2 Cmo 19/2019-432 — Vrchní soud v Praze

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 795 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p. a. z částky 6 510Kč ode dne 9. 10. 2012 do zaplacení, z částky 3 150Kč ode dne 6. 11. 2012 do zaplacení, z částky 3 255Kč ode dne 4. 12. 2012 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a., z částky 3 145Kč ode dne 5. 1. 2013 do zaplacení, z částky 2 735Kč ode dne 9. 2. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 91 690,80Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II téhož rozsudku). V odůvodnění soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako dlužných poplatků za vedení investičních nástrojů v zaknihované podobě na tzv. nezařazeném účtu. Jedná se o investiční nástroje, které pro žalovaného evidovalo Středisko cenných papírů, jehož evidenci žalobce dle § 202 odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, převzal. Žalovaný s žalobcem neuzavřel smlouvu o zřízení a vedení účtu v centrální evidenci, proto jsou tyto investiční nástroje vedeny stále na tzv. nezařazeném účtu. Poskytování této služby je dle § 202a cit. zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2012 službou úplatnou. Poplatky za tuto služby jsou stanoveny v Provozním řádu žalobce, v položce B/3.7 sazebníku, která stanoví mechanismus výpočtu jejich konkrétní výše ve vztahu k tomu kterému počtu investičních nástrojů, resp. jejich objemu. Všechny poplatky byly žalovanému vyúčtovány fakturami specifikovanými v žalobě číslem, účtovanou částkou a datem splatnosti, uvedl soud prvního stupně.2. Obvodní soud pro , adresa, vyhověl návrhu žalobce vydáním platebního rozkazu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 28 C 273/2013-19. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a vyjádřil se k návrhu tak, že nároky žalobce neuznává. Zároveň vznesl námitku věcné nepříslušnosti, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2014, č. j. Ncp 814/2014-49, vyhověl a věc postoupil Městskému soudu v Praze.3. Ve svém vyjádření k žalobnímu nároku žalovaný uvedl, že jej neuznává neboť mezi žalobcem a žalovaným není uzavřena žádná smlouva, která by žalobce opravňovala požadovat placení jakékoliv částky. Uvedl, že žalobce neposkytuje žalovanému žádné služby, za které by mohl vzniknout nárok na zaplacení. Dále napadá ceny stanovené žalobcem pro rozpor se zákonem o cenách a pro zneužití monopolního postavení a diskriminaci vybraných osob rozdílnými sazbami poplatku pro kótované a nekótované akcie a dluhopisy a klesajícím poplatkem při větším objemu CP. Vedle toho namítl, že žalobce nijak nedoložil oprávněnost svých požadavků, totiž že žalobce předkládá jen faktury, ale ne výpočet fakturovaných částek.4. Ve své replice žalobce opakuje svá žalobní tvrzení, že mezi žalobcem a žalovaným není potřeba smluvního vztahu, neboť žalobce byl pověřen vedením evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Z dikce tohoto zákona dále vyplývá, uvedl žalobce, že samotné vedení evidence je službou, která je zpoplatněna. Dále popírá, že by způsob zpoplatnění byl diskriminační a že by jím požadované ceny byly v rozporu se zákonem o cenách.5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému poplatky za vedení cenných papírů na účtu majitele v centrální evidenci fakturou č. , Anonymizováno, splatnou dne 8. 10. 2012 částku 6 510Kč, fakturou č. , Anonymizováno, splatnou dne 5. 11. 2012 částku 3 150Kč, fakturou č. , Anonymizováno, splatnou dne 3. 12. 2012 částku 3 255 Kč, fakturou č. , Anonymizováno, splatnou dne 4. 1. 2013 částku 3 145 Kč, fakturou č. , Anonymizováno, splatnou dne 8. 2. 2013 částku 2 735 Kč. Mezi účastníky není sporné, že žalovaný je dle výpisů z účtů cenných papírů ke dni 1. 7. 2012, 31. 8. 2012, 30. 9. 2012, 31. 10. 2012, 30. 11. 2012 a 30. 12. 2012 vlastníkem předmětných cenných papírů vydaných v zaknihované podobě, které jsou evidovány v centrální evidenci na jeho tzv. nezařazených účtech.6. Z ceníků centrálního depozitáře a sazebníků úhrad věcných nákladů účinných od 1. 7. 2012, 30. 11. 2012 a 1. 4. 2013 soud zjistil z článku 3 bod 1e) v úpravě poplatníků uživatelů služeb CDCP (dále jen CD), že jsou jimi i majitelé nezařazených účtů. V bodu 3 v části , právnická osoba, .7 jsou upraveny poplatky za vedení cenných papírů na majetkovém účtu. mj. - pro kótované akcie, nekótované akcie a podílové listy uzavřených podílových fondů a dluhopisy s uvedeným výpočtem poplatků.7. Z provozního řádu žalobce, verze č. 6, účinná od 20. 