7 Cmo 131/2018-69 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žaloba s tím, že vyloučení žalobkyně , Anonymizováno, ze žalovaných rozhodnutím žalovaného , právnická osoba, ze dne 7. 5. 2014 je neplatné, se zamítá proti oběma žalovaným.“ (výrok I.), „Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného 1.“ (výrok II), „Mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádný nárok na náhradu nákladů řízení.“ (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí prvého žalovaného jakožto spolku, s tím, že žalovaný tímto rozhodnutím ze 7.5.2014 žalobkyni ze spolku vyloučil. Vyloučení předcházelo to, že se žalobkyně domáhala informací o hospodaření spolku, ve snaze udržet jeho dobré jméno a napravit případná pochybení. Nedopustila se závažného porušení povinností a na toto porušení nebyla upozorněna podle § 239 odst. 1 o.z. Druhého žalovaného žalobkyně žalovala pouze v souvislosti s tím, že si nebyla jista tím, nakolik je jednání prvého žalovaného samostatné, a z členství u prvého žalovaného vyplývá automaticky členství u druhého žalovaného. Kromě toho je rozhodnutí neurčité, nevymezuje jasně důvody, tyto důvody navíc nejsou pravdivé a konečně žalobkyni nebyla dána výzva k tomu, aby došlo k nápravě, jak předpokládá občanský zákoník. Ve věci rozhodoval výbor, který již v té době neměl být ve funkci. Prvý žalovaný uvedl, že žalobkyně svoje povinnosti porušila tím, že nehájila dobré jméno žalovaného a naopak je napadla a snížila. Žaloba je nedůvodná, o vyloučení rozhodl příslušný orgán žalovaného v souladu se stanovami, hlasování nebylo žalující stranou nijak zpochybněno a bylo prokázáno, že hlasovali členové orgánu v souladu s registračním listem, kteří k tomu byli oprávněni. Co se týče jednání žalobkyně, ta podala trestní oznámení na vedení klubu, dále šířila urážlivá a nepravdivá tvrzení, která klub poškozovala, to bylo důvodem jejího vyloučení a tak to také bylo v rozhodnutí vysvětleno. U jednání žalovaný dále uvedl, že žalobkyně dlouhodobě špinila klub například tím, že se do něj v roce 2012 hlásila jako , Anonymizováno, i když nebyla ještě vdaná, dále že šla zjišťovat stav konta klubu v bance , Anonymizováno, a konečně udala na Policii, že se v klubu zpronevěřují peníze z , Anonymizováno, , právnická osoba, . Všechny případy byly žalobkyni vytýkány. Poté se členská schůze v březnu 2013 rozhodla žalobkyni vyloučit. Na to, že je vyloučena z klubu byla upozorněna a rozhodnutí dostala písemně.2. Soud prvního stupně uvedl, že zjistil, že nespornou skutečností je, že žalobkyně byla členkou klubu žalovaného, dále že bylo rozhodnuto o jejím vyloučení s tím, že předmětem sporu je průběh rozhodování o tomto vyloučení a zejména důvody tohoto vyloučení. Dále uvedl, že provedl dokazování zejména předloženými listinami. Z výpisu z rejstříku spolků byla ověřena existence obou žalovaných. Z rozhodnutí prvého žalovaného o vyloučení žalobkyně soud zjistil, že se odvolává na hlasování členské schůze ze dne 29.3.2014, ale jde o rozhodnutí výboru dne 7.5.2014. Odvolává se na článek 10 písmeno b) stanov spolku za „nepravdivá, někdy až lživá pomlouvání klubu a navádění k této pomlouvačně kampani i dalších členů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , právnická osoba, “. Tyto „nepravdy a polopravdy“ měla žalobkyně publikovat na internetu a rozesílat v dopisech. O jaké tvrzení konkrétně jde, se rozhodnutí nevyjadřuje. Součástí rozhodnutí je příloha, právní rozbor o možnosti vyloučení člena, který se odvolává na § 239 a § 240 o.z. a dále na čl. 10 stanov. Z dopisu žalobkyně prvému žalovanému ze dne 3.6.2014 je zřejmý nesouhlas žalobkyně s tímto rozhodnutím v bodě 5. Prakticky shodný dopis byl odeslán téhož dne i druhému žalovanému. Ze stanov druhého žalovaného, platných v době rozhodnutí (č.1.10) soud zjistil, že podle čl. 11 odst. 1 písm. c) může skončit členství vyloučením člena na základě porušení čl. 10 stanov. V odst. 2 se stanoví, že o vyloučení člena rozhoduje organizační složka u níž je člen v době rozhodování registrován.V odkázaném článku 10 jsou povšechně stanoveny povinnosti člena tak, že je povinen: a) dodržovat stanovy organizace, b) chránit zájmy a dobré jméno organizace a chránit její majetek, c) platit řádně a včas členské příspěvky.Konečně podle čl. 22 odst. 2 písm. k) rozhoduje o vyloučení členů , Anonymizováno, výbor. Dále učinil soud prvního stupně zjištění z policejního spisu č.j. , Anonymizováno, a skutkový stav shrnul tak, že žalovaná byla původně členem obou žalovaných, rozhodnutím prvého žalovaného toto členství skončilo. Jako důvod rozhodnutí uvedl žalovaný ne zcela konkrétní výroky žalobkyně, které označil za nepravdivé, polopravdivé, případně lživé. Teprve v průběhu dokazování se ukázalo, že tyto výroky byly učiněny na Policii ČR dne 20.3.2014 a týkaly se údajně špatného hospodaření a účtování ve spolku. Jejich úplně přesná podoba je zachycena v protokolu Policie z 20. 3 2014. Žalobkyně původně neuvedla v žalobě, že podala proti vedení spolku trestní oznámení, nicméně v průběhu řízení to nepopírala, když to vyšlo najevo, a odůvodňovala to tím, že jí prvý žalovaný odpíral poskytnout informace o hospodaření a účetnictví. Strany uváděly řadu různých tvrzení během řízení, například to, že výbor společenství nebyl řádně ustanoven a neměl být ve funkci, případně tvrzení žalovaného o průběhu hlasování členské schůze a následně výboru, nicméně k nim buď nenavrhli důkazy vůbec, případně je navrhli očividně pozdě, v rozporu s ustanovení § 118b o.s.ř. na dalším jednání, aniž to jakkoli odůvodňovali. Soud k těmto důkazům proto nemohl přihlédnout. Dále soud citoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, konkrétně §§ 239 až 242 o.z. a konstatoval, že je třeba respektovat, že spolek dotyčného člena ve svých řadách nechce; soud by měl bránit případům porušování zákona, případům, kdy spolek zjevně porušuje svoji vlastní proceduru podle stanov, nebo případům zjevné nedůvodné šikany a svévole. Pokud se týče porušení zákona nebo stanov, potom soud konstatoval, že k tomu zjevně nedošlo. Zákon nepředepisuje prakticky žádnou specifickou proceduru rozhodování spolků, nespecifikuje důvody vyloučení člena konkrétněji, než v citovaném ust. § 239 o.z.. Rozhodovat má statutární orgán, pokud není delegován orgán jiný, a rozhodnutí má být doručeno dotčenému členovi. Oboje se stalo. Dále soud uvedl, že procedura rozhodování, daná stanovami, je velmi „volná až neurčitá“. Spolek zjevně nemá žádný způsob, jakým by zachytil průběh hlasování; v přeloženém zápise, který navíc ani nemohl být pro opožděnost použit k důkazu, není jasné, o čem se vlastně hlasovalo a jak hlasování dopadlo; zápis z jednání výboru nebyl předložen vůbec. Nicméně stanovy žádný zápis nevyžadují a hlasovat je zřejmě možno jakýmkoli způsobem, který lze považovat za demokratický, tedy i aklamací. Také není vyžadováno, aby byl bod předem ohlášen v pozvánce, jak je zvykem u obchodních společností. Jelikož ale stanovy ani zákon nic podobného nevyžadují, potom není možné namítat vadnost tohoto postupu. Co se týče námitek, že rozhodoval výbor, který neměl být správně ve funkci, případně nebyl řádně zvolen, tato námitka původně nebyla součástí žaloby a nebyla ani předmětem dokazování, protože žaloba v tomto směru žádné důkazy řádně nenavrhla. Soud proto nemá žádný důvod k takovému závěru. Zdůraznil, že „vlastní jádro sporu leží ve skutečnosti v důvodech vyloučení“, což dále rozváděl a uzavřel, že neshledal žádný jasný nebo prokázaný důvod, proč by bylo rozhodnutí žalovaného protiprávní, proti stanovám, nebo nedůvodné s tím, že ho „ponechává v platnosti“ a žalobu zamítá. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1) o.s.ř.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V odvolání namítla, že je nutná předchozí výzva k nápravě až na jednu výjimku s tím, že je nutné posoudit, zda jednání žalobce dosáhlo takové míry, že je opodstatněné jeho vyloučení a tím pádem jeho omezení práva svobodně se sdružovat. V této souvislosti vytkl žalovaný 1 žalobci tři konkrétní jednání (přihlášení do spolku pod nesprávným jménem, zjišťování informací o stavu konta spolku v bance a podání trestního oznámení ohledně hospodaření spolku). Tyto vytkl až při prvním jednání ve věci, přičemž z dopisu, kterým bylo žalobci sděleno, že je ze spolku vyloučen, vůbec neplyne, že by se mělo jednat o tato konkrétní jednání. Důvodem pro vyloučení žalobce ze spolku podle napadeného rozhodnutí byla „nepravdivá, někdy až lživá pomlouvání klubu a navádění k této pomlouvačně kampani i dalších členů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , právnická osoba, ". Žalobce od počátku napadal i neurčitost předmětného rozhodnutí o vyloučení, soud prvního stupně se však k této argumentaci nijak nevyjádřil. Přitom sám v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí: „O jaké tvrzení konkrétně jde, se rozhodnutí (o vyloučení žalobce ze spolku pozn. autora) nevyjadřuje" a dále: Jako důvo