14 Cmo 91/2021-79 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl „návrh na obnovu rejstříkového řízení č. j. B 20415/RD213/MSPH, Fj 422957/2018/MSPH“ (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit „účastníkům“ (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ), k rukám jejich společného zástupce na nákladech řízení částku 5 440 Kč do tří dnů od právní moci (výrok II.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4183/2011, tím, že „navrhovatelem“ uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3315/2018 ze dne 29. ledna 2020, není důvodem pro povolení obnovy řízení (byť posuzuje vymezené otázky, tj. otázky zda byl správce konkursní podstaty oprávněn rozhodovat jako jediný akcionář s akciemi společnosti, jež sepsal do své konkursní podstaty). Je tomu tak proto, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci (nebo procesních vad).3. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve věci „procesně úspěšným účastníkům“ přiznal právo na náhradu nákladů právního zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony po 3 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a DPH.4. Proti tomuto usnesení podala společnost , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že obnovu řízení povolí.5. Po rekapitulaci skutkového stavu věci odvolatelka cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu (ze dne 2. května 2019, sp. zn. 28 Cdo 839/2019, ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 940/2017, či stanoviska Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 8. září 1982, sp. zn. Cpj 67/82), z nichž se – dle jejího názoru podává – že pokud je rozhodnutí „obsahující řešení předběžné otázky odklizeno (zrušeno), je dán bez dalšího důvod obnovy řízení, kde bylo vydáno rozhodnutí, které z takto odklizeného rozhodnutí vycházelo“. Městský soud v Praze, jenž o zápisu (, Anonymizováno, ) rozhodoval, vycházel ze stavu, jenž byl zapsán v obchodním rejstříku na podkladě návrhu , Anonymizováno, ze dne 30. května 2016, jež dosáhla úspěchu u Vrchního soudu v Praze v rozhodnutí sp. zn. 7 Cmo 427/2016, to však bylo následně rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3315/2018 ze dne 29. ledna 2020 zrušeno. Uzavírá, že musí existovat prostředek nápravy, v opačném případě by se totiž jednalo o (ústavou zapovězený) případ svévole; předkládá argumentaci opírající se o německé právo (konkrétně § 580 „ZPO“).6. Vrchní soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k následujícím závěrům.7. Jak již zdejší soud objasnil v usnesení ze dne 13. listopadu 2020, sp. zn. 14 Cmo 252/2020, účastníky řízení o žalobě na obnovu řízení jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese; uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba obsahovala označení účastníků řízení (mutatis mutandis srov. právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009 nebo v obdobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, dostupné shodně jako další níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). V daném případě se jedná o rejstříkové řízení, zapsanou osobou podle § 84 z. v. r. se rozumí osoba, o které se vede rejstříkový spis, nikoliv osoba zapsaná do veřejného rejstříku teprve v rámci takové osoby. Účastníkem (původního) řízení před soudem prvního stupně, byla (coby navrhovatelka) toliko zapsaná osoba, tj. společnost, nikoli již , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ti tak účastníky řízení o žalobě na obnovu (rejstříkového) řízení nejsou. Uvedená skutečnost proto našla rovněž odraz v záhlaví tohoto usnesení. Takto vymezený okruh účastníků předmětného řízení soud prvního stupně nerespektoval, když na rámec zákonem vymezeného okruhu účastníků jednal i s , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jako účastníky řízení.8. Odvolací soud dále nepřehlédl, že soud prvního stupně se nezabýval ani tím, zda žaloba na obnovu řízení splňuje zákonem vymezené náležitosti (§ 232 odst. 1 o. s. ř.), a ve svém důsledku tedy ani tím, zda žaloba na obnovu řízení byla podána včas (§ 233 o. s. ř.).9. Podle § 232 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (odstavec první). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě (odstavec druhý).10. Podle § 233 odst. 1 o. s. ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.11. Z judikatury Nejvyššího soudu k nastolené problematice podává, že:1) Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 228 odst. 1 o. s. ř. Uplatněným důvodem žaloby – důvodem obnovy řízení – je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě;2) Je-li důvodem obnovy řízení rozhodnutí soudu, které nemohl účastník bez své viny v původním řízení použít, může jím být jen rozhodnutí pravomocné;3) Subjektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby na obnovu řízení podle § 233 odst. 1 o. s. ř. běží účastníkovi, který byl rovněž účastníkem řízení, v němž bylo vydáno nové rozhodnutí, od právní moci nového rozhodnutí.12. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009, ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. 32 Cdo 2586/2009, či ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 26 Cdo 3871/2009.13. Subjektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení zakotvená v § 233 odst. 1 o. s. ř. se u důvodů obnovy řízení uvedených v § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. počítá od okamžiku, kdy se ten, kdo obnovu řízení navrhuje, o důvodu obnovy dozvěděl.14. Z obsahu spisu se podává, že společnost podala předmětnou žalobu na obnovu řízení (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018) u soudu prvního stupně dne 12. května 2020, resp. 14. května 2020 (doplněná o podpis osoby jednající jménem společnosti); k problematice okamžiku, kdy se o důvodu obnovy dozvěděla, v návrhu ničeho netvrdí (pouze poukazuje na dodržení – objektivní - lhůty dle § 233 odst. 2 o. s. ř.).15. Aniž by soud prvního stupně posuzoval, zda žaloba na obnovu řízení splňuje zákonem vyžadované náležitosti (§ 232 odst. 1 o. s. ř.), mezi něž patří rovněž vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení byla podávána včas [tj. zejména o vylíčení skutečností, které svědčí o zachování subjektivních lhůt (§ 233 a 234 o. s. ř.), k otázce počátku běhu subjektivní a objektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení, resp. k nemožnosti prominutí zmeškání této lhůty, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013 sp. zn. 21 Cdo 3305/2012], a v případě negativní odpovědi na položenou otázku, přistoupil k odstranění uvedeného nedostatku takto mu předložené žaloby, vydal odvoláním napadené usnesení, v němž se zodpovězením této (primární) otázky nezabýval.16. Již jen z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť nastolenou otázku (pro absenci jakýchkoli tvrzení) není možno (v tomto okamžiku) zodpovědět.17. V dalším řízení bude soud prvního stupně respektovat zákonem vymezený okruh účastníků předmětného řízení, přičemž primárně se bude zabývat otázkou včasnosti podané žaloby ve smyslu § 233 o. s. ř.18. Věc následně znovu projedná, o žalobě rozhodne, přičemž nepřehlédne, že z judikatury Nejvyššího soudu se k tvrzenému důvodu obnovy řízení podává, že zatímco k nově uplatněným skutečnostem, jež nastaly až po skončení původního řízení, při rozhodování o povolení obnovy řízení přihlížet nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 8, ročník 2004, str. 293), důvodem pro povolení obnovy řízení může být i pozdější rozhodnutí jiného or