12 Cmo 226/2021-123 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů a v bodě II. výroku odmítl podle ust. § 175 odst. 3 o. s. ř. jako neodůvodněné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 10. 8. 2020 č. j. 76 Cm 72/2020-15 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2021 č. j. 76 Cm 72/2020-96, podané dne 27. 7. 2021.2. Soud prvního stupně předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů na straně žalovaného neshledal. Vyšel z § 30 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů a z § 138 odst. 1 o. s. ř., podle něhož může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Konstatoval, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů na straně žalovaného nejsou dány, neboť uplatňuje zřejmě bezúspěšné právo, když jím podané námitky žádnou skutkovou obranu nevymezují a jejich obsah nelze dodatečně měnit. Zřejmě bezúspěšné uplatnění práva vylučuje možnost přiznat žalovanému osvobození od soudních poplatků, což je jeden ze zákonných předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů proto zamítl.3. Pokud jde o námitky, podané žalovaným dne 27. 7. 2021, soud s odkazem na ust. § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. a na zásadu koncentrace směnečného řízení uvedl, že žalovaný v námitkách, podaných v zákonné lhůtě, musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Pro výsledek řízení je naprosto určující obsah námitek, který nelze dodatečně měnit. Z námitek, které mohou být směnečné nebo kauzální, musí být zřejmý rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán a musí vymezovat skutkové okolnosti, na nichž směnečný dlužník zakládá svou obranu proti povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem. V námitkách však žalovaný konkrétní skutkové okolnosti, které by jej zbavily povinnosti platit směnku, nespecifikoval. Neuvedl, v čem konkrétní podvod spočívá, z čeho plyne, že podvedenou osobou je žalovaný ani to, z čeho dovozuje přípustnost svých kauzálních námitek vůči novému majiteli směnky. Proto námitky jako neodůvodněné podle ust. § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.4. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž uvedl, že sporná směnka je neplatná, neboť k jejímu podpisu nebyl způsobilý v důsledku svých snížených schopností. Neplatná je rovněž proto, že k jejímu uzavření došlo spácháním trestného činu na žalovaném. V řízení měl být žalovanému ustanoven opatrovník, protože sám se není schopen bránit. V souvislosti s žádostí o přidělení advokáta měl být soudem vyzván k doložení majetku.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř.). Neshledal předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu.6. Vyšel z obsahu spisu. Z něj zjistil, že soud prvního stupně k návrhu žalobce ve věci vydal dne 10. 8. 2020 směnečný platební rozkaz č. j. 76 Cm 72/2020-15. Žalovaným podané námitky ze dne 12. 8. 2020 Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 76 Cm 72/2020-19 ze dne 17. 9. 2020 ve znění usnesení č. j. 76 Cm 72/2020-31 ze dne 17. 12. 2020 odmítl podle § 175 odst. 3 o. s. ř. Usnesení o odmítnutí námitek bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Cmo 282/2020-36. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které soud prvního stupně usnesením č. j. 76 Cm 72/2020-98 ze dne 16. 7. 2021 jako opožděné odmítl. S ohledem na nesprávný údaj částky směnečného peníze ve výroku směnečného platebního rozkazu, kdy namísto částky 500 000 Kč byla uvedena částka 50 000 Kč, soud prvního stupně usnesením ze 16. 7. 2021, č. j. 76 Cm 72/2020-96 v této části výrok vydaného směnečného platebního rozkazu opravil. Žalovaný byl v usnesení soudem řádně poučen o tom, že mu od právní moci opravného usnesení běží (nová) patnáctidenní lhůta pro podání námitek, neboť oprava se týkala výroku směnečného platebního rozkazu. V rámci takto nově otevřené námitkové lhůtě žalovaný zaslal soudu podání ze dne 27. 7. 2021. V něm uvedl, že se odvolává proti usnesení soudu. Dále uvedl, že podal dovolání, které bylo zamítnuto z důvodu zpoždění o jeden den z důvodu, že do té doby neměl možnost přiložit k dovolání policejní vyšetřovací spis. Ještě dne 1. 6. 