2 Cmo 322/2021-28 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2021, č. j. 20 Cm 60/2020-10 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaná podala námitky včas, nicméně tyto řádně neodůvodnila. Poukázal na to, že námitky musejí být vždy odůvodněny uvedením konkrétních skutečností, o něž žalovaný opírá svou obranu. Rozhodné tvrzení žalované pojaté do námitek shledal soud prvního stupně neurčitým, neboť žalovaná neuvedla, v jaké části byla směnka v hotovosti zaplacena a v jaké části byla uhrazena „v rámci stavebních prací na nemovitostech , Anonymizováno, “. Takto formulovaná námitka podle soudu prvního stupně umožňuje, aby žalovaná následně svévolně upravovala rozsah zaplacení v hotovosti, resp. uhrazení zápočtem blíže neurčených stavebních prací. Námitky tak nejsou odůvodněny ve smyslu ustanovení § 175 o. s. ř., v důsledku čehož byly odmítnuty. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce si sice již zvolil právního zástupce a soudu předložil plnou moc tohoto zástupce, nicméně „zatím nejde o náklad potřený k účelnému uplatňování práva“ s ohledem na to, že námitky žalované byly odmítnuty.2. Žalovaná podala proti usnesení odpor, který odvolací soud posoudil podle jeho obsahu jako odvolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), neboť je z něj zřejmé a nepochybné, že žalovaná vyjádřila nesouhlas s tím, aby jí podané námitky byly jako neodůvodněné odmítnuty. Setrvala na tom, že žaloba není důvodná, neboť směnka byla zcela splacena. Uvedla dále, že žádá o prošetření a možnost vyjádřit se osobně k uvedenému platebnímu rozkazu, když tento byl vydán neoprávněně. Požádala současně o termín k podání důkazů k tvrzení o neoprávněném vymáhání směnky.3. Žalobce se k odvoláním žalované nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jejich důvodnosti.5. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má podle § 175 odst. 3, první věta o. s. ř. směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud podle § 175 odst. 3, druhá věta o. s. ř. odmítne.6. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.7. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se podanou žalobou domáhá proti žalované plnění ze směnky vlastní, jejímž vystavením se , Anonymizováno, zavázal zaplatit žalobci dne 31. 12. 2017 částku 650 000 Kč s místem placení v místě bydliště směnečného věřitele. Žalovaná se za závazek ze směnky zaručila jakožto směnečný ručitel (aval). Žalobě bylo vyhověno vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 6. 1. 2021, č. j. 20 Cm 60/2020-10, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Soud prvního stupně při jejich hodnocení vycházel z toho, že žalovaná neuvedla konkrétní plnění, když netvrdila, v jaké části byla směnka zaplacena v hotovosti a v jaké části byla uhrazena v rámci stavebních prací na nemovitostech žalobce, v důsledku čehož se podle něj jedná o námitky neodůvodněné.8. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 3/2010, předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže - se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu - po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít - podle jeho názoru - význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze podle Nejvyššího soudu považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.9. V daném případě žalovaná ve včasných námitkách uvedla, že směnka, na které je v pozici směnečné rukojmí, byla zčásti uhrazena v hotovosti k rukám žalobce a zčásti v rámci stavebních prací na jeho nemovitostech. Nárok je tak podle žalované neoprávněný, když směnka byla zcela splacena.10. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně konstatuje, že takto formulované námitky obstojí z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, neboť jejich obsahem je jasným a nezaměnitelným způsobem formulované tvrzení žalované, že směnka byla již zcela uhrazena a že tak není povinností žalované plnění žalobci na jejím základě poskytnout. Neobstojí přitom úvaha soudu prvního stupně, že následná tvrzení ohledně rozsahu zaplacení směnky v hotovosti, resp. uhrazení zápočtem blíže neurčených stavebních prací, by bylo třeba hodnotit jako svévolná. S odkazem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž žalované ničeho nebrání v tom, aby okolnosti úhrady směnky v průběhu řízení před soudem prvního stupně konkretizovala, tedy aby námitku jí včas vznesenou doplnila o rozhodné skutečnosti.11. Vzhledem k tomu, že důvodnost námitkové obrany žalované spočívající v jejím tvrzení o úplné úhradě předmětné směnky lze projednat a o ní rozhodnout, nebylo namístě námitky žalované odmítnout postupem podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř.12. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 1 a § 211 o. s. ř. tak, že námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému se neodmítají.13. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení ve věci.