3. 2014 z článku 1) soud zjistil, že vykonává činnost centrálního depozitáře zaknihovaných cenných papírů ve smyslu zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu /dále ZPKT/, řídí se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále OZ/ a zákonem 90/2012 Sb., o obchodních korporacích /dále ZOK/. V článku 5) – cenové podmínky poskytování služeb- je upraveno, že CD poskytuje své služby za úplatu, která je stanovena spolu s uvedením způsobu úhrady jeho ceníkem, nebo v souladu se smluvními ujednáními. Účastníci, emitenti, osoby vedoucí navazující evidenci, majitelé nezařazených účtů a další osoby stanovené ZPKT, kterým centrální depozitář poskytuje služby, jsou povinni zaplatit za poskytnuté služby úplatu ve smyslu odst. 1 tohoto článku.8. Soud prvního stupně shrnul a porovnal závěry zpracovaných posudků a závěry rozsudků Vrchního soudu v , Anonymizováno, a Krajského soudu v , Anonymizováno, a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům:9. Z pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 2. 12. 2015, č. j. 8 Cmo 95/2015-342, které potvrdilo rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 20. 1. 2015, č. j. 19 Cm 186/2011-274 soud zjistil, že žalobce , Anonymizováno, , byl úspěšný proti společnosti , Anonymizováno, , ve sporu o zaplacení ceny za služby poskytované žalobcem dle smlouvy o vedení evidence emise cenných papírů v centrální evidenci cenných papírů. Odvolací soud poukázal na zadaný znalecký posudek znaleckého ústavu , Anonymizováno, , který měl posoudit, zda byla obvyklá cena za služby, jejichž zaplacení je předmětem řízení, zda náklady na poskytování této služby byly ekonomicky přiměřené z hlediska zákona o cenách, jaká byla efektivita nákladů žalobce ve srovnání s jinými subjekty a zda způsob stanovení ceny za službu poskytnutou žalovanému byl vhodný a odůvodněný objektivními skutečnostmi. Tento znalecký posudek byl dle odvolacího soudu dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci, byla použita správná metodika. S ohledem na postavení žalobce v České republice jako monopolisty při poskytování služeb, které jsou předmětem jeho podnikání, nelze provést relevantní srovnání s cenami poskytovanými za služby subjekty podnikajícími v tržním prostředí ve smyslu zákona o cenách. Jinými subjekty k porovnání žalobce jsou jiné centrální depozitáře CP působící jako monopolní subjekty v evropských státech, které mají srovnatelné ekonomické prostředí.10. Odvolací soud (Vrchní soud v Olomouci) považoval za správné závěry znaleckého posudku, že hospodářské výsledky žalobce /především míra zisku/ se nevymykají rámci ziskovosti porovnávaných subjektů, což nemůže vést k jinému závěru, než že ceny, za které žalobce poskytuje své služby, jsou přiměřené z hlediska zákona o cenách. Konkrétní náklady žalobce spojené s vedením každé ze služeb, za které je stanovena cena v jeho ceníku, lze stěží separovat od ostatních nákladů žalobce spojených s jeho podnikáním. Podstatné je zjištění, že úroveň výše poplatků za vedení emisí dluhopisů je při přepočtení na časovou jednotku srovnatelná s výší poplatků za vedení emisí akcií, takže emitenti žádného z těchto druhů cenných papírů nejsou zvýhodňováni. Závěry znaleckého posudku jsou dále potvrzovány skutečností, že ceník žalobce podléhá schválení Českou národní bankou, účetní závěrky žalobce jsou auditovány, a že metodika, podle níž je zpracováván ceník žalobce, vychází z doporučení Evropské asociace centrálních depozitářů cenných papírů obsažených v Code of conduct. Pokud žalovaný poukazoval na odlišné názory v předcházejícím znaleckém posudku , Anonymizováno, ., posuzujícího odůvodněnost ceníku Střediska cenných papírů / dále SCP/, je třeba konstatovat, že žalobce působí ve zcela jiných podmínkách než SCP, takže jeho existence je závislá na výsledcích jeho podnikání. Středisko cenných papírů bylo příspěvkovou organizací, která tento požadavek splňovat nemusela a případná zjištění, že výše některých poplatků v ceníku byla nepřiměřená, nemůže vést k závěru, že stejné je tomu u žalobce, byť v zásadě ceník SCP převzal.11. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, na posouzení přiměřenosti a výše ceny za vedení cenných papírů s důrazem na evidenci na tzv. nezařazených účtech majitelů dle cen