14 Cmo 48/2020-260 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že , Anonymizováno, , narozený 3, Anonymizováno, , se „nevylučuje z výkonu funkce“ člena statutárního orgánu nebo z funkcí osob v obdobném postavení jakékoli obchodní korporace (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit „účastnici“, k rukám její právní zástupkyně, na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit , Anonymizováno, , advokátce, za výkon funkce opatrovnice částku 1 694 Kč, ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení (výrok III.).2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí obsáhle rekapitulovat dosavadní průběh řízení včetně jednotlivých podání účastníků a rozhodnutí odvolacího soudu.3. Vyšel z tvrzení uvedených v návrhu navrhovatele, že:- podle projektu přeměny ze dne 12. září 2012 vznikla nástupnická společnost , Anonymizováno, a na nástupnickou společnost přešel dle projektu soubor majetku, týkající se projektu informačního systému , Anonymizováno, ,- na nástupnickou společnost přešel (dále) majetek a majetkové hodnoty rozdělované společnosti, který souvisel s investičním projektem „, Anonymizováno, “ v lokalitě , Anonymizováno, , číslo parcelní , Anonymizováno- podle projektu přeměny ze dne 10. června 2013 vznikla nástupnická společnost , adresa, a na nástupnickou společnost přešel dle projektu soubor majetku a závazků týkající se projektu „, Anonymizováno, “,- společnost , Jméno advokáta B, . byla v úpadku či hrozícím úpadku nejspíše již v roce 2012 a nepochybně již v roce 2013 naplňovala předpoklady úpadku.4. Účastník 2/ jako jednatel účastnice 1/ si musel (popř. měl) být vědom hrozícího úpadku společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO advokáta B, , sídlem , adresa, , , adresa, (dále jen „společnost“), realizace odštěpování majetku nebyla potřebnou (rozumnou) činností směřující k odvrácení úpadku. Účastník 2/ tedy jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře, když s nárůstem závazků společnosti od ní odštěpil či jiným způsobem tuto zbavil majetku v hodnotě několika milionů korun. K vytýkanému jednání však došlo před účinností zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“, úpravu citovaného zákona tak na danou věc není možno s odkazem na § 775 z. o. k. vztáhnout. Ustanovení § 38l odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) na danou věc nedopadá, neboť konkurs na majetek úpadce byl prohlášen až 1. září 2015, tedy v době po účinností obchodního zákoníku, na věc tak nedopadá ani § 779 odst. 3 z. o. k.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně neúspěšnému navrhovateli uložil povinnost zaplatit „účastníku“ na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč sestávající z odměny zástupce za šest úkonů právní služby po částce 3 100 Kč, šesti režijních paušálů po 300 Kč a příslušné sazby daně z přidané hodnoty.6. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil tím, že opatrovnice požadovala (účtovala) za jí provedené služby částku 1 694 Kč, byla jí tedy přiznána.7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.8. Odvolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušovacím usnesení ze dne 25. října 2018, sp. zn. 14 Cmo 175/2017; cituje § 38l obch. zák., návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný dlužníkem (za něj účastníkem 2/), z nichž je zřejmé, že účastník 2/ porušil povinnost vyplývající z § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen „ins. zák.“/ podat bez zbytečného odkladu návrh na zahájení insolvenčního řízení; bez bližší argumentace nesouhlasí ani s výkladem § 779 odst. 3 z. o. k. ve spojení s § 38l obch. zák. Má za to, že na danou věc nedopadá § 38l obch. zák., § 135 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 2, odst. 4 a odst. 7 obch. zák. a § 3030 o. z. Účastnice 1/ byla v úpadku (či hrozícím úpadku) nejspíš již v roce 2012, nepochybně v roce 2013, čehož si musel (měl) být účastník 2/ vědom, realizace odštěpování majetku tak nemohla být činností potřebnou a rozumně předpokládanou k odvracení majetku.9. Opatrovnice účastnice 1/ má za to, že úkony , Anonymizováno, k úpadku společnosti nevedly, avizovala, že mezi dotčenými subjekty budou probíhat pokusy o mimosoudní vyřešení sporu.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že rozhodnutí (opětovně) nemůže obstát z (de facto) totožných důvodů, jež odvolací soud vyjádřil již v (pořadí prvním) zrušovacím usnesení ze dne 25. října 2018, č. j. 14 Cmo 175/2017-150.11. Podle § 63 z. o. k. v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen „vyloučení“) [odstavec první]. Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (odstavec třetí).12. Podle § 65 odst. 1 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně.13. Ustanovení § 63 až 67 z. o. k. upravují institut vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, v němž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem (předvídaným ustanoveními § 64, resp. § 65 z. o. k.) porušily povinnosti s touto funkcí spojené. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 1/2018“). Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích (§ 66 odst. 1 z. o. k.), a současně vůči ní působí po dobu vyloučení překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (§ 66 odst. 2 z. o. k.).14. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce bylo (do 29. září 2017) řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) z. ř. s. (srov. R 1/2018). Od účinnosti části druhé zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (tj. od 30. září 2017), jde o řízení výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. b) a § 85 písm. b) z. ř. s. Lze je zahájit i bez návrhu, což nad rámec pravidla vyjádřeného v § 13 odst. 1 z. ř. s. výslovně zdůrazňují i ustanovení § 63 odst. 1 a § 65 odst. 1 z. o. k.15. Zákon výslovně neupravuje účastenství v tomto řízení. Účastníky řízení jsou proto podle § 6 odst. 1 z. ř. s. navrhovatel (bylo-li řízení zahájeno návrhem) a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem řízení je tudíž nepochybně osoba, která má být rozhodnutím soudu vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a dále – s ohledem na důsledek předvídaný ustanovením § 66 odst. 1 z. o. k. (srov. výše) – i všechny obchodní korporace, v nichž dotyčná osoba vykonává (podle informací dostupných soudu, zejména podle zápisu v obchodním rejstříku) funkci člena statutárního orgánu (k účastenství těchto obchodních korporací srov. i úpravu obsaženou v § 67 odst. 2 z. o. k.). Srov. dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.16. Z veřejného rejstříku odvolací soud zjistil, že účastník 2/ je od 21. března 2019 (tedy jím byl již před rozhodnutím soudu prvního stupně) rovněž (kromě účastníků 1/, 3/ až 8/) členem statutárního orgánu , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . S tímto subjektem jako s účastníkem řízení soud prvního stupně, jak plyne z obsahu spisu, nejednal.17. Tímto nesprávným postupem prvostupňový soud odňal této společnosti možnost jednat před soudem a řízení zatížil zmatečnostní v