6 Cmo 243/2020-87 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 14. srpna 2015 navrhovatelé a) a b) (dále jen „navrhovatelé“) navrhli vydání rozsudku, kterým soud určí, že je neplatné usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 20. června 2015,1) kterým se mění článek 98 stanov,2) podle něhož se shromáždění delegátů účastníka nebude zabývat žádostí navrhovatelů, kterou účastník obdržel dne 26. září 2014.2. Soud I. stupně usnesením ze dne 15. června 2020, č. j. 76 Cm 7/2015-77 rozhodl, že řízení se zastavuje (výrok I.) a navrhovatelům nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).3. V odůvodnění uvedl, že při jednání dne 21. května 2020 vzali navrhovatelé návrh v bodě 2) petitu částečně zpět, s čímž účastník vyslovil souhlas. Podáním ze dne 2. června 2020 navrhovatelé vzali návrh v celém rozsahu zpět, neboť účastník již nezpochybnil jejich členství v bytovém družstvu účastníka, a navrhli, aby soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, i když návrh podali důvodně. Z uváděných usnesení soudu I. stupně, Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího a Nejvyššího soudu České republiky jako soudu dovolacího vyplývá, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů z bytového družstva účastníka bylo nicotné, tudíž tito nebyli z něj vyloučeni a jsou nadále jeho členy. Tím byla najisto postavena otázka aktivní legitimace navrhovatelů a odpadl předmět řízení s následným zpětvzetím návrhu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. vzal soud I. stupně v úvahu důvodnost podaného návrhu a navrhovatelům náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ji výslovně nežádali.4. Ve včas podaném odvolání ze dne 7. července 2020 proti výroku II. usnesení soudu I. stupně účastník (odvolatel) odkazem na nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud změnil tento výrok tak, že navrhovatelům uloží povinnost zaplatit účastníku náhradu nákladů řízení. V odůvodnění namítl, že nárok nebyl podán důvodně, o čemž mělo být po provedeném dokazování rozhodnuto meritorně a jelikož se tak nestalo, když řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu, nelze se zabývat otázkou důvodnosti či nedůvodnosti podání návrhu. Ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nelze na danou věc aplikovat, neboť návrh nebyl vzat zpět pro chování účastníka, nýbrž pouze z vůle navrhovatelů na základě výsledku řízení ve věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. 81 Cm 134/2014. O nákladech řízení měl soud I. stupně rozhodnout podle ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř., když na základě výsledku zmíněného skončeného souběžně probíhajícího řízení ve spojení s odvolacím i dovolacím řízením byla otázka členství navrhovatelů v bytovém družstvu účastníka postavena najisto a ti ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. ztratili naléhavý právní zájem na určení, jehož se v řízení domáhali. Účastník požádal o přiznání částky 24 684 Kč na náhradu nákladů řízení za provedených 6 úkonů právní pomoci, resp. alespoň částky 8 288 Kč za provedení dvou úkonů.5. Ve vyjádření ze dne 14. října 2020 navrhovatelé označili odvolání za nedůvodné a navrhli potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správného. Uvedli, že návrh vzali zpět, když účastník odkazem na rozhodnutí soudu I. stupně, odvolacího i dovolacího soudu nezpochybnil jejich členství v bytovém družstvu, návrh však podali důvodně a nepožadovali přiznání náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně, požadují však přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání účastníka není důvodné.7. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle odst. 2 jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Podle ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nevznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.9. V nesporných řízeních rozhoduje soud o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.), podle něhož bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.10. Pokud soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení v usnesení, kterým zastavuje řízení, zabývá se nejprve otázkou, zda některá ze stran sporu zastavení řízení nezavinila svým jednáním. Podle zmíněného ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. je z hlediska tzv. zásady procesního zavinění k náhradě nákladů řízení povinen ten, kdo zavinil zastavení řízení, což soud musí zkoumat pouze z procesního hlediska. Zastavení řízení zaviní zásadně žalobce (navrhovatel) zpětvzetím žaloby (návrhu), což však neplatí při zpětvzetí důvodně podané žaloby (návrhu) pro chování žalovaného, kterým je zejména uspokojení žalobcem uplatněného nároku po zahájení řízení. Žalobci tak nezbývá než žalobu vzít zpět, ale bylo by pro něj nespravedlivé hradit za těchto okolností náklady řízení, když viníkem zastavení řízení je žalovaný a je tudíž povinen k náhradě nákladů řízení.11. Stěžejní je tudíž posouzení z procesního hlediska, který z účastníků řízení zavinil zastavení řízení a pro chování kterého z účastníků řízení byl podaný návrh vzat zpět, resp. zda byl návrh podán důvodně či nikoliv.12. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 81 Cm 134/2014 se navrhovatelé návrhem doručeným dne 23. června 2014 domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí delegátů účastníka ze dne 24. listopadu 2012 o zamítnutí jejich odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelů z bytového družstva účastníka ze dne 22. června 2011.13. Soud I. stupně usnesením ze dne 29. dubna 2016, č. j. 81 Cm 134/2014-88 prohlásil zmíněné rozhodnutí za nicotné.14. K odvolání účastníka ze dne 20. května 2016 a jeho doplnění ze dne 19. října 2016 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací výrokem I. usnesení ze dne 24. května 2017, č. j. 14 Cmo 295/2016-118 napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.15. K dovolání účastníka ze dne 10. října 2017 Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací výrokem I. usnesení ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 1951/2018-171 dovolání zamítl.16. Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že návrh navrhovatelů proti jejich vyloučení z členství v bytovém družstvu účastníka byl podán důvodně, jejich vyloučení z bytového družstva účastníka bylo pravomocně prohlášeno za nicotné, účastník členství navrhovatelů již nezpochybnil, což bylo důvodem pro zpětvzetí jejich návrhu v celém rozsahu zpět podáním ze dne 2. června 2020. Jak bylo zmíněno výše, při jednání dne 21. května 2020 před soudem I. stupně vzali navrhovatelé se souhlasem účastníka částečně zpět návrh ohledně bodu 2) petitu a zastavení řízení v tomto rozsahu.17. Odvolací soud konstatoval, že předmětný návrh navrhovatelé podali důvodně, v průběhu řízení jej vzali částečně a následně zcela zpět a proto soud I. stupně řízení ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř. zastavil.18. Ohledně náhrady nákladů řízení se odvolací soud neztotožnil s důvody uvedenými účastníkem v odvolání, jež by zakládaly povinnost navrhovatelů zaplatit mimosmluvní odměnu za provedené úkony právní služby právní zástupkyní účastníka, nýbrž vyslovil souhlas s právním názorem soudu I. stupně, podle něhož by navrhovatelé měli právo na náhradu nákladů řízení, ale jelikož ji výslovně nepožadovali, tak jim nebyla přiznána.19. Na základě uvedených skutečností odvolací soud výrok II. napadeného usnesení podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.20. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. vzal odvolací soud v úvahu, že účastník v něm nebyl úspěšný a úspěšným navrhovatelům přiznal mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby (vyjádření ze dne 14. října 2020 k odvolání účastníka) podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5. AT v částce 1 550 Kč, paušální částku 300 Kč a 21 % DPH z částky 1 850 Kč ve výši 388,50 Kč, celkem 2 238,50 Kč.