2 Cmo 168/2021-548 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že v řízení se bude pokračovat místo žalované s jejím právním nástupcem , Anonymizováno, , narozeným dne , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “). V odůvodnění usnesení uvedl, že rozsudkem ze dne 22. 7. 2019, č. j. 48 Cm 140/2013-465, rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. O odvolání proti tomuto rozsudku bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 Cmo 256/2019-488, proti kterému podala žalobkyně včasné dovolání. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná podle sdělení Okresního soudu v , adresa, dne 21. 10. 2019 zemřela. Podle usnesení uvedeného soudu ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 5 D 697/2019, čistá hodnota dědictví po zemřelé žalované činí 337,52 EUR. Veškerý majetek, který náležel do pozůstalosti, přitom nabyl , Anonymizováno, . Na základě toho soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. a rozhodl, že v řízení bude pokračovat s , Anonymizováno, jako právním nástupcem žalované. Uvedl dále, že na jeho majetek je od roku 2001 prohlášen konkurs a že řízení bude po právní moci usnesení o procesním nástupnictví přerušeno do odpadnutí překážky plynoucí z ustanovení § 14 odst. 1, písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání.2. Proti usnesení se v zákonem stanovené lhůtě odvolal , Anonymizováno, . Poukázal na to, že žalovaná byla současně občanem Slovenské republiky i České republiky a že obvyklé bydliště měla s ním jako manželem v , adresa, , kde bydleli cca 15 let. Dědické řízení bylo vedeno podle právního řádu Slovenska, a to v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, poukázal na to, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele pouze do výše zděděného majetku a není tak univerzálním sukcesorem. Podstatný rozdíl v dědickém právu přitom spočívá v tom, že podle českého práva dědic dědí jmění, tj. majetek i dluhy, v podstatě bez omezení. Soud prvního stupně vyhodnotil situaci nesprávně podle českého právního řádu, když , Anonymizováno, označil za univerzálního sukcesora, a nesprávně poukázal na ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání. Vzhledem k tomu, že zděděný majetek je bagatelní, není procesního nástupce, v důsledku čehož je třeba zastavit dovolací řízení. , Anonymizováno, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012, ze kterého citoval podstatné závěry. Vyjádřil zároveň nesouhlas s konstatováním soudu prvního stupně, že mu v budoucnu hodlá znovu doručit rozsudek odvolacího soudu, neboť tento je již pravomocný, když doručen byl jemu jako zástupci žalované s plnou mocí.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.4. Podle ustanovení § 107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2). Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná dne 21. 10. 2019 zemřela a tedy ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř. pozbyla tímto dnem způsobilost být účastníkem řízení. Důsledkem uvedené skutečnosti je mimo jiné zánik plné moci, kterou dne 4. 4. 2016 udělila , Anonymizováno, (§ 28 odst. 5 o. s. ř.). Lze tak se soudem prvního stupně souhlasit v tom, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 Cmo 256/2019-488, není dosud pravomocný, neboť doručován byl , Anonymizováno, jako zmocněnci žalované v době, kdy jemu udělená plná moc již zanikla.6. Pokud jde o otázku procesního nástupnictví na straně zemřelé žalované, jeví se vhodným připomenout závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012 (R 30/2015), podle kterých v případě, že rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem odůvodňuje závěr, že bude (má být) splněna jen část pohledávky zůstavitelova věřitele, má zůstavitel procesního (a právního) nástupce jen v takovém rozsahu, v jakém dědic odpovídá za zůstavitelův dluh. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, pročež povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá. Míru (rozsah) odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele (a za přiměřené náklady spojené s pohřbem) je přitom nutné zásadně zkoumat v souvislosti s řešením otázky, zda a s kým bude v řízení pokračováno (podle ustanovení § 107 o. s. ř.), nikoliv až při rozhodování o věci samé, neboť posouzení rozsahu odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem se neprojevuje jako okolnost, která by byla významná pro rozhodnutí ve věci samé, ale již v rámci zkoumání podmínek řízení (posléze vyjádřené rozhodnutím o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, který ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení). Shodný závěr (co do způsobu, jakým je v probíhajícím řízení nutné zohlednit rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem) je zastáván rovněž odbornou literaturou (srov. např. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 724, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 374).7. Z ověřené kopie usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 5 D/697/2019, se podává, že čistá hodnota dědictví byla určena výrokem I. usnesení ve výši 337,52 EUR, přičemž dědictví v této výši nabyl na základě dědické dohody , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že dědické řízení bylo vedeno podle právního řádu Slovenské republiky, bylo podle odvolacího soudu namístě posoudit odpovědnost , Anonymizováno, za dluhy žalované podle tohoto právního řádu.8. Jak z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, soud prvního stupně se v něm omezil na odkaz na ustanovení § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř., aniž by vysvětlil, na základě čeho seznal , Anonymizováno, odpovědným za žalobou uplatněné nároky v plném rozsahu, tedy aniž by se jakkoli vyjádřil k otázce míry jeho odpovědnosti za dluhy zemřelé žalované ve smyslu závěrů shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Z odůvodnění napadeného usnesení nelze zjistit ani to, podle jakého právního řádu rozsah odpovědnosti jmenovaného za dluhy žalované posuzoval (pokud tento rozsah vůbec posuzoval), když informace o rozhodném právu v odůvodnění usnesení zcela absentuje. Usnesení je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť v něm nejsou obsaženy základní úvahy, na jejichž základě soud prvního stupně dovodil plnou odpovědnost , Anonymizováno, za dluh žalované, jak žalobou byl vůči ní v soudním řízení uplatněn.9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil postupem podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b/ o. s. ř. a rozhodl o vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.). Na soudu prvního stupně bude, aby znovu posoudil předpoklady procesního nástupnictví na straně žalované ve smyslu ustanovení § 107 o. s. ř. Vázán přitom bude právním názorem odvolacího soudu, jak výše byl vyjádřen (§ 226 odst. 2 o. s. ř.).