12 Cmo 115/2020-732 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 2 128 633,14 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení částky 3 045 255,36 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 88 048,90 Kč (bod III. výroku), účastníkům uložil zaplatit státu náklady řízení jím vynaložené, a to žalobci ve výši 795,60 Kč (bod IV. výroku) a žalovanému ve výši 1 033,40 Kč (bod V. výroku).2. Soud uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení částky 215 273,94 Kč s příslušenstvím, neboť jeho právní předchůdce, společnost , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) obstarával jako zasilatel pro žalovaného přepravu zboží (dárkového a papírnického sortimentu) ze sídla žalovaného do supermarketů na , Anonymizováno, a neprodané zboží svážel zpět. Částka představuje přepravné za dobu od prosince 2006 do února 2007.3. Žalovaný uplatnil vzájemnou žalobou nárok na zaplacení částky 5 173 888 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že , Anonymizováno, poskytoval podle smlouvy o vzájemné spolupráci s , právnická osoba, se sídlem v , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “) přepravní služby ohledně zboží žalovaného, který měl se , Anonymizováno, uzavřenou komisionářskou smlouvu o zprostředkování prodeje zboží. Žalovaný zůstal vlastníkem zboží až do jeho prodeje spotřebitelům. , Anonymizováno, zboží vyzvedával a vydal žalovanému. Některé přepravy objednával u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , některé žalovaný. V únoru 2007 , Anonymizováno, zboží zadržel a dosud nevydal. Nevhodným skladováním bylo zboží znehodnoceno, zčásti rozkradeno, a nelze jej fyzicky vydat. , Anonymizováno, , resp. žalobce, tak porušil povinnost žalovanému zadržené zboží vydat, případně prevenční povinnost podle § 415 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalovanému tím vznikla škoda ve výši hodnoty zadrženého zboží, kterou žalobce vyčísluje v účetních, resp. pořizovacích cenách v českých korunách.4. Žalobce vzal žalobu zpět co do částky 43 892 Kč, která byla žalovaným uhrazena před podáním žaloby. Řízení bylo co do této částky zastaveno. Předmětem žaloby zůstalo zaplacení částky 171 382 Kč s příslušenstvím.5. Rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. 13 Cm 1887/2008-483 byla žaloba zamítnuta a předmětem řízení zůstal protinávrh žalovaného.6. Po provedeném dokazování (výpisem ze , Anonymizováno, obchodního rejstříku, komisionářskou smlouvou ze dne 8. 3. 2002, „ročnou zmluvou ze dne 1. 10. 2003, komisionářskou smlouvou ze dne 20. 1. 2006, nepodepsaným konceptem zasílatelské smlouvy mezi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , emailovou korespondencí ze dnů 16. 1. 2007 a 25. 1. 2007, výpisů z účtu , Anonymizováno, , zápisem o soupisu movitých věcí ze dne 3. 5. 2011, fakturami, předávacími protokoly a mezinárodními nákladními listy tvořícími přílohu C, výzvou ze dne 15. 6. 2010, zasílatelskými příkazy, výpisem z evidence zásilek , Anonymizováno, , dobropisy a doklady o vrácení zboží, výslechem svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a účastnickým výslechem předsedy představenstva žalovaného , Anonymizováno, , místním šetřením ze dne 28. 5. 2014 a znaleckým posudkem , Anonymizováno, ) soud uzavřel, že transakce probíhaly mezi žalovaným, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a supermarkety tak, jak jej žalovaný popsal. Svědci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se shodli, že úkolem , Anonymizováno, bylo rozvážet zboží žalovaného do jednotlivých supermarketů a po skončení prodejních akcí svážet neprodané zboží zpět do skladu , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , odkud si žalovaný měl zboží odvážet do , Anonymizováno, vlastními kamiony. To potvrdila i svědkyně , Anonymizováno, . Objednatelem přeprav byl původně , Anonymizováno, . Poté, co , Anonymizováno, dlužil , Anonymizováno, větší částku na přepravném, dohodl se , Anonymizováno, s pány , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , že žalovaný bude jeho dluhy splácet a nové přepravy budou účtovány žalovanému. Část přeprav byla také fakturována na , Anonymizováno, a část na žalovaného. Na zasilatelských příkazech je potom jako objednatel přepravy uveden obvykle žalovaný.7. Nesporným bylo, že , Anonymizováno, v únoru 2017 část zboží uloženého v jeho skladu v , Anonymizováno, zadržel k zajištění svého údajného dluhu na přepravném. Sporným zůstalo množství zadrženého zboží. Zadržené zboží bylo postupem času znehodnoceno špatným skladováním (zatékání pod roztržené plachty, pomačkání papírenského zboží i drátěných stojanů naházením přes sebe), což zjistil již v roce 2014 dožádaný soud. Již tehdy bylo nemožné provést fyzické přepočítání zboží. Na podzim 2019 pak žalobce sdělil, že návěsy se zbožím se nacházejí ve stavu, který nezaručuje bezpečnost osob, které by se přepočítání zúčastnily. To umožňuje závěr, že současná hodnota zboží je nulová a že přepočítání zadrženého zboží být provedeno nemohlo. Nemožné je tudíž i ocenění zadrženého zboží znaleckým posudkem, neboť znalec by nemohl zboží fyzicky prohlédnout. Objem zadrženého zboží tak soud zjišťoval z listinných dokladů a výpovědí svědků.8. Za klíčové v tomto směru soud považoval výpovědi svědkyň , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , o jejichž důvěryhodnosti není důvod pochybovat, neboť obě již pro žalobce nepracují a nemají tedy zájem vypovídat nepravdu. Obě svědkyně se shodly na tom, že jestliže je na zasilatelském příkazu jméno a podpis přebírající osoby, znamená to, že zboží si převzala pověřená osoba plátce přepravy (tj. žalovaného), tedy řidič kamionu, kterého si žalovaný sjednal na odvoz zboží ze skladu , Anonymizováno, . Tomu odpovídá to, že záznamy na řadě zasilatelských příkazů se shodují, tj. tentýž den přebíral stejný řidič větší počet sloučených zásilek z jednotlivých supermarketů. Na několika příkazech (např. u dobropisu č. 91) je dokonce razítko českého dopravce. Je logické, že při této praxi neměl řidič kamionu razítko žalovaného. Teorii žalovaného, že by se mohlo jednat o skladníka , Anonymizováno, , který zboží přebíral v , Anonymizováno, , nesvědčí praxe vypisování čísla dokladu totožnosti na zasilatelský příkaz. Pokud by se jednalo o zaměstnance , Anonymizováno, , neměl by , Anonymizováno, zapotřebí svého zaměstnance identifikovat. Soud tedy vyšel z toho, že zboží příslušející k podepsaným zasilatelským příkazům žalovaný převzal, zatímco zboží příslušející k nepodepsaným příkazům sice , Anonymizováno, převzal k přepravě (jinak by příkaz nevystavil), ale žalovanému zboží nevydal.9. Obdobná je situace v případě výpisů z evidence zásilek. Soud vyšel rovněž z výpovědí svědkyň , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , podle kterých stav zásilky „Z“ znamená její vydání žalovanému. Ostatně ve výpisu jsou obvykle poznačena stejná jména, jako na zasilatelských příkazech. Naopak stavy T a D, jakož i vyplnění zasilatelského příkazu bez stavu, svědčí podle soudu o tom, že , Anonymizováno, zásilku převzal k přepravě, ale nevydal ji žalovanému. Totéž se týká faktur, neboť, jak opět uvedly svědkyně, žalovaný by nefakturoval, pokud by nerealizoval přepravu. Fakturována je jen přeprava do , Anonymizováno, ; faktura samotná tedy nesvědčí o tom, že , Anonymizováno, zásilku žalovanému vydal. Oproti tomu tam, kde k dobropisu schází jakýkoli doklad o převzetí zásilky , Anonymizováno, (na vratkách supermarketů převzetí dopravcem vyznačeno není), nelze dospět k závěru, že , Anonymizováno, zásilku převzal, tedy ani k závěru, že ji zadržel. V případě dobropisů č. 405 a 406 potom , Anonymizováno, sice nějakou zásilku převzal, avšak ne tu, kterou tvrdí žalovaný.10. Porovnáním dobropisů, dokladů o převzetí zásilky a vratek supermarketů potom soud zjistil, že přiřazení provedené žalovaným je správné (odpovídá podle druhu zboží, data i adresy a firmy odesílatele, resp. odesílajícího supermarketu), s výjimkou dobropisů č. 403 - č. 407. Za zadržené tak soud považuje zásilky k dobropisům, které jsou v přiložené tabulce označené výsledky porovnání „bez podpisu“, „jen podpis odesílatele“, „T“, „D“, „chybí stav“ a „jen faktura“. Ostatní zásilky buď byly žalovanému vydány, nebo žalovaný nedoložil jejich převzetí , Anonymizováno, .11. K otázce vlastnického práva ke zboží se z komisionářské smlouvy mezi žalovaným a , Anonymizováno, podává, že , Anonymizováno, byl pouze komisionářem a vlastnické právo ke zboží na něj nepřecházelo. Žalovanému se podařilo doložit jen část smluv , Anonymizováno, se supermarkety, přičemž pouze ze smlouvy s , Anonymizováno, přímo vyplývá charakter smluvního vztahu, podle kterého ani uvedený supermarket nenabýval ke zboží vlastnické právo. Z ostatních smluv, které se netýkaly sporného období, plyne pouze povinnost , Anonymizováno, převzít neprodané zboží zpět. Z dobropisů a dokladů o vratkách nicméně plyne, že , Anonymizováno, neprodané zboží přebíral od supermarketů zpět. K otázce hodnoty zadrženého zboží vyšel soud z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, a členů představenstva žalovaného o tom, že vr