12 Cmo 340/2020-89 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. 1. 2019, č. j. 47 Cm 128/2018-27 a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 101 095,50 Kč.2. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž učinil nesporným avalování směnek s tím, že všechny byly uhrazeny. Na směnku vystavenou dne 31. 12. 2014 na částku 2 500 000 Kč (dále jen „Směnka 1“) byla na účet žalobce zaslána částka 2 500 000 Kč dne 9. 5. 2016. Směnky vystavené dne 31. 12. 2014 na částku 3 000 000 Kč (dále jen „Směnka 2“) a dne 22. 4. 2015 na částku 2 213 554 Kč (dále jen „Směnka 3“) byly uhrazeny postupnými platbami na účet žalobce (dne 7. 11. 2017 částka 1 400 000 Kč a 2 500 000 Kč, dne 9. 1. 2018 částka 500 000 Kč, dne 29. 1. 2018 částka 300 000 Kč, dne 21. 2. 2018 částka 250 000 Kč). Dne 24. 4. 2018 uhradil výstavce směnek na účet žalobce částku 500 000 Kč. Celkem byla žalobci uhrazena částka 5 450 000 Kč, v níž jsou zahrnuty i požadované úroky za prodlení s úhradou směnečného dluhu. Zbytek úroků byl uhrazen v několika hotovostních platbách. Oproti dluhu ze Směnky 3 dostal žalobce do užívání osobní automobil , Anonymizováno, s tím, že společnost bude auto splácet a následně jej odprodá žalobci za 1 Kč. Žalobce měl po obdržení vozidla Směnku 3 vrátit výstavci, což neučinil. Směnky jsou neplatné pro použití dvou různých jazyků; slovo „efektivně“ je cizí slovo.3. Žalobce uvedl, že na Směnku 1 nebylo dosud uhrazeno 950 000 Kč, na Směnku 2 a Směnku 3 nebylo uhrazeno ničeho. Tvrzení o předání vozidla jsou nekonkrétní, žádný automobil mu odprodán nebyl. Slovo „efektivně“ je slovem českým a spisovným.4. Žalovaný obdržel předvolání k jednání na den 13. 9. 2019 dne 15. 4. 2019. Dne 11. 9. 2019 prostřednictvím jím téhož dne zvoleného právního zástupce požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným ústním jednáním nařízením na týž den u Okresního soudu , Anonymizováno, , přičemž soud tento důvod za důležitý důvod pro odročení jednání neuznal a jednal v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce.5. Po provedeném dokazování (třemi směnkami, výpisy z účtů, výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , listinou označenou „Věc: prezentace směnek“, soud uzavřel, že směnky mají náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.) pro platné směnky vlastní. Námitka neplatnosti směnky je nedůvodná, protože podstatné náležitosti směnky jsou ve všech třech směnkách zachyceny v českém jazyce. Doložka „efektivně“ u vyjádření směnečné sumy slovy není povinnou náležitostí platné směnky a svým obsahem žádnou z těchto náležitosti nečiní neurčitou, nesrozumitelnou či ji neeliminuje. Slovo „efektivně“ je součástí spisovné češtiny tak, jak ji vymezují Pravidla českého pravopisu vydávané Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky. Nejedná se proto o cizojazyčný výraz.6. Podle čl. I § 34 z. s. š. je směnka na viděnou splatná při předložení, k němuž musí dojít do jednoho roku od data vystavení, pokud výstavce tuto lhůtu nezkrátí nebo neurčí lhůtu delší. Směnka je upomínací a legitimační cenný papír, tj. musí být jejím majitelem v platebním místě předložena k placení výstavci směnky vlastní, který je povinen oproti předložení směnky zaplatit směnečný peníz. V případě směnky splatné na viděnou je povinen ji její majitel předložit k placení nejpozději do jednoho roku ode dne vystavení. Směnka vlastní se předkládá k placení jejímu výstavci nikoli rukojmímu, protože je to výstavce směnky, kdo má povinnost ji oproti předložení i proplatit. Všechny směnky zajišťovaly půjčku žalovanému a jejich výstavce měl povinnost je zaplatit v bydlišti žalobce. Z uvedeného plyne, že kterýkoli den, kdy se žalobce v době ode dne vystavení směnek do jednoho roku ode dne jejich vystavení, zdržoval ve svém bydlišti, je dnem, kdy byly směnky předloženy k placení. Výstavce se byl povinen dostavit se do bydliště remitenta do jednoho roku ode dne vystavení směnky a splnit svůj směnečný závazek. K jeho splnění nemusí být remitentem nijak vyzýván. Žalovaný nenamítal, že by předmětné směnky nebyly jejich výstavci předloženy k placení. Tvrzení žalobce, že provedené platby byly dílem platbami na jiné směnky, žalovaný nijak neoponoval. Soud tak má za prokázané, že jak předmětné směnky, tak směnky, na něž žalobce provedené platby dílem započetl, byly splatné. Na uvedeném závěru nemění ničeho skutečnost, že žalovaný podepsal dne 25. 