2021 měl schůzku s právníkem, který mu byl přidělen, soud ohledně úvěrového podvodu však ještě neproběhl. Tento právník mu pomohl sepsat zprávu k dovolání, kterou odnesl k soudu. V té době již skončila otevírací doba podatelny, a proto dovolání podal další den. Právník ve zprávě zmínil, že z důvodu policejním psychologem zjištěné diagnózy lehké mentální retardace si žalovaný nebyl plně vědom svého jednání a má sníženou schopnost vnímání reality. Vše je podrobněji popsáno v příslušném policejním spise, přiloženém k dovolání. Uvedl, že v úvěrovém podvodu figuruje mnoho lidí. Z výpovědí vyplývá, že žalovaný byl použit jako bílý kůň, čehož si nebyl vědom. Směnky, které podepsal, byly žalovanému předloženy s odůvodněním, že se nejedná o to, že by ručil a musel něco platit z důvodu, že by úvěr nebyl řádně splácen. Peníze za úvěr neviděl. Vybírali je hlavní účastníci úvěrového podvodu. Jeden z nich žalovaného pravidelně informoval o tom, že úvěr je řádně splácen. Dokud neobdržel papír od banky, o dluhu nevěděl. V policejním spise je dále uvedeno, že z důvodu lehké mentální retardace se žalovaný nemůže sám obhajovat a proto mu byl přidělen právník. Proto žádá o jeho přidělení, když policií přidělený právník se zabývá pouze úvěrovým podvodem a u jiných soudů žalovaného nezastupuje. V závěru podání žalovaný sdělil, že s odvoláním mu pomohla blízká osoba, neboť on sám by to nebyl schopen takto sepsat.7. Z obsahu citovaného podání žalovaného lze především dovodit, že žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů. To koresponduje skutečnosti, že žalovaný opakovaně ve svých podáních vůči soudu uvedl, že s jejich sepsáním mu vždy pomohla třetí osoba, neboť on sám by to nedovedl, přičemž právě v podání z 27. 7. 2021 poukázal na to, že mu byla diagnostikována mentální retardace. Dále z obsahu podání vyplývá, a to s ohledem na vylíčení okolností, za nichž žalovaný podal dovolání, že podává odvolání proti usnesení soudu, jímž bylo jím podané dovolání odmítnuto. Obsahem podání jsou rovněž další námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Oprava výroku směnečného platebního rozkazu pak zakládá novou lhůtu pro podání námitek, jejíž běh počíná od právní moci opravného usnesení.8. Odvolací soud se však v projednávané věci neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že námitky, formulované žalovaným v podání ze dne 27. 7. 2021, jsou neodůvodněné a v důsledku toho je nutno návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů považovat za zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Vydá-li soud prvého stupně k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazem uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Skutková námitková tvrzení tak vymezují další námitkové řízení, jehož předmětem mohou být pouze včasné a odůvodněné námitky. Za odůvodněné je nutno považovat námitky, vymezující rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán a skutkové okolnosti, na nichž žalovaný směnečný dlužník zakládá svou obranu proti směnečným platebním rozkazem uložené povinnosti zaplatit směnku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 1954/2014, ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 ). V projednávané věci lze z obsahu podání žalovaného dovodit, že se uložené povinnosti brání tvrzením, že směnky mu byly předloženy k podpisu s odůvodněním, že se nejedná o ručení a že by je musel platit v případě, že by úvěr nebyl řádně splácen, dále na tvrzení, že žádné plnění proti směnce neobdržel. Rovněž z něj vyplývá, že se žalovaný dovolává toho, že si z důvodu diagnostikované lehké mentální retardace nebyl vědom svého jednání při podpisu směnky. Je tedy zřejmý jak rozsah, v němž směnečný platební rozkaz napadá (v celém rozsahu), tak dostatečně určitě vymezená skutková obrana. Nelze tak přisvědčit soudu prvního stupně, že by se jednalo o námitky neodůvodněné a tudíž neprojednatelné, které je třeba podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítnout.9. Soud prvního stupně zamítnutí návrhu žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů založil na závěru, že jeden z předpokladů pro postup dle § 30 odst. 1 o. s. ř. není dán, neboť podání neodůvodněných námitek představuje zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Tento závěr však soudu prvního stupně, jak shora vyloženo, je rovněž nesprávný a nemůže obstát.10. Z uvedených důvodů odvolac