3 CO 88/2019-1156 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem, v pořadí již druhým, rozhodl tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je autorkou vitráží v podobě (vzorech): anděl se čtyřlístkem/ se srdíčkem (tzv. anděl štístko), anděl velký (tzv. anděl strážný), ptáček v kroužku, ptáček se čtyřlístkem a lístečky, dva ptáčci v srdíčku, žlutá kytka, anděl střední ve výroku uvedeném vyobrazení, zamítl žalobu, pokud jde o uložení povinnosti žalovaným zdržet se zhotovování vitráží (vzorů) uvedených pod bodem a) jejich kopírováním či napodobováním, zdržet se jejich prodeje, vystavování a zveřejňování, uložení povinnost stáhnout tyto vitráže z prodeje a zničit je, povinnosti písemně sdělit žalobkyni místa, kde tyto vitráže nabízeli k prodeji, a povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy způsobené na jejích autorských právech částku 200 000 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení 99 795 Kč k rukám zástupce žalovaných (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení 3 548 Kč (výrok III.). 2. Vyšel z podané žaloby, ve které se žalobkyně domáhala ochrany svého autorského práva k dílům - vitrážím zhotoveným Tiffani technikou. Žalobkyně uvedla, že tyto vitráže vyrábí v rámci své podnikatelské činnosti podle předloh z katalogů nebo podle svých vlastních návrhů, je autorkou přibližně 300 vzorů interiérových dekorací. Žalobkyně prodává své výrobky hlavně prostřednictvím galerie v [obec], [obec] a [obec]. Žalovaná 1) podniká ve stejném oboru a dne [datum] na jarmarku ve [anonymizováno] muzeu v přírodě v [obec] nabízela k prodeji vitráže zhotovené podle vzorů žalobkyně. Šlo o kopie nebo napodobeniny vzorů anděl se čtyřlístkem / se srdíčkem (tzv. anděl štístko), anděl velký (tzv. anděl strážný), ptáček v kroužku, ptáček se čtyřlístkem a lístečky, dva ptáčci v srdíčku a malý andílek se srdíčkem. Žalobkyně tyto skutečnosti oznámila Policii České republiky, která však její oznámení odložila. Žalovaná 1) také podle žalobkyně propaguje svoji činnost na internetu, nabízí návštěvu své dílny a účastní se jarmarků. Žalobkyně měla za to, že popsaným jednáním žalovaná 1) zasahuje do autorských práv žalobkyně, proto žádala, aby soud žalované uložil povinnost zdržet se zhotovování vitráží - vzorů žalobkyně - jejich kopírováním či napodobováním, zdržet se jejich prodeje, vystavování a zveřejňování, povinnost stáhnout tyto vitráže z prodeje a zničit je, povinnost písemně sdělit žalobkyni místa, kde tyto vitráže nabízeli k prodeji, a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy způsobené na jejích autorských právech částku 200 000 Kč. 3. Žalovaní měli žalobu za zcela nedůvodnou. Žalovaný 2) se necítil být v řízení pasivně věcně legitimovaným, neboť podnikatelskou činnost spojenou s výrobou vitráží vykonává žalovaná 1), přičemž žalovaný 2) jí pouze vypomáhá. Dále pak žalovaní namítali, že žalobkyně neprokázala své autorství ke vzorům vitráží, které učinila předmětem řízení. Dále měli za to, že vzory označené žalobkyni nelze ani považovat za autorská díla, neboť nejde o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti, naopak vitráží (ale i jiných dekoračních předmětů) s motivy andělů, ptáčků či květin je na trhu značné množství a nutně musí být svým provedením více či méně podobné. Odmítali, že by svým jednáním porušovali autorská práva žalobkyně, naopak se cítili být terčem kampaně, kterou proti nim žalobkyně vede, vyhledává je na jarmarcích, podává na ně nedůvodná podání na policii a další úřady. Navrhli proto žalobu zamítnout. 4. Předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2017, č. j. 16 C 54/2014-459 bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2018 č. j. 5 Co 68/2017-533 zrušeno s tím, že žaloba podle odvolacího soudu je neprojednatelná, jelikož není ve výroku I. rozhodnutí dostatečně určen předmět požadovaného určení nezaměnitelným způsobem. Podle názoru odvolacího soudu tedy není možné o žalobě rozhodnout, aniž by došlo k odstranění vad žaloby postupem podle § 43 o. s. ř. a předmět nároku byl dostatečně jasně a nezaměnitelně určen (specifikován) v souladu s § 79 o. s. ř. Odvolací soud též uvedl, že nelze vyloučit ani specifikaci nároku formou např. obrázku, který je ve věcech ochrany práv duševního vlastnictví ve formulacích žalobních nároků zcela běžně využíván, právě pro jasnost a výstižnost vyobrazení. Teprve pak je možné se zabývat důvodností takto specifikovaného nároku. 5. V novém rozhodnutí soud prvního stupně věc posoudil podle § 40 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon a uvedl, že předmětné vitráže lze považovat za autorská díla. Jde totiž o umělecká díla, která jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a jsou trvale vyjádřena ve vnímatelné podobě. Ačkoliv jejich motivy jsou vcelku běžné (andělé, ptáčci, květina) a často užívané, jejich provedení nese individuální znaky odlišující v dostatečné míře tato díla od děl jiných. Soud na základě živnostenského listu žalobkyně, dokladů o její kvalifikaci a podnikání, fotografií výrobků žalobkyně i dodacích listů a faktur dovodil, že žalobkyně podniká ve výrobě skleněných vitráží, které následně prodává dalším odběratelům nebo přímo zákazníkům. Pokud jde o předmětné vzory vitráží, žalobkyně doložila prodej vitráží andělů i ptáčků výše citovanými doklady o dodávkách do galerií, též svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který se žalobkyni umělecky spolupracuje, označil tyto vitráže jako díla žalobkyně. V části, kde žalobkyně žádala, aby byla určena jako autorka předmětných vitráží, proto soud žalobě vyhověl. Tento závěr soudu, že předmětné vzory vitráží jsou autorskými díly a žalobkyně je jejich autorkou, nezakládá však automaticky existenci dalších žalovaných nároků žalobkyně vůči žalobcům. Soud zdůraznil, že obchodování s výrobky (autorskými díly) není zásahem do práv autora. Sama žalobkyně svá díla prodávala různým odběratelům i koncovým zákazníkům na jarmarcích, takže je sama uváděla na trh za účelem jejich prodeje. Obrana žalovaných spočívala mimo jiné v tvrzení, že s výjimkou vzoru„ dva ptáčci v srdíčku“ žádný jiný z předmětných vzorů nevyráběli, ale šlo o vitráže koupené buď v galerii pana [příjmení] v [obec] (anděl velký) nebo v [obec] (anděl štístko, anděl velký, ptáček v kroužku, ptáček se čtyřlístkem a lístečky, žlutá kytka). Tvrzení žalovaných podporuje skutečnost, že do galerie pana [příjmení] v [obec] žalobkyně svá díla skutečně dodávala, jak vyplývá např. z dodacího listu dne [datum], který předložila sama žalobkyně. Není tedy vyloučeno, že vitráže vyfotografované na [příjmení] žalovaných byly dílem žalobkyně, přičemž samotný prodej těchto výrobků není porušením autorských práv žalobkyně. Soud proto návrh žalobkyně, aby bylo žalovaným zakázáno předmětné vzory vitráží prodávat, vystavovat a zveřejňovat (myšleno za účelem prodeje) a aby jim byla uložena povinnost stáhnout tyto vitráže z prodeje a zničit je a povinnost písemně sdělit žalobkyni místa, kde tyto vitráže nabízeli k prodeji, zamítl jako nedůvodný. Dále uvedl, že žalobkyni nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by si žalovaní neoprávněně přisvojili autorství těchto výrobků (např. je označovali jako své výrobky) a nebylo prokázáno ani to, že by vzory vitráží žalobkyně sami vyráběli, ať už kopírováním nebo napodobováním výrobků žalobkyně. Žalovaní soudu předložili ukázku své tvorby, kde lze shledat shodné motivy (andělé, ptáčci), jde však (jak již bylo výše podotknuto) o motivy na trhu zcela běžné. Konkrétní zobrazení daného motivu jsou si podