7 Cmo 246/2019-33 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni ve výroku I. zrušil společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, (dále jen „Společnost“) ve výroku II. nařídil její likvidaci, ve výroku III. jmenoval likvidátorem Společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , ve výroku IV. uložil Společnosti povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že z podnětu obchodního rejstříku byl upozorněn na nesoulad mezi stavem zapsaným a skutečným právním stavem, když nesoulad spočívá v tom, že Společnosti zaniklo dnem 9.5 2007 poslední živnostenské oprávnění a Společnost tak nemá v obchodním rejstříku zapsán žádný předmět podnikání. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2.5.2018 č.j. 41 Nc 1173/2015-4, které nabylo právní moci dne 20.5.2015, zahájil soud řízení o zrušení a nařízení likvidace Společnosti. Výrok I. a II. je odůvodněn § 169 odst. 1 a § 172 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Ohledně výroku III. soud uvedl, že likvidátorem jmenoval podle § 191 odst. 1 a odst. 4 o.z. osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, neboť ani jeden z jednatelů Společnosti nereagoval na výzvy soudu. Výrok IV. je odůvodněn § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Výrok V. soud odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly.2. Proti výroku III. tohoto usnesení podal včasné odvolání jmenovaný likvidátor , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Namítl, že byl jmenován likvidátorem Společnosti sídlící v , adresa, , tedy více jak 400 km od jeho sídla, které má v , Anonymizováno, . Postup soudu neodpovídá požadavku procesní ekonomie. Má za to, že po něm nelze spravedlivě požadovat výkon funkce likvidátora, když se jedná o odpovědnost zcela odlišnou od insolvenčního správce. Namítá, že k jmenování do funkce likvidátora nedal souhlas, a to ani konkludentní v souvislosti se zápisem své osoby do seznamu insolvenčních správců.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.4. Podle § 191 o. z. (1) právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.5. Z veřejně přístupné databáze seznamu insolvenčních správců vedené Ministerstvem spravedlnosti České republiky odvolací soud zjistil, že , tituly před jménem, , Anonymizováno, má sídlo na adrese , adresa, . Vedle toho má zapsáno 7 provozoven, z nichž jedna sídlí v , adresa, , na adrese , adresa, , s úředními hodinami v pondělí od 14. do 18. hod, tedy v místě sídla Společnosti.6. K námitce odvolatele, že ke jmenování své osoby likvidátorem společnosti nedal souhlas, odvolací soud konstatuje, že nemá důvod odchýlit se od svých dříve přijatých závěrů ve svých rozhodnutích, a to např. v usnesení ze dne 12. března 2012, sp.zn. 7 Cmo 366/2011, které lze obdobně aplikovat i za stávající právní úpravy, a v usnesení ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 7 Cmo 425/201. Ze kterých lze shrnout, že souhlas osoby, jež má být likvidátorem rozhodnutím soudu jmenována, je jednou ze zákonných podmínek pro její jmenování pouze v případě, kdy soud dle ust. § 191 odst. 3 o.z. jmenuje likvidátorem společnosti osobu rozdílnou od členů jejích statuárních orgánů. Naproti tomu ust. § 191 odst. 4 o.z. takovou podmínku pro jmenování likvidátora z řad osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců nestanoví, a proto jejich souhlasu není třeba, neboť ten byl dán již tím, že se nechaly zcela dobrovolně na vlastní žádost do seznamu insolvenčních správců zapsat.7. Dle odvolacího soudu je převážná část práce likvidátora v současné době prováděna v elektronické formě, potažmo v podobě listinné, kdy likvidátor činí v rámci výkonu své funkce konkrétní písemná podání. Ani jedné z těchto forem není na překážku odvolatelem namítaná vzdálenost sídla likvidátora od sídla likvidované Společnosti. Z hlediska odvolacího soudu skutečnost, zda likvidátor sídlí v místě sídla likvidované společnosti, či nikoli, nemá vliv na řádný a rychlý průběh likvidace samotné. Možnost jmenovat likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z. představuje poslední východisko, kdy se likvidace ujímá osoba bez předchozích vazeb na likvidovanou právnickou osobu, současně však je profesně specializovaná na insolvenční řízení, takže by měla být pro vedení likvidace dostatečně odborně způsobilá a tento znak shledává odvolací soud podstatným i z hlediska rychlé ochrany práv zúčastněných jakož i z hlediska procesní ekonomie samotné likvidace. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud „per analogiam legis“ uvádí, že „Provozovna je zákonem definována jako místo, ve kterém insolvenční správce nebo ohlášený společník insolvenčního správce, je-li insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, skutečně vykonává činnost. Skutečný výkon činnosti v provozovně není možno vykládat tak, že se jím rozumí osobní výkon činností (osobní přítomnost) samotným správcem, případně ohlášeným společníkem insolvenčního správce, nýbrž že je ve svém sídle či provozovně fakticky činný, byť jsou konkrétní činnosti zajišťovány jeho zaměstnanci nebo jinými pověřenými či zmocněnými osobami (srov. zákon o insolvenčních správcích. Komentář, nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2016, právní stav v ASPI k: 01. 07. 2017, Autoři: Antonín Stanislav a Jan Kozák). Má-li likvidátor na území České republiky více provozoven, musí jako osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců počítat s možností svého jmenování do funkce likvidátora i u společností sídlících v místě sídla jeho provozoven, v nichž by měl funkci likvidátora vykonávat se všemi právy a povinnostmi k tomu náležejícími.8. Vzhledem k uvedenému neshledal odvolací soud námitky odvolatele důvodnými a ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci nelze likvidátorem jmenovat jinou osobu dle ust. § 191 odst. 1 a 3 o.z., pročež byly splněny zákonné podmínky pro postup soudu prvního stupně dle ust. § 191 odst. 1 a 4 o.z. , a jeho rozhodnutí o jmenování , fyzická osoba, likvidátorem společnosti, který je zapsán v seznamu insolvenčních správců, je souladné se zákonem.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků neshledal.