12 Cmo 48/2021-116 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 441 819,04 Kč se 6 % úrokem od 28. 5. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 472 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 22 165 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky ze směnky vlastní, vystavené společností , právnická osoba, k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný avaloval. Zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas zaplacena, proto žalobkyně vyplnila směnku dle vyplňovací dohody. Dlužníci byli vyzváni k úhradě směnečné sumy, k níž však nedošlo. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že není pravdou, že směnku podepsal před pracovníky žalobkyně. O zpoplatnění úvěru se dozvěděl náhodou, neboť je mu bankou stále doručováno na starou adresu. Rozporoval výši směnečného peníze z důvodu nekomunikace s pracovníky žalobkyně a znemožnění přístupu do elektronického bankovnictví. Navrhl výslech svědků bez odůvodnění. V průběhu řízení dále uvedl, že netvrdil, že by nepodepsal všechny směnky, ale jen některé. Dle žalovaného bylo výstavci poskytnuto zřejmě více úvěrů a on jako rukojmí není schopen ovlivnit jejich splácení. Namítl, že nikdy osobně nepřevzal oznámení o vyplnění blankosměnek, neboť dne 3. 6. 2020 nebyl doma, ale na svém pracovišti, proto se s předstihem nedozvěděl, že se úvěry staly splatnými. Navrhl úhradu dluhu ve splátkách po 17 000 Kč a zastavení svého nemovitého majetku.2. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám poukázala na povinnost žalovaného prokázat svá tvrzení, pokud uplatněný nárok neuznává. Ohledně pravosti jeho podpisu na směnce uvedla, že výstavce na základě žádosti čerpal úvěr, kdy žalovaný jako jednatel podepsal úvěrovou smlouvu, vyplňovací dohodu i směnku, která úvěr zajišťovala. Žalobkyně poskytla žalovanému další tři úvěry zajištěné směnkami, které jsou předmětem jiných soudních řízení. Pošta mu byla doručována na adresu, uvedenou na směnce, kde si ji žalovaný přebíral, takže věděl o tom, že pohledávka z úvěru se stala splatnou a byla vyplněna blankosměnka dle dohody o vyplňovacím právu směnečném. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesplnil svou povinnost tvrdit správnou výši směnečné sumy a tuto prokázat. Jeho námitku, že některé směnky nepodepsal, považuje za nesrozumitelnou a neprojednatelnou. S navrženými splátkami ve výši 17 000 Kč žalobkyně nesouhlasí.3. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k nařízenému jednání nedostavil. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, dopisem žalobkyně ze dne 15. 4. 2019, oznámením avalistovi, výpisem z úvěrového účtu ze dne 27. 5. 2019, žádostí výstavce ze dne 16. 10. 2017, smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, , dohodou o vyplňovacím právu směnečném č. , Anonymizováno, , oznámením banky ze dne 29. 5. 2019) zjistil, že společnost , právnická osoba, vystavila dne 25. 10. 2017 směnku vlastní č., Anonymizováno, na řad žalobkyně, na částku 441 819,04 Kč, splatnou bez protestu dne 27. 5. 2019, kterou avaloval žalovaný. Směnka odkazuje na smlouvu č. , Anonymizováno, . Dne 15. 4. 2019 žalobkyně zaslala žalovanému dopis ve věci prohlášení o zesplatnění úvěrů, oznámení avalistovi, který žalovaný osobně převzal dne 24. 4. 2019. Z úvěrového účtu , právnická osoba, č. , Anonymizováno, ze dne 27. 5. 2019 vyplynul dlužný zůstatek ve výši 441 819,04 Kč. Žalovaný vystupoval jako jednatel výstavce s tím, že pracovnici žalobkyně , Anonymizováno, byl osobně znám na listinách: žádosti o kreditní kartu do výše 500 000 Kč ze dne 16. 10. 2017 a smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, včetně prohlášení o vzájemných vazbách ze dne 25. 10. 2017, kde je upraveno v čl. III. zajištění blankosměnkou dle vyplňovací dohody č. , Anonymizováno, . Tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena shodného dne a upravuje zajištění úvěru specifikovanou blankosměnkou, udělení vyplňovacího práva bance s tím, že žalovaný podepsal dohodu za výstavce i avalistu. Dopis žalobkyně ze dne 29. 5. 2019 ve věci oznámení o vyplnění blankosměnek, výzva k plnění, byl žalovaným osobně převzat dne 3. 6. 