12 Cmo 6/2021-83 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením bylo zastaveno řízení (bod I. výroku), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit část soudního poplatku ve výši 29 137 Kč (bod III. výroku). Uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení směnečné pohledávky ve výši 7 260 000 s příslušenstvím. Žalobu vzal následně v celém rozsahu zpět z důvodu mimosoudní dohody se žalovaným. Soud postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení zastavil, o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dále uvedl, že žalobci vznikla podáním žaloby poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSoP). Žalobce byl osvobozen od soudních poplatků z 60 % a žalobce by tak měl zaplatit 145 684 Kč. Žalobce dosud nesplnil poplatkovou povinnost, a proto mu soud podle § 10 odst. 3 citovaného zákona uložil povinnost zaplatit 20% vyměřeného soudního poplatku ve výši 29 137 Kč.2. Žalobce napadl usnesení, konkrétně bod III. výroku, včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení. Uvedl, že nebyla-li splněna povinnost při podání žaloby, měl jej soud vyzvat k jejímu splnění. V případě, že by tuto povinnost nesplnil ani k výzvě soudu, měl soud rozhodnout o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, které má přednost před zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby. Povinnost zaplatit část soudního poplatku mu neměla být uložena.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.4. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce vzal podáním ze dne 23. 10. 2020 zpět žalobu o zaplacení směnečné pohledávky, doručené soudu dne 27. 3. 2020, aniž by splnil poplatkovou povinnost v rozsahu 40 % (z 60% byl žalobce od soudních poplatků osvobozen).5. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4581/2018 přijal závěr, že „Zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení přichází v úvahu jen tehdy, byl-li soudní poplatek zaplacen, nebo nelze-li řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé. Uvedený závěr vychází z toho, že splnění poplatkové povinnosti je jednou z podmínek řízení“.6. Za situace, kdy ke zpětvzetí žaloby došlo před splněním poplatkové povinnosti, mělo být řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 ZSoP), nikoliv pro zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku poplatková povinnost žalobce zaniká, a proto mu nemohla být uložena povinnost zaplatit ani část soudního poplatku. Ustanovení § 10 odst. 3 ZSoP na posuzovanou věc nedopadá. Postup podle tohoto ustanovení je namístě výhradně v případech, kdy poplatník soudní poplatek v zákonné výši zaplatil a v důsledku naplnění v ustanovení uvedeného předpokladu se mu část zaplaceného soudního poplatku rozhodnutím soudu vrací.7. Z uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. usnesení v napadeném rozsahu změnil tak, že se nevydává.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když se účastníci dohodli, jak žalobce uvedl ve zpětvzetí žaloby, že si každá ze stran ponese své náklady.