12 Cmo 132/2021-91 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 13 Cm 110/2020-17 v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 400 Kč. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 94 194 Kč ze směnky, vystavené žalovaným dne 10. 3. 2020 na řad žalobkyně, na směnečný peníz 94 194 Kč, opatřené doložkou bez protestu, splatné dne 17. 3. 2020. Na směnku nebylo plněno.2. Ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že žalobkyně po něm žádala podepsání směnky v souvislosti s pronájmem bytu. Žalovaný si od žalobkyně měl pronajmout byt a do týdne zaplatit za pronájem. V tu dobu ale odjel na Slovensko, aby si přivezl věci, mohl byt řádně užívat a vše zaplatit. Hranice mezi ČR a SR však kvůli pandemii covid-19 byly uzavřeny. Žalovaný byt vůbec neužíval. Žalobkyně žalovanému tvrdila, že byt může užívat, až se vrátí, žalovaný jí naopak sdělil, že se vrátit nemůže a ať žalobkyně byt klidně pronajme někomu jinému. Žalobkyni vrátil klíče od bytu kurýrem. Má za to, že žalobkyně nebyla schopna byt v dané době pronajmout, a proto se rozhodla peníze získat od žalovaného prostřednictvím podepsané směnky.3. Ve vyjádření k námitkám žalobkyně uvedla, že o pronájmu bytu žalovanému nikdy neuvažovala. Žalovaný listinu, která byla úplnou směnkou již v okamžiku podpisu, podepsal dobrovolně. Námitky považuje jen za další snahu žalovaného co nejvíce oddálit plnění. Poukázala na e-mail žalovaného právnímu zástupci žalobkyně ze dne 31. 8. 2020, v němž žalovaný žádal o poskytnutí lhůty k placení v délce jednoho týdne, případně o splátkový kalendář.4. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného ( § 101 odst. 3 o. s. ř.), který se k jednání nedostavil a svoji neúčast neomluvil. Do datové schránky soudu sice bylo doručeno podání žalovaného, který žádal o odročení jednání z důvodu kontaktu s osobami nakaženými virem covid-19, ale stalo se tak až po jednání ve večerních hodinách (19:33 hod). Toto podání soud neshledal jako řádnou omluvu neúčasti na jednání, neboť bylo soudu doručeno až poté, kdy jednání soudu proběhlo.5. Z provedeného dokazování prvopisem sporné směnky má soud za prokázáno, že tuto vlastní směnku žalovaný vystavil v Praze dne 10. 3. 2020 na řad žalobkyně, s doložkou bez protestu, a zavázal se zaplatit v Praze dne 17. 3. 2020 směnečnou sumu 94 194 Kč.6. Právní poměry účastníků soud posoudil podle zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“).7. Spornou směnku shledal platnou vlastní směnkou, obsahující všechny obligatorní náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, z níž žalobkyni vůči žalovanému jako výstavci směnky dle čl.I § 78 odst.1 ve spojení s §28, 48 odst.1 ZSŠ vzniklo právo na zaplacení směnečného peníze, šestiprocentního směnečného úroku a směnečné odměny ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze.8. Směnka jako cenný papír má abstraktní charakter. Práva s ní spojená jsou přímo vtělena do listiny a majitel směnky se může na směnečném dlužníku domáhat práva na zaplacení směnky, aniž by musel prokazovat důvod vystavení směnky nebo obsah dohody, která vystavení směnky předcházela. Směnečný závazek vznikl a existuje nezávisle na závazkovém vztahu, který je důvodem pro vystavení směnky. Majitel směnky nemusí při jejím vymáhání prokazovat, že mu výstavce směnky směnečnou sumu skutečně dluží.9. Své námitky, založené na tvrzení, že směnka měla sloužit k úhradě nájmu bytu, který si měl pronajmout a který užívat nemohl, žalovaný neprokázal. V podaných námitkách žádné důkazy neoznačil a v dalších podáních sice na důkazy, které hodlá soudu předložit, poukázal, žádné však nepředložil, ačkoli, pokud by skutečně takovou vůli měl, mu přinejmenším v případě listinných důkazů v jejich předložení nic nebránilo. Možnost být soudem při jednání poučen o své důkazní povinnosti dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a následcích jejího nesplnění vyloučil žalovaný tím, že se k jednání nedostavil ani včas nepožádal o jeho odročení.10. Soud proto podle § 175 odst. 4 o. s. ř. rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a v řízení úspěšné žalobkyni přiznal podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.11. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že na jednání se dostavit nemohl, protože byl v kontaktu s osobami nakaženými COVID-19, necítil se dobře a měl příznaky. Omluvu zaslal soudu až večer po jednání z důvodu, že se necítil dobře a zaspal. Neměl možnost se ve věci vyjádřit, předvolat svědky a předložit soudu veškeré důkazy ke svým tvrzením. Bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces. Dále v odvolání specifikoval část důkazů, jejichž provedení navrhuje a jimiž hodlá svá námitková tvrzení prokázat. Dle žalovaného se směnka musí vázat k určité smlouvě nebo jinému účelu, který žalobkyně neprokázala. Pro uplatnění práv ze směnky směnečná listina s neověřeným podpisem nepostačuje. Soud se měl zabývat účelem, pro který byla směnka vystavena a platností jeho podpisu na směnce.12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Žalovaný žádné důkazy k prokázání svých tvrzení nepředložil. Jednání se mohl zúčastnit, případně si mohl zvolit právního zástupce. To neučinil. Podané odvolání považuje žalobkyně za obstrukční snahu žalovaného oddálit právní moc směnečného platebního rozkazu.13. Žalovaný den před jednáním u odvolacího soudu (11. 10. 2021) nejprve telefonicky a poté emailem požádal o odročení jednání. Žádost odůvodnil tvrzením, že byl v kontaktu s osobou nakaženou koronavirem, matkou své přítelkyně, která je v povinné karanténě. On sám má určité příznaky a nechce nikoho ohrozit novou formou viru SARS. Dále uvedl, že jeho rodiče jsou dlouhodobě nemocní. V den jejich návštěvy u lékaře se o ně musí starat. Tímto dnem je den, na který bylo odvolacím soudem nařízeno jednání. Soud by tak nemohl stihnout. Sám očkovaný není. Pro případ, že by soud jednal v jeho nepřítomnosti, specifikoval v podání důkazy ( z nich část-fotografie bytu a elektroměru přiložil) s tím, že by chtěl předvolat svědky k prokázání svých tvrzení. S výjimkou svědkyně , Anonymizováno, , identifikované pouze takto jménem a příjmením, osoby dalších svědků nijak blíže neoznačil. Dále uvedl, že se žalobkyní se dohodl, že směnka bude splatná a žalovaný ji podepíše, jen pokud bude byt využívat a pokud nezaplatí do určitého data zálohu. To se nikdy nestalo. S ohledem na uzavření hranic byt ani jeden den neužíval, klíče od bytu vrátil žalobkyni jako zásilku prostřednictvím služby GLS. Žalobkyně si protiřečí. Nejprve tvrdila, že žalovanému byt pronajala a následně tvrdila, že toto nikdy neměla v úmyslu, se žalovaným nikdy nekomunikovala ani se s ním nesetkala.14. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Zákonné předpoklady pro odročení jednání dle § 119 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. neshledal splněny, a to z důvodů dále vyložených.15. Odvolací soud podávání opakovaných, obsahově fakticky totožných a stejně odůvodněných žádostí žalovaného o odročení jednání, z nichž žádná nebyla ani následně nijak doložena, a všechny byly zaslány buď bezprostředně před termínem jednání, nebo dokonce až po jednání, vyhodnotil jako zjevně obstrukční jednání žalovaného, s cílem bezdůvodného protahování soudního řízení. Jde o zneužití práva účastníka požádat o odročení jednání. Důvod, jinak způsobilý vést k závěru o naplnění předpokladů pro odročení jednání, není soud bez dalšího povinen akceptovat, není-li uplatněn v souladu s účelem § 101 odst. 3 o. s. ř. a § 119 odst. 1 o. s. ř., ale naopak k záměrným procesním obstrukcím vedoucím k prodloužení řízení ( srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). Odvolací soud přitom vyšel z obsahu spisu. Žalovaným podaná žádost o odročení jednání je v pořadí již třetí žádostí. Všechny žádosti byly odůvodněny zcela shodně, uvedené důvody nebyly nikdy následně ničím doloženy. Poprvé o odročení jednání žalovaný požádal dne 29. 1. 2021 z důvodu, že byl v kontaktu s osobou nakaženou virem Covid -19 a nechce ohrozit sebe ani soud. Na základě této žádosti soud prvního stupně jednání odročil na 30. 3. 2021 ve 14, 30 hod. Vyrozumění o odročení jednání bylo žalovanému doručeno dne 1. 2. 2021 (dva měsíce před nařízeným jednáním). K jednání, konanému dne 30. 3. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Před jednáním nepožádal o jeho odročení, a to ani telefonicky. Teprve večer, několik hodin poté, co soud prvního stupně věc projednal a ve věci vyhlásil rozsudek, podáním ze své datové schránky (datovaným ovšem 27. 3. 2021) zaslal žalovaný soudu omluvu z jednání. V ní shodně s před