2019.4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 48 odst. 1, § 77, § 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb. S poukazem na povahu směnečných závazků předně zdůraznil, že majitel směnky nemusí před jejím uplatněním vůči přímým dlužníkům činit jakékoliv zachovací úkony. Postačí mu tedy pouhý projev vůle uhradit směnku, což se v daném případě stalo nejpozději doručením směnečného platebního rozkazu se žalobou. Soud vzal za prokázané, že žalovanému byly řádně doručeny dopisy banky ve věci prohlášení o zesplatnění úvěru, oznámení o vyplnění blankosměnek, výzva k zaplacení, žaloba i výzva k vyjádření, takže byl dostatečně informován o uplatněném nároku, který neuhradil. Dále bylo prokázáno, že předmětnou směnkou byl zajištěn úvěrový vztah mezi žalobcem a výstavcem směnky, jehož jednatelem byl žalovaný, který směnku podepsal i jako směnečný rukojmí. Podpis úvěrové smlouvy žalovaným a čerpání úvěru nebylo nijak zpochybněno. Žalovaný za výstavce podepsal také dohodu o vyplňovacím právu směnečném, s jejímž obsahem a výší dluhů vyslovil souhlas též jako avalista. Dokazováním bylo vyvráceno, že se žalovaný dozvěděl o zesplatnění úvěru jen náhodou, nepřevzal oznámení o vyplnění blankosměnek a výzvu k zaplacení, neboť tyto listiny mu byly osobně doručeny. Tvrzení žalovaného, že není pravdou, že by směnku podepsal před pracovníky žalobce, že se mu dává za vinu cizí podpis, rozporování výše směnečného peníze z důvodu absolutní nekomunikace s pracovníky banky, jakož i tvrzení ohledně podpisu „jen některých směnek“ soud vyhodnotil jako nekonkrétní a neprojednatelné. Uzavřel, že naopak bylo prokázáno, že žalovaný celou dokumentaci podepsal jeho jednatel výstavce i jeho avalista, pracovnici žalobkyně byl dobře znám a sám v řízení navrhoval splácení či zajištění dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se bránil částečně nekonkrétními, částečně vyvrácenými námitkami, které „nebyly shledány nedůvodnými“, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.5. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že postupem soudu prvního stupně mu bylo upřeno právo účasti u jednání a znemožněna jeho účinná obrana proti žalobě. Není pravdou, že se z nařízeného jednání neomluvil, neboť dopisem označeným „Předvolání sp. značka 49 Cm 28/2020-16“ soud požádal o odročení jednání a současně mu sdělil, že je v řízení zastoupen svým otcem , Anonymizováno, . Je pravdou, že dopis zaslal prostřednictvím datové schránky k jiné spisové značce, a to k 49 Cm 100/2019, nicméně vlastní žádost o odročení jednání již byla označena správnou spisovou značkou a kromě toho se jednalo o téhož samosoudce. Žádost žalovaného byla včasná a soud měl dostatek času, aby na ni zareagoval, což se však nestalo.6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na důvody odročení jednání, vymezené ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a uvedla, že v daném případě žalovaný žádal o odročení jednání ne proto, že by mu v účasti bránily důležité okolnosti, ale proto, že mu lépe vyhovoval termín 2. 9. 2020, kdy měl jeho zástupce u prvoinstančního soudu další jednání. Z uvedeného je zřejmé, že v žádosti o odročení jednání nebyl uveden žádný důležitý a relevantní důvod, který byl bránil zástupci účastníka zúčastnit se jednání, které bylo nařízeno na 8. 7. 2020.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.8. Odvolání bylo projednáno podle ust. § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalovaného i jeho zástupce, jehož žádost o odročení jednání neshledal soud z důvodu, který je níže uveden, opodstatněnou.9. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobkyni proti žalovanému jako rukojmímu za výstavce podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 28, § 32 odst. 1 a § 48 odst. 1 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 441 819,04 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 472 Kč.10. Předně se odvolací soud zabýval výtkou odvolatele, že mu nesprávným postupem soudu prvního stupně bylo odňato právo zúčastnit se nařízeného jednání.11. Podle obsahu spisu soud prvního stupně nařídil ve věci ústní jednání na den 8. července 2020. Dne 16. června 2020 byla soudu doručena žádost žalovaného o „přeložení jednání na stejný den 2. 9. 2020, je to den, kdy má jednání , Anonymizováno, 49 Cm 100/2019.“ Jak dále vyplývá z protokolu o jednání konaného soudem prvního stupně dne 8. července 2020, věc byla projednána v nepřítomnosti žalovaného.12. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo