7 Cmo 342/2018-41 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 19.12.2017 se navrhovatelka domáhala zrušení výmazu společnosti , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci, posledně sídlem , Adresa navrhovatelky B, , , adresa, , identifikační číslo , IČO navrhovatelky B, (dále jen „Společnost“) z obchodního rejstříku, obnovení její likvidace a jmenování likvidátora. Návrh odůvodnila tím, že jako insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , předložila dne 10.7.2017 insolvenčnímu soudu v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 5745/2009 konečnou zprávu o vyúčtování odměny správce, dle které má být zůstatek majetkové podstaty rozvržen mezi přihlášené nezajištěné věřitele. Podle konečné zprávy deponuje navrhovatelka pro Společnost jako věřitel společnosti , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , částku ve výši 3 733,91 Kč. Společnost však byla dne 17.11.2016 vymazána z obchodního rejstříku.2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. přiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků, ve výroku II. zrušil zápis o výmazu Společnosti z obchodního rejstříku, ve výroku III. obnovil likvidaci Společnosti, ve výroku IV. jmenoval likvidátorem Společnosti , Jméno účastnice, , sídlem , Adresa účastnice, , a ve výroku V. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění s odkazem na § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud uvedl, že právní zájem navrhovatelky na zrušení výmazu Společnosti z obchodního rejstříku vyplývá ze skutečnosti, že jako insolvenční správkyně deponuje finanční obnos náležející vymazané Společnosti. Navrhovatelka prokázala existenci majetku Společnosti i právní zájem na zrušení jejího výmazu, soud proto rozhodl jak uvedeno výše. Likvidátora soud jmenoval podle § 191 odst. 4 o.z. z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. O osvobození navrhovatelky od soudních poplatků soud rozhodl podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).3. Proti výrokům II, III. a IV. usnesení podala včasné odvolání jmenovaná likvidátorka , Jméno účastnice, z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c) a g) o.s.ř. Uvedla, že návrh na obnovení likvidace považuje za nesmyslný. Je zřejmé, že se v případě majetku deponovaného navrhovatelkou rozhodně nejedná o majetek, kvůli němuž by bylo nutno likvidaci obnovovat. Poukázala na skutečnost, že Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána z důvodu svého předlužení podle § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z.v.r.“). Namítla, že i nadále přes navrhovatelkou deponovanou částku Společnost nedisponuje částkou, která by pokryla náklady případného insolvenčního řízení, a proto je na místě pouze opětovný výmaz Společnosti z obchodního rejstříku dle § 82 z.v.r. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se podaný návrh zamítá a navrhovatelce se ukládá povinnost nahradit likvidátorce k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení.4. Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání uvedla, že pokud v insolvenčním řízení deponuje byť zanedbatelný majetek právnické osoby již vymazáné z veřejného rejstříku, nepřichází v úvahu jiný postup než podání návrhu na zahájení řízení o zrušení zápisu o výmazu Společnosti podle § 209 o.z. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a současně aby jí byly nahrazeny náklady odvolacího řízení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posoudil, zda je odvolatelka osobou oprávněnou k podání odvolání do výroků II. a III. napadeného usnesení.6. Podle § 201 občanského soudního řádu může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.7. Podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.8. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud konstatuje, že z dispoziční zásady v občanském soudním řízení vyplývá, že účastník může odvolání podat jen v případě, že je k němu subjektivně legitimován. Odvolání tedy může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, již lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí; oprávnění podat odvolání svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. Kdyby účastníku nebyla způsobena rozhodnutím soudu prvního stupně žádná újma, která by byla odstranitelná jeho zrušením nebo změnou, není takový účastník k odvolání subjektivně legitimován už z tohoto důvodu a práva, které nemá (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1661 s.).9. V daném řízení může odvolatelka coby likvidátorka jmenovaná soudem prvního stupně podat odvolání pouze do výroku o svém jmenování likvidátorkou, neboť zbývající meritorní výroky II. a III. nezasahují do jejích procesních práv a povinností a proto jimi odvolatelce nemohla být způsobena žádná procesní újma. Odvolatelka tak není osobou oprávněnou k podání odvolání do výroků II. a III. předmětného usnesení. Odvolací soud proto odvolání do výroků II. a III. podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl jako odvolání podané někým, kdo k odvolání není subjektivně oprávněn.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.11. Podle § 191 o. z. (1) právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.12. Odvolatelka v odvolání proti svému jmenování likvidátorkou Společnosti nebrojí a ani odvolací soud neshledal postup soudu při jejím jmenování rozporný s citovaným ustanovením § 191 o.z. Pochybení odvolací soud neshledal ani v souvisejícím nákladovém výroku V.13. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích IV. a V. potvrdil pro jejich věcnou správnost.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 23 z.ř.s. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Byť řízení o zrušení výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku a obnovení její likvidace lze zahájit pouze na návrh, nelze ani v něm dobře hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci a proto je na místě aplikace § 23 z.ř.s.