2 Cmo 68/2021-41 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 42 000 Kč (písmeno a/ výroku), 6 % úrok ročně z této částky od 11. 2. 2020 do zaplacení (písmeno b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 140 Kč (písmeno c/ výroku) a k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 11 726,50 Kč (písmeno d/ výroku) s tím, že se jedná o součet soudního poplatku ve výši 2 107 Kč, 2 úkonů po 2 820 Kč, 1 úkonu po 1 410 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 669,50 Kč. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 4. 12. 2020, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení směnečné pohledávky ve výši 42 000 Kč s příslušenstvím a odměnou.2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu, nakolik jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a navrhla jeho změnu v této části tak, že jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 207,80 Kč a dále právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudu prvního stupně vytkla, že jí nepřiznal úkon za první jednání s klientem, třebaže právo na tento úkon má na základě ustanovení § 11 odst. 1, písm. b/ advokátního tarifu, které se uplatní vždy, bez ohledu na to, zda klient je zastupován na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb nebo na základě ustanovení soudem. Pokud by se podmínka ustanovení zástupce soudem měla vztahovat na celé ustanovení písmena b/, nedávalo by smyslu rozdělování úkonů na ustanovení podle písmen a/ a b/. Takový výklad by totiž znamenal, že bez ohledu na způsob započetí zastupování by byl prakticky přiznáván pouze jeden úkon, a to převzetí a příprava zastoupení, což však zjevně nebyl záměr autora předpisu, jelikož v takovém případě by nerozděloval ustanovení zvlášť na písmena a/ a b/, ale uvedl by pouze jediné ustanovení znějící „převzetí a příprava zastoupení“. I v praxi jde přitom zpravidla o dva odlišné úkony, kdy první porada s klientem zpravidla předchází všem ostatním úkonům, přičemž až poté následuje převzetí a příprava zastoupení spočívající v podpisu plné moci, smlouvy o poskytování právních služeb, případně zaslání oznámení soudu v případě již vedeného řízení. Žalobkyně dále namítla, že jí byla přiznána odměna za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2, písm. h/ advokátního tarifu, ačkoli učinila výzvu k plnění zahrnující základní skutkový a právní rozbor ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, písm. d/ advokátního tarifu. Správně tak měla být přiznána náhrada za 4 úkony právní služby.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v části výroku pod písmenem d/, ve které bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a to včetně řízení, které vydání směnečného platebního rozkazu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.7. V posuzovaném případě soud prvního stupně napadeným směnečným platebním rozkazem zcela vyhověl žalobě ze dne 4. 12. 2020, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení směnečné pohledávky ve výši 42 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a že doložila odeslání výzvy k plnění žalovanému ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pochybil však při určení její výše, když výzvu k plnění žalovanému, kterou zástupce žalobkyně učinil dopisem ze dne 27. 11. 2020 (založen na čísle listu 4 spisu), posoudil jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2, písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, třebaže jejím obsahem je základní skutkový i právní rozbor. Jak z uvedeného dopisu vyplývá, žalovaný jím byl vyzván k zaplacení směnečné pohledávky ve výši 42 000 Kč na základě směnky vystavené žalobkyni na uvedenou částku dne 1. 2. 2020, přičemž mu bylo sděleno, že směnku je povinen zaplatit v den platební podle čl. I. § 38 a násl. zákona směnečného a šekového, a že podle čl. I. § 48 téhož zákona je žalobkyně oprávněna v případě nezaplacení směnky vykonat proti němu směnečný postih. Součástí výzvy je konstatování, že směnka nebyla do data výzvy zaplacena, třebaže byla splatná již dne 10. 2. 2020, kdy žalobkyní byla žalovanému předložena k placení. Žalovaný byl zároveň vyzván k neprodlené úhradě směnky na účet ve výzvě specifikovaný s tím, že pokud se tak nestane, nezbyde žalobkyni než vykonat postih u soudu. Vzhledem k tomu, že výzva k plnění s takto vylíčeným důvodem vzniku pohledávky a s takto formulovaným právním posouzením pohledávky splňuje náležitosti výzvy podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží žalobkyni za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna v plné výši.8. Pokud jde o žalobkyní dále nárokovaný úkon právní služby spočívající v první poradě s jejím zástupcem, která se podle předloženého čestného prohlášení ze dne 7. 3. 2021 konala dne 26. 11. 2020, za tento mimosmluvní odměnu přiznat nelze, neboť se nejedná o samostatný úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když náhrada odměny za první poradu zástupce s klientem je již zahrnuta do náhrady odměny za úkon převzetí a přípravy věci. K tomu odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 909/2020, v němž tento mimo jiné konstatoval, že jak první porada s klientem, tak převzetí a příprava zastoupení jsou neoddělitelně spjaty v jeden úkon, neboť si lze jen stěží představit, že by bylo možno efektivně převzít právní zastoupení bez (byť krátké a informativní) porady obhájce s klientem. To, že první porada s klientem je zahrnuta do přípravy zastoupení, pak podle Ústavního soudu podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu, v němž je jako další úkon uvedena "další porada s klientem přesahující jednu hodinu." K uvedeným závěrům se Ústavní soud přihlásil v dalších svých nálezech, kupříkladu se jedná o nálezy ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. III. ÚS 2042/2020, ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1742/2020, a ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 2432/2020 (všechny dostupné na www.nalus.cz).9. S odkazem na to, co výše bylo uvedeno, odvolací soud uzavírá, že za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně je v dané věci třeba považovat soudní poplatek za žalobu (2 107 Kč), mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 2 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) podle § 7, bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (900 Kč) a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad hotových výdajů podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (1 965,60 Kč). V součtu se tak jedná o částku 13 432,60 Kč.10. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok směnečného platebního rozkazu pod písmenem d/ o nákladech řízení změnil podle § 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 432,60 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterých právo na jejich náhradu bylo přiznáno žalobkyni v tomto řízení úspěšné ze 78 %. Při započtení úspěchu a neúspěchu náleží žalobkyni náhrada v rozsahu 56 % vzniklých nákladů, jimiž jsou podle obsahu spisu náklady právního zastoupení, tedy náhrada za 1 úkon právní služby (odvolání) ve výši 1 410 Kč podle ustanovení § 7, bod 5. a § 11 odst. 2, písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, k tomu 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 téže vyhlášky a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 359,10 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., to je celkem 2 069,10 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 158,70 Kč, která odpovídá 56 % z celkových nákladů to