12 Cmo 323/2020-369 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 19 000 USD s přísl. (bod I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 26 468,25 Kč (bod III. výroku). O zastavení řízení soud rozhodl na základě zpětvzetí žaloby, učiněného žalobcem v podání ze dne 14. 8. 2020 v návaznosti na dohodu o narovnání, uzavřenou mezi účastníky. O nákladech vzniklých státu, představovaných vyplaceným tlumočným za překlady soudních listin v celkové výši 26 468,25 Kč soud v bodě III. výroku rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř. a k náhradě nákladů státu zavázal žalovaného.2. Žalovaný usnesení ve výroku III. napadl včas podaným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení státu bude uložena výhradně žalobci, případně tak, že náhrada nákladů řízení nebude státu přiznána. S odkazem na ust. § 148 a 146 odst. 2 o. s. ř. a soudní judikaturu vytkl soudu nesprávné právní posouzení povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení vzniklých státu. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů státu je soud vázán výsledkem sporu, tedy úspěchem účastníků ve věci. Rozhodnutí soudu, který povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu uložil zcela úspěšnému účastníku, shledal Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. IV. ÚS 221/04 odporující ust. § 148 o. s. ř. V projednávané věci zastavení řízení procesně zavinil zpětvzetím žaloby žalobce a měl by proto být zavázán k náhradě nákladů státu, případně měl soud na rozhodnutí o nákladech státu aplikovat ust. § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení státu nepřiznat. Rozhodnutí, jímž je povinnost k náhradě nákladů řízení státu přenesena na žalovaného jako účastníka, který v řízení nebyl neúspěšný, představuje protiprávní zásah do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod a čl.6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do ústavně i mezinárodně garantovaného práva vlastnit majetek ve smyslu čl.11 odst.1 Listiny a čl. 1 Protokolu č.1 k Úmluvě.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).4. V projednávané věci vznikly státu v souvislosti s překladem soudních písemností náklady ve výši vyplaceného tlumočného.5. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.6. Podle ustanovení § 18 o. s. ř. účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.7. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je třeba vykládat také s ohledem na uvedené ustanovení § 18 o. s. ř., upravující právo účastníka na jednání ve své mateřštině. Ukládat povinnost k náhradě nákladů spojených s realizací tohoto práva účastníkům by bylo v rozporu citovaným ustanovením. Tyto náklady vždy nese stát. Povinnost k jejich náhradě nelze ukládat účastníkům řízení.8. Z důvodů shora vyložených odvolací soud usnesení v napadeném nákladovém výroku podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se nevydává.9. Náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků (§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř.).