12 Cmo 222/2021-139 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením přiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků ve výši 90 %. Uvedl, že žalovaní podali odvolání proti rozsudku ze dne 13. 7. 2021, č. j. 56 Cm 60/2020-101 a poté, co byli vyzváni k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 250 834 Kč, požádali o osvobození od poplatkové povinnosti s poukazem na propad příjmů v důsledku opatření přijatých v souvislosti s šířením koronaviru.2. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) žalovaná 1) uvedla, že jsou na ní finančně závislé dvě nezletilé děti, jejím zaměstnavatelem je , právnická osoba, , , adresa, (je jednatelem této společnosti), její průměrný měsíční čistý výdělek za předcházející kalendářní čtvrtletí činil 16 009 Kč, k čemuž doložila výplatní pásku za měsíc červenec 2021. Žádné další příjmy žalovaná 1) nemá. Dále uvedla, že je vlastníkem bytové jednotky na adrese , adresa, , ale necítí se jím být vzhledem k uskutečněnému prodeji, který je předmětem jiného sporu. Žije ve společné domácnosti s žalovaným 2). Žalovaná 1) má spotřebitelský úvěr u , Anonymizováno, ve výši 800 000 Kč s měsíčnímu splátkami ve výši 8 017 Kč. Kvůli pandemii se zadlužila v podnikání a přišla prakticky o vše. Z výpisu z účtu žalované 1) u , právnická osoba, zjistil soud zůstatek ke dni 31. 8. 2021 ve výši -13,30 Kč. Dle výpisu z účtu u , Anonymizováno, činil zůstatek ke dni 31. 8. 2021 2 000 Kč.3. Žalovaný 2) v Prohlášení uvedl, že jsou na něm finančně závislé dvě nezletilé a dvě zletilé děti. Jeho zaměstnavatelem je , právnická osoba, , , adresa, , jeho pracovní zařazení je provozní směny, průměrný měsíční čistý výdělek za předcházející kalendářní čtvrtletí činí 11 248,- Kč (doložena výplatní páska za únor, červen a červenec 2021), další příjmy ani majetek žalovaný 2) nemá. Žalovaný 2) má dluh z hypotéky u , právnická osoba, ve výši 3 700 000 Kč s měsíčnímu splátkami ve výši 27 014 Kč. K tomu doložil výpis z úvěrového účtu, dle nějž výše dluhu ke dni 31. 12. 2020 činila 3 895 321,26 Kč. Dále uvedl, že byl s žalovanou 1) „obětován za záchranu jiné skupiny obyvatel, nemá zhola nic, jen dluhy, musel po 6 měsících nuceného uzavření vše ukončit a po 20 letech začít znova.“ Dle výpisu z účtu žalovaného 2) u , právnická osoba, činil zůstatek na účtu ke dni 31. 8. 2021 118,90 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného 2) u , Anonymizováno, činil zůstatek ke dni 31. 8. 2021 ve 303,69 Kč.4. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaní 1) a 2) nevlastní žádné vozidlo a žalovaný 2) ani žádný nemovitý majetek. Žalovaná 1) je vlastníkem nemovitosti v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , kterou žalovaní užívají k naplnění svých bytových potřeb.5. S poukazem na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. a na povinnost žadatele tvrdit a prokázat naplnění důvodů pro osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně soud uzavřel, že poměry žalovaných odůvodňují přiznání alespoň částečného osvobození od soudních poplatků. K tomuto závěru dospěl na základě zjištění, že celkové měsíční příjmy žalovaných činí 27 257 Kč, žalovaná 1) splácí dluh vůči , Anonymizováno, ve výši 8 017 Kč měsíčně a žalovaný 2) splácí dluh vůči , právnická osoba, ve výši 27 014 Kč měsíčně. Soud poukázal na skutečnost, že uvedené splátky převyšují měsíční příjmy žalovaných, kteří neuvedli, jakým způsobem splácí své dluhy a z jakých finančních prostředků pokrývají potřeby domácnosti a běžné výdaje. Na účtech žalovaných jsou evidovány velmi nízké částky zůstatků do 2 000 Kč. Majetkové poměry žalovaných proto soud vyhodnotil jako zhoršené, s tím, že podle svých tvrzení neplatí nájem a mají naplněny bytové potřeby vzhledem k vlastnictví bytu žalovanou 1). Uvedl, že žalovaní dostatečně jasně netvrdili ani neprokázali, z jakých finančních prostředků platí běžné výdaje. Poukázal rovněž na skutečnost, že žalovaní jsou v řízení zastoupeni advokátem, tedy jim vznikají náklady za toto zastoupení. Z uvedených důvodů přiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %.6. Žalovaní společně podali proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhli jeho změnu tak, aby jim bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Namítli, že soud prvního stupně sice uznal jejich tíživou situaci a přiznal jim velmi podstatné osvobození, nadále však žalovaným zůstala poplatková povinnost ve výši 10 %. Ačkoliv se může zdát, že vyměřený poplatek je nízký, přesto se jedná o poplatek, jehož jednorázová úhrada je nad možnosti žalovaných. Odvolatelé dále soudu vytkli, že „poplatkovou povinnost“ založil mimo jiné na skutečnosti, že žalovaní jsou zastoupeni advokátem a že jim vznikají náklady za toto zastoupení.