1. 2017, že mu směnky byly jako rukojmímu prezentovány k zaplacení. Směnka vystavená dne 31. 12. 2013 na 1 400 000 Kč byla splatná nejpozději dne 31. 12. 2014, směnka vystavená dne 16. 10. 2014 na 2 500 000 Kč byla s ohledem na poznámku v ní učiněnou splatná nejpozději rovněž dne 31. 12. 2014 a směnka vystavená dne 20. 10. 2014 na 2 500 000 Kč byla splatná nejpozději dne 20. 10. 2015. Všechny tyto směnky byly splatné přede dnem vystavení a splatnosti směnek, z nichž žalobce v tomto řízení uplatnil svůj směnečný nárok. Výpisy z účtů uvedených shora prokazují, že platby poukazované žalovaným jako platby na směnku nebyly označeny tak, že je jimi hrazen směnečný závazek, případně směnkami zajištěný závazek, tj. půjčka žalovaného, a ani všechny nebyly provedeny z účtu žalovaného, jak tvrdil v námitkách, protože nekonkretizované platby dne 6. 5. 2016 a 9. 5. 2016 byly provedeny z účtu jiné osoby. Jestliže žalobce platby uváděné žalovaným nezpochybnil co do jejich výše a vzal je jako platby na směnky vystavené a splatné přede dnem vystavení a splatnosti Směnky 1, Směnky 2 a Směnky 3, jsou námitky žalovaného nedůvodné. Námitka týkající se osobního vozidla neobsahuje dostatečný rozsah konkrétních skutkových tvrzení, která by zpochybňovala existenci směnečné povinnosti výstavce a rukojmího ze Směnky 3. Směnka 3, stejně tak Směnka 1 a 2, prokazují, že jimi bylo zajištěno vrácení půjčky poskytnuté žalovanému, tedy nárok na zaplacení směnečného peníze žalobce mohl úspěšně uplatnit až poté, co nebyl řádně a včas splněn zajištěný závazek. Žalovaný však žádné tvrzení ve vztahu k zajištěnému závazku neučinil, neuvedl, kdy a proč byla učiněna dohoda o užívání vozidla, ani kdy a proč by měla být Směnka 3 vrácena.7. Další důkazy navržené žalovaným (výslech účastníků a svědka) soud neprováděl, protože skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti vznesených námitek byly prokázány provedenými důkazy. Výše provedených plateb a datum jejich realizace jsou mezi účastníky nesporné, sporným je, zda byly hrazeny předmětné směnky či směnky jiné.8. Protože námitky byly dílem neodůvodněné, dílem nedůvodné, rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jej zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že mu nebyla dána možnost na zastupování právním zástupcem, kterého si legitimně zvolil dne 11. 9. 2019. Téhož dne právní zástupce žalobce zaslal soudu žádost o odročení jednání s ohledem na kolizi jednání, přičemž zdůraznil, že žalovaný na osobní účasti svého právního zástupce na jednání trvá. Soud žádosti nevyhověl s tím, že právo být zastoupen zvoleným právním zástupcem nemůže být vykonáváno zneužitím tohoto práva k protahování řízení. Žalovaný odkázal na § 6 a 119 odst. 1 o. s. ř. a Etický kodex České advokátní komory a vyvodil z nich závěr, že mu byla znemožněna svobodná volba advokáta pro soudní jednání. Žalovanému bylo odepřeno právo na spravedlivý soudní proces. Svým postupem soud znemožnil žalovanému provést důkazy, které navrhoval. Nadto právní zástupce neměl dostatek času k prostudování spisu.10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek potvrdit. Zdůraznil časové okolnosti žádosti o odročení s tím, že důvod pro odročení musí být důležitý. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 15. 4. 2019 a žalovaný udělil plnou moc pro zastupování v řízení až dva dny před jednáním. Žalovaný přitom v žádosti, která by sama o sobě mohla být důvodná a ospravedlnitelná, neuvedl žádné důvody, které by ospravedlňovaly jeho liknavý postup v řízení. Pokud právní zástupce o kolizi jednání věděl, je s podivem, že převzetí právního zastoupení neodmítl. Důležitý důvod pro odročení na straně žalovaného absentoval a nelze mít za to, že mu byla odňata možnost jednat před soudem. V postupu žalovaného lze naopak seznat zneužití práva, které nemůže požívat ochrany.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku, ani pro jeho změnu.12. Z Výpisu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že na majetek žalovaného byl , Anonymizováno, pod č. , Anonymizováno, vyhlášen dne 19. 3. 2019 konkurz, který byl zrušen dne 1. 8. 2020.13. Podle čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)