2 Cmo 125/2021-122 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 3. 10. 2019, č. j. 37 Cm 88/2019-17 se v plném rozsahu ponechává v platnosti a žalovaným uložil společnou a nerozdílnou povinnost k náhradě nákladů námitkového řízení žalobkyně ve výši 15 439, 60 Kč (výrok I. a II. rozsudku). Předmětným směnečným platebním rozkazem bylo žalobkyni v plném rozsahu vyhověno a žalovaným bylo uloženo, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení žalobkyni uhradili směnečný peníz ve výši 1 039 535 Kč s ročním 6 % úrokem od 14.7.2019 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 3 465,11 Kč a náklady řízení ve výši 91 051,50 Kč.2. Žalovaní se bránili včasnými a odůvodněnými námitkami. Žalovaný 2. se bránil především tvrzením o tom, že směnečná suma nebyla do směnky vyplněna v souladu s dohodou. Dlužná částka by měla dělat 500 000 Kč, žalovaný 2. však neměl k dispozici doklady ohledně úvěru či dohody o vyplnění směnky. Zpochybnil i výrok o nákladech řízení.3. Žalovaní 1., 2. a 3. podali námitky shodného znění. Uvedli, že směnka byla původně blankosměnkou a zajišťovala dluhy žalovaného 1. vůči žalobkyni ze smlouvy o kontokorentním úvěru a z titulu debetního zůstatku na kterémkoli běžném účtu. Částka byla do směnky vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, když vyplněná částka převyšuje splatné závazky žalovaného 1. vůči žalobkyni. Pokud žalobkyně vyplnila do směnky částku 1 039 535 Kč, jednalo se o částku vyšší, neodpovídající dohodě. Žalovaní označili čl. II. odst. 2, písm. c) dohody o způsobu vyplnění blankosměnky za neurčitý na tudíž neplatný. Žalovaný 3. a 4. navíc namítli, že směnku (původně blankosměnku) za výstavce nepodepsali a nejsou tak směnečnými rukojmími ze směnky.4. Žalobkyně se vyjádřila k námitkám žalovaných písemným podáním ze dne 9. 12. 2019. Pokud jde o žalovaného 2., uvedla, že nebylo nikterak doloženo, že částka, která měla být do směnky doplněna je 500 000 Kč. Pokud jde o náklady řízení, odkázala na poskytnutou odbornou pomoc právního zástupce, za kterou ji nelze sankcionovat. Pokud jde o žalovaného 1., 3. a 4. a námitku nesprávného doplnění směnky o směnečnou sumu, uvedla, že takové tvrzení nebylo nikterak doloženo. K námitce žalovaného 3. a 4. ohledně pravosti jejich podpisu na směnce navrhla vypracování znaleckého posudku.5. K projednání věci nařídil soud prvního stupně jednání na den 19. 2. 2020. Věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaných. Důvody pro odročení věci neshledal. Pokud jde o žalovaného 3., uvedl, že z dokladu o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že tento žalovaný se nachází v pracovní neschopnosti od 12. 11. 2019 s povolenými vycházkami od 8 do 14 hodin možná do 16 hodin (údaj je nečitelný). Navíc pracovní neschopnost měla být ke dni 31.1.2020 ukončena. Pod tímto datem je uvedeno další datum, které je přepisované a nečitelné. K tíži žalovaného 3. ještě uvedl, že předvolání k nařízenému jednání převzal dne 21.1.2020 a k jednání se omlouval až dne 17.2.2020. Důvody pro odročení neshledal ani ohledně žalovaného 1. a 4., když žalovaný 4. jako statutární zástupce žalovaného 1. zaslal soudu neschopenku až 17. 2. 2020 a soudu nebylo sděleno, proč žalovaní trvají na osobní účasti na jednání, když nenavrhli svoji účastnickou výpověď.6. Pokud jde o věcnou stránku a důvodnost námitek žalovaných soud prvního stupně uzavřel, že námitka nepravosti podpisu žalovaného 3. a 4. na směnce není důvodná. Ze směnky je zcela zjevné, že žalovaný 4. podepsal směnku jak za výstavce, tak i za směnečného rukojmí, když oba podpisy jsou identické a shodují se i s podpisem na námitkách ze dne 22. 10. 2019. Shodná argumentace platí i u žalovaného 3. Pokud žalovaní zpochybnili vyplnění směnky a tvrdili nesprávnou výši směnečné sumy, je třeba, aby takovou skutečnost prokázali. To však z podaných námitek není zřejmé. Zejména není zřejmé, jaká výše je napadána a na základě jakých konkrétních důkazů a pokud žalovaní tvrdili neplatnost části dohody o vyplnění blankosměnky, bylo třeba, aby označili důvody, pro které takový závěr uvádějí. To neučinili, a proto bylo rozhodnuto, jak shora již uvedeno.7. V průběhu odvolacího řízení se jeho předmětem stalo pouze odvolání žalovaného 3. proti předmětnému rozsudku. Žalovaný 3. soudu prvního stupně vytkl především, že došlo k zásadnímu pochybení, když nebylo vyhověno žádosti o odročení jednání ze zdravotního důvodu (dle dostupné judikatury se jedná o způsobilý důvod) a bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti žalovaného 3. Nepřípustně byla tak odebrána možnost jednat před soudem. Pokud jde o předložený doklad o dočasné pracovní nezpůsobilosti, není zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že měla být ukončena dne 31. 1. 2020. Toto datum je datum kontroly u lékaře a k datu jednání dne 19. 2. 2020 byl žalovaný 3. v pracovní neschopnosti, což je možné ověřit u ošetřujícího lékaře. Pokud jde o námitku nepravosti podpisu žalovaného 3. na směnce, nebyl soud oprávněn posoudit tuto námitku sám, bez toho aby nechal zpracovat znalecký posudek znalcem z oboru písmoznalectví. Jedná se o odbornou otázku, která přísluší znalci. Ze všech uvedených důvodů žalovaný 3. navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného 3. písemně nevyjádřila.9. Odvolací soud (§ 214 odst. 1 a 2 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani změnu tohoto rozsudku ve vztahu k žalovanému 3.10. Žalovaný v odvolání napadá rozsudek soudu prvního stupně z důvodů podle § 205 odst. 2, písm. c), e) a g) o. s. ř., zejména však pro vady řízení, spočívající v tom, že soud prvního stupně jednal v jeho nepřítomnosti, když omluvu žalovaného a jeho žádost o odročení neshledal důvodnou.11. Podle § 119 o. s. ř. jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny.12. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně nařídil jednání na den 19. 2. 2020. Předvolání k jednání bylo žalovanému 3. doručeno dne 21. 1. 2020. Dne 17. 2. 2020 byla soudu prvního stupně doručena z adresy elektronické pošty , e-mail, omluva žalovaného 3. z důvodu nemoci spojená s žádostí o odročení jednání. Připojeno bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého se podává, že žalovaný 3. je neschopen práce od 4. 11. 2019 a od 12. 11. 2019 má od 8 hodin do 14 (možná skutečně 16)hodin povoleny vycházky. V další části listiny jsou uvedena data příští kontroly, poslední čitelné je datum 31. 1. 2020. Datum další kontroly je nečitelné. Po rozhodnutí věci soudem prvního stupně byl dotázán ošetřující lékař žalovaného 3. , Anonymizováno, , který podáním doručeným soudu prvního stupně dne 29. 4. 2020, sdělil soudu, že žalovaný 3. pan , Anonymizováno, byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti a od 12. 11. 2019 mu byly umožněny vycházky od 8.00 do 16.00 hodin. Opakovaně byl vyšetřen dne 17. 2. 2020 s kontrolou 21. 2. 2020, kdy pro zlepšení zdravotního stavu byla pracovní neschopnost ukončena.13. Odvolací soud se zabýval nejprve námitkou žalovaného 3. o tom, že soud prvního stupně porušil ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal v jeho nepřítomnosti a to z důvodů uvedených v návrhu na odročení a v podaném odvolání.14. Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, je třeba považovat takovou okolnost, která účastníku objektivně zabrání účastnit se jednání. Takovou okolností je (zpravidla) také nemoc účastníka, která je způsobilá omluvit jeho neúčast u jednání a je i důvodem pro jeho odročení. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou způsobilé jeho neúčast u jednání soudu omluvit a tyto současně doložil. Je pak na úvaze soudu, zda uplatněné důvody shledá závažnými a jednání odročí či nikoliv. Návrh na odročení jednání se posuzuje vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci.15. Jestliže tedy žalovaný 3. odkazoval na trvající pracovní neschopnost s počátkem dne 4. 11. 2019 se stanovenými termíny kontroly, je třeba uzavřít, že se jednalo o způsobilý důvod omluvy a současně důvod pro vyhovění žádosti o odročení. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že poslední čitelné datum kontroly bylo 31. 1. 2020, když ukončení pracovní neschopnosti s předloženého dokladu o pracovní neschopnosti nevyplývalo. Nevýznamná je i skutečnost, že žalovaný 3. omluvu zaslal soudu až dne 17. 2. 2020, když obsílku k nařízenému jednání obdržel dne 21. 1. 2020. Z následné odpovědi ošetřujícího lékaře žalovaného 3. bylo pak navíc zjištěno, že datum 17. 2. 2020 bylo datum kontroly, ze které vyplynuto ukončení pracovní neschopnosti dne 20. 2. 2020. Z vyložených důvodů má odvolací soud za