12 Cmo 139/2021-294 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 9. 2019, č. j. 30 Cm 113/2019-53 (bod I. výroku) a nahradit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 29 717,60 Kč (bod II. výroku).2. Uvedl, že žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 916 582 Kč s postižními právy. O žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný námitky. V nich uvedl, že svůj obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, převedl na společnost , právnická osoba, , a proto je uplatnění nároku ze směnky proti němu v rozporu s dobrými mravy. Směnka byla vyplněna bez právního důvodu. Směnka byla původně blankosměnkou, která měla zajišťovat závazky z úvěrového vztahu. Žalovaný ani společnost , právnická osoba, neuzavřeli dohodu o vyplňovacím právu. Žalobce nepostupoval s potřebnou péčí a nezjišťoval hospodářskou situaci společnosti , právnická osoba, Žalovaný nemůže nést odpovědnost za jednání právního nástupce, a proto bylo odepřeno právo na plnění dle § 2022 zák. č. 89/2012 Sb., v jehož důsledku došlo k zániku ručitelského závazku. Současně žalobci zaniklo právo k vyplnění blankosměnky. Směnka byla také nesprávně vyplněna v údaji směnečné sumy (společnost , právnická osoba, pohledávku zčásti uhradila) a údaji data splatnosti.3. Žalobce v reakci uvedl, že došlo k uzavření Dohody o vyplňovacím právu směnečném. Námitka spočívající v nesprávné výši směnečné sumy je nedostatečná, žalovanému jako avalovi nepřísluší. Údaj splatnosti byl na směnku doplněn ve shodě s Dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Žalovaný také svůj dluh vůči žalobci uznal v e-mailové zprávě ze dne 11. 7. 2019.4. Po provedeném dokazování (dopisem ze dne 24. 6. 2019, spornou směnkou, dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, ze dne 9. 6. 2016, dopisem ze dne 26. 1. 2019, e-mailovou zprávou ze dne 11. 7. 2019) soud uzavřel, že směnka předložená žalobcem je platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále je z. s. š.). Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky žalobce nemusí prokazovat ani uvádět, jakým způsobem dospěl ke stanovení směnečné sumy nebo data splatnosti. Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil (čl. I § 32 odst. 1 z. s. š.). Námitku převodu obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, a změny jednatele shledal soud nedůvodnou, neboť jakékoli změny týkající obchodního podílu ve společnosti výstavce, případně u statutárního orgánu společnosti nemohou mít vliv na závazek směnečného rukojmího, který má zcela samostatné postavení ve vztahu k remitentu. Uplatnění směnečného nároku vůči němu nelze shledat rozporné s dobrými mravy. Námitka uplatnění pohledávky v rozporu s právními předpisy a bez právního důvodu je námitkou neodůvodněnou. Oporu v dokazování nemá ani tvrzení, že nebyla uzavřena Dohoda o vyplňovacím právu směnečném. K námitce, že žalobce nepostupoval s potřebnou péčí ve vztahu k pohledávkám za společností , právnická osoba, , soud uvedl, že potřebnou péči bylo třeba požadovat na úvěrovém dlužníku (výstavci směnky) zastoupeným žalovaným, který byl v prodlení s úhradou závazků z úvěru zajištěných směnkou, Námitka je tudíž rovněž nedůvodná. Na místě tak není ani závěr, že závazek směnečného rukojmího zanikl. Námitky týkající se nesprávného vyplnění směnečné sumy a data splatnosti jsou neodůvodněné pro svou neurčitost, když nebyla uvedena konkrétní suma nebo konkrétní datum splatnosti.5. Proto soud ve smyslu § 175 odst. 4 o. s. ř. ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a ve sporu úspěšnému žalobci přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů námitkového řízení.6. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalovanému bude umožněno dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, neboť majetkové poměry žalovaného jednorázovou úhradu neumožňují. Uvedl, že rozsudek vydal soudce, který byl z projednání a rozhodnutí věci vyloučen. Odvolatel udělil plnou moc k zastupování , Jméno advokáta B, včetně souhlasu, aby se advokát nechal zastoupit jiným advokátem. , Anonymizováno, udělil substituční plnou moc , Anonymizováno, . Soudce k žádosti jmenované zástupkyně odročil jednání nařízené na den 18. 10. 2019, přičemž další jednání nařízené na den 25. 11. 2019 odmítl odročit s odůvodněním, že jmenovaná zástupcem odvolatele není. Žalovaný tak pojal důvodné podezření, že mu soudce neumožňuje využít právo být zastupován svým zástupcem a podáním ze dne 1. 11. 2019 vznesl námitku podjatosti. Soudce nepostupoval podle § 15b odst. 1 o. s. ř. a námitku podjatosti nepředložil nadřízenému soudu k rozhodnutí. Namísto toho jednání dne 25. 11. 2019 konal. Tímto postupem zasáhl soudce do práva na spravedlivý proces, přičemž s námitkou se nevypořádal ani v odůvodnění rozsudku. Řízení bylo vedeno formálně a žalovanému bylo odepřeno právo, aby jeho námitku objektivně přezkoumal orgán, který nevede řízení v prvním stupni. Dalším odvolacím důvodem je to, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Žalovaný vedle nesprávného vyplnění blankosměnky namítl, že společnost , právnická osoba, danou pohledávku uhradila alespoň zčásti. K prokázání uvedeného navrhl žalovaný důkaz přehledem transakční historie bankovního účtu, v němž by byl schopen označit platby, které byly poukázány na úhradu pohledávky. Tím by byla současně prokázána i námitka nesprávného vyplnění blankosměnky. Námitka nesprávného vyplnění blankosměnky žalovanému náleží, neboť na směnku připojoval podpis v době, kdy byl jednatelem společnosti , právnická osoba, a tudíž věděl, za jakých podmínek svůj podpis připojuje a za jakých podmínek by mohlo dojít k vymáhání pohledávky. Soud prvního stupně však navržený důkaz neprovedl, aniž uvedl důvod jeho neprovedení. Pokud měl soud prvního stupně za to, že tvrzení žalovaného nejsou dostatečná či neprokázaná, měl žalovaného poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud prvního stupně však veškerá tvrzení žalovaného odmítl jako neodůvodněná, aniž by jej poučil, což mu zabránilo se účinně bránit. Důvodem, proč žalovaný neuvedl konkrétní částky, byla nedostupnost dokumentace, z níž by jí bylo možné zjistit. Za neurčitou nelze považovat námitku, že došlo k částečné úhradě. Jde o námitku, kterou je možné následně blíže specifikovat. Napadené rozhodnutí je tudíž stiženo vadou. Neprovedením důkazu přehledem transakční historie bankovního účtu znemožnil soud prvního stupně žalovanému unést břemeno důkazní, což svědčí o formalistickém postupu soudu prvního stupně. Skutkový stav tak nebyl zjištěn natolik dostatečně, aby bylo možné ve věci rozhodnout.7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl „ponechat rozsudek v platnosti“. K námitce podjatosti uvedl, že byla vznesena před jednáním, při němž měla být věc rozhodnuta. Pokud má soudce za to, že je nedůvodná, nepřihlíží se k ní. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1962/2003 s tím, že soudce postupoval v souladu se zákonem a řízení vadou netrpí. K hodnocení námitek nesprávného vyplnění blankosměnky a částečné úhrady pohledávky ze strany soudu prvního stupně jako neodůvodněných uvedl, že toto hodnocení je v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 a sp. zn. 29 Cdo 4405/2008. Explicitní neodmítnutí důkazů navržených žalovaným pak nelze považovat za takovou vadu řízení, která by měla vést ke zrušení rozsudku. Pokud jde o návrh žalovaného na plnění ve splátkách, je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2661/2015.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.9. Žalovaný při jednání zdůraznil otázku tzv. opomenutých důkazů s tím, že soud prvního stupně důvody jejich neprovedení v odůvodnění rozsudku neuvedl. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1135/17 a sp. zn. III. ÚS 2193/19. Řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno formalisticky, byly provedeny jen důkazy předložené žalobcem. Navrhl svůj účastnický výslech a výslech svědkyně , Anonymizováno, k prokázání částečné úhrady předmětného dluhu. Upozornil odvolací soud, že nepřipustí-li jím navržené důkazy a neprovede-li je, vznese námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu. Proto požádal o odročení jednání. Doplnil, že důvod podjatosti pro případ neprovedení důkazů shledává v tom, že je evidentní, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně straní žalobci a není nestranný.10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.11. Odvolací soud považuje za nezbytné nejprve se vyjádřit k postupu žalovaného v řízení před odvolacím soudem a jím do určité míry „podmíněně“ vznes