právním posouzení odpovědnosti žalovaného. Ve vztahu k možnosti aplikace ust. § 420 odst. 2 občanského zákoníku i ve věci zásahu do osobnostních práv vyšel z relevantní judikatury představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a v souladu s ní se dále zabýval, zda škodní jednání žalovaného nebylo excesem z plnění prováděného v rámci výkonu ostrahy v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . I v tomto směru správně vyhodnotil výpovědi dotčených osob (viz b. 18 odůvodnění napadeného rozsudku), když uzavřel, že jednání žalovaného sledovalo výlučně ochranu zaměstnankyně baru, kterou (podnapilý, vulgární a agresivní) žalobce obtěžoval. Jelikož žalobce v tomto řízení uplatnil shodné námitky jako v řízení o náhradu škody vedeném u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , lze k otázce případného excesivního jednání citovat z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, : „…žalovaný vykonával pro provozovatele klubu práci mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce a mezi jeho pracovní úk