“ Namítli, že tato úvaha nemá oporu v provedeném dokazování, neboť soud neprovedl důkaz smlouvou mezi advokátem a žalovanými, ani jinak nezjišťoval obsah jejich dohody. Jde tedy o ničím nepodložené tvrzení. Uzavřeli, že pokud by soud hodnotil provedené důkazy ve všech souvislostech, musel by dojít k závěru, že žalovaní mají právo na úplné osvobození od soudních poplatků.7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné.8. Pokud jde o rozsah jeho přezkumné činnosti, vyšel odvolací soud ze závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2001, sp. zn. II. ÚS 310/99, z nichž vyplývá, že výrok rozhodnutí o žádosti účastníka, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, není dělitelný a je tedy třeba jej přezkoumávat jako celek. Ústavní soud přijal závěr, že pokud odvolací soud zjistí, že podmínky pro osvobození nejsou dány, změní v souladu se zákonem rozhodnutí tak, že účastníkovi osvobození od soudního poplatku nepřizná vůbec. Neztotožnil se s argumentací stěžovatelky, která se dovolávala zásady zákazu reformatio in peius, s tím, že se jedná o zásadu uplatňovanou v sankční oblasti práva, především pak v právu trestním. Zdůraznil, že smyslem ustanovení § 212 o. s. ř. nebylo zamezit rozhodnutím odvolacích soudů v neprospěch odvolatelů a dále, že jeho negativnímu závěru odpovídá i ustanovení § 138 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud může dokonce zpětně poplatkové osvobození odejmout.9. Odvolací soud nepřehlédl, že odkazované rozhodnutí Ústavního soudu se zabývá výkladem ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000; shora uvedený závěr, vztahující se k mezím odvolacího přezkumu, se však uplatní i v poměrech současné právní úpravy obsažené v ust. § 212, která je (s výjimkou reakce na legislativně technickou změnu, k níž došlo přijetím zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) totožná s právní úpravou, z níž ve svém rozhodnutí vycházel Ústavní soud. Odvolací soud proto přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí v plném rozsahu.10. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Obě shora uvedené podmínky musí být splněny současně.11. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaných proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je přípustné, žalovaní jsou k jeho podání nepochybně oprávněni a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že jejich obrana je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedených žádostech považovat tento předpoklad za splněný.12. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace. V posuzované věci žalovaná 1) v Prohlášení uvedla, že je svobodná, má dvě nezletilé děti, žije ve společné domácnosti s žalovaným 2), její průměrný měsíční čistý výdělek za 7. - 9. měsíc ve společnosti , právnická osoba, , kde je jednatelem, činil 16 009 Kč. Dále uvedla, že nemá žádné příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení ani z jiných zdrojů. Je vedena v katastru nemovitostí jako vlastník bytové jednotky , adresa, , ale necítí se jím být vzhledem k uskutečněnému prodeji, který je předmětem sporu. Má dluh vůči , Anonymizováno, ze spotřebitelského úvěru, na něž měsíčně hradí 8 017 Kč. Nemá žádné výdaje (daně, sociální a zdravotní pojištění, místní poplatky, hypotéky ani nájemné). Dále žalovaná 1) uvedla že „díky“ pandemii se v podnikání s partnerem zadlužili a přišli prakticky o vše. Žalovaný 2) v Prohlášení uvedl, že je rozvedený, má dvě nezletilé a dvě zletilé děti, žije ve společné domácnosti s žalovanou 1), je zaměstnán jako provozní směny v , právnická osoba, , jeho průměrný měsíční výdělek za 7. - 9. měsíc činil 11 248 Kč. Nemá žádné příjmy z doh