2 Cmo 161/2021-198 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přerušil soud prvního stupně řízení v této věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020. Uvedl, že žalobce, po té, co byl zrušen původní rozsudek soudu prvního stupně v této věci ze dne 30. 6. 2020, č. j. 7 Cm 182/2019-25, a to usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 255/2020-172, navrhl, aby řízení bylo v této věci přerušeno do skončení výše uvedeného řízení před Krajským soudem v Plzni. Odůvodnil to tím, že v uvedeném řízení je projednáván stejný nárok, jen vůči jinému žalovanému a ve stejném řízení proběhlo rozsáhlé dokazování, včetně svědeckých výpovědí. Soud konstatoval, že po rozhodnutí odvolacího soudu bude nutné v projednávané věci rozsáhlejší dokazování. Šlo by o shodné dokazování s řízením u Krajského soudu v Plzni a nebylo by hospodárné je provádět opakovaně. Věc projednávaná u Krajského soudu v Plzni byla již předložena odvolacímu soudu a lze očekávat, že věc bude brzy skončena. Shledal tak předpoklady pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že řízení se do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020 nepřerušuje. Soud v odůvodnění jen obecně uvedl nutnost rozsáhlejšího dokazování, ale nespecifikoval jaké další dokazování, nad důkazy v dosavadním řízení provedené hodlá ještě provádět. Dosavadní dokazování považuje za dostatečné a poukazuje rovněž na obsáhlá podání, která účastníci v dosavadním řízení učinili. Domnívá se, že v řízení, na které napadené usnesení odkazuje, nejde o identickou věc a řízení je vedeno mezi odlišnými účastníky. Proto závěry Krajského soudu v Plzni nemohou být použitelné v tomto řízení. Poukazuje na literární názory, ze kterých vyplývá, že fakultativní přerušení řízení by mělo být záležitostí jen výjimečnou. Soud by měl prejudiciálně vyřešit související otázky a nevyčkávat, až je vyřeší někdo jiný. Zcela nevyužitelný pro toto řízení je meritorní výrok Krajského soudu v Plzni. Tento soud v navazujícím řízení jen jako předpoklad pro své rozhodnutí může řešit otázku platnosti předmětné smlouvy. Nejsou proto podmínky pro přerušení řízení. Nakolik je poukazováno na rozhodnutí odvolacího soudu, pak ten žádné dokazování doplnit neuložil, a důvodem pro zrušení rozhodnutí rozsudku soudu prvního stupně byla jen otázka právní kvalifikace.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud předně zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2020, č. j. 41 Cm 3/2020-225 byl napaden odvoláním, které je u odvolacího soudu projednáváno pod spisovou značkou 2 Cmo 44/2021. Účastníky tohoto řízení jsou jako žalobce , Anonymizováno, a jako žalovaný , Anonymizováno, . Nárok na zaplacení částky 833 334 Kč s příslušenstvím, který byl uplatněn v tomto uvedeném řízení, je založena na smlouvě budoucí o převodu dluhopisů emitovaných společností , Anonymizováno, ze dne 4. 10. 2017. Budoucími prodávajícími podle této smlouvy jsou mimo jiných také , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , tedy žalobce v projednávané věci. Budoucím kupujícím je společnost , Anonymizováno5. Nárok uplatněný v této věci je vyvozován ze shodné smlouvy o smlouvě budoucí o převodu shodných dluhopisů ze dne 4. 10. 2017.6. Z toho vyplývá, že řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020 je vedeno, oproti této projednávané věci, mezi zcela odlišnými účastníky. Z tohoto pohledu v žádném případě nemůže být rozhodnutí v uvedené věci rozhodnutím významným pro toto řízení. Naproti tomu je ovšem pravdou, že nárok uplatněný u Krajského soudu v Plzni není sice totožný s nárokem uplatněným v tomto řízení, jde však o nároky, které mají téměř identický skutkový základ. Proto dokazování provedené před Krajským soudem v Plzni může být významné i pro toto řízení.7. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. může soud, neučiní-li jiná vhodná opatření, přerušit řízení, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Takovým jiným možným vhodným opatřením v této souvislosti je, že si soud takovou otázku vyřeší sám jako otázku předběžnou, nakolik to předpis § 135 o. s. ř. umožňuje.8. Je nepochybné, že tou významnou otázkou může být výrok rozhodnutí v takovém navazujícím řízení. To se týká zejména výroků v řízeních o určení, zda tu právo nebo povinnost jsou anebo nejsou. Není však nesprávná ani úvaha soudu prvního stupně, že významnou otázkou ve smyslu tohoto ustanovení může být v jiném řízení probíhající dokazování, je-li dán důvodný předpoklad, že jeho výsledku budou mocí být využity ve stávajícím řízení. Proto je správný i poukaz na princip hospodárnosti občanského soudního řízení.9. V tomto případě, jak již na to bylo výše poukázáno, vychází tato projednávaná věc ze stejné smlouvy, kde postavení budoucích prodávajících je materiálně shodné, ze které vycházel rovněž Krajský soud v Plzni. Tedy okolnost, že toto řízení a řízení před Krajským soudem v Plzni je vedeno mezi různými účastníky, není pro posouzení, zda je vhodné stávající řízení přerušit, rozhodná. Odvolatel musí si být vědom, že je nepravdivá jeho teze že se jedná o řízení se zcela odlišným skutkovým stavem. Mohou být snad určité drobné rozdíly, základ je však stejný. Proto lze důvodně předpokládat, že dokazování provedené před Krajským soudem v Plzni v navazující věci, může mít význam i proto toto řízení.10. Je zde však okolnost, které si byl soud prvního stupně vědom, jak se z odůvodnění napadeného usnesení podává, a tou je, že řízení a tedy také dokazování před Krajským soudem v Plzni skončilo. Potom ovšem v této věci již není namístě vyčkávat na důkazy, které již byly provedeny. Není totiž v tuto chvíli žádný důvod pro domněnku, že v rámci odvolacího řízení bude nějakým zásadním způsobem dokazování doplněno. Proto v této době již nemůže jít o návaznost na výsledky dokazování v odkazovaném řízení, ale již jen o vyčkávání, zda a nakolik se odvolací soud ztotožní s právními závěry Krajského soudu v Plzni. To ovšem již překračuje půdorys předmětného § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.11. Z toho vyplývá, že do té doby, než skončilo řízení a tedy rovněž dokazování před Krajským soudem v Plzni, bylo by přerušení řízení zcela namístě. Protože však již v době vydání napadeného usnesení bylo toto řízení skončeno, je, ovšem jen z tohoto pohledu, vskutku nejasné, jakých dalších důkazů se má v projednávané věci vlastně vyčkávat. Naproti tomu jistě nebylo nutné, aby soud prvního stupně vyjmenovával jednotlivé důkazy, jejichž provedení by v navazujícím řízení očekával. Odkaz na svědecké výslechy by byl dostačující, pokud by se ovšem vůbec jaké měly ještě konat. Pro soud je provedení svědeckého výslechu samozřejmě rutina. Nic to však nemění na tom, že jakékoliv výslechy obecně zatěžují řízení jak časově tak z hlediska jeho nákladů. Třeba opakované dokazování listinami nezatíží řízení prakticky vůbec. Opakované výslechy je zatíží prakticky vždy.12. Nelze-li se s napadeným usnesením soudu prvního stupně ztotožnit, pak nikoliv proto, že by nebyla správná úvaha soudu prvního stupně, že může prospět hospodárnosti řízení, když bude řízení přerušeno do doby, než důkazy potřebné i v tomto řízení, budou provedeny v řízení navazujícím. Problém v této věci však spočívá v tom, že tato potřeba vyčkat výsledků dokazování v navazujícím řízení již v době vydání napadeného usnesení pominula.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně tedy proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno tak, že řízení se v této věci nepřerušuje.14. V případě, že by v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu vyvstala potřeba významnějšího doplnění dokazován před Krajským soudem v Plzni v navazující věci, jednalo by se o změnu podmínek i v tomto řízení a nevylučovalo by to možnost opětovně posoudit, zda není vhodné řízení v této věci přerušit. V současné době však nemá tato možnost v ničem oporu jako dostatečně pravděpodobná.15. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně při skončení věci podle jejího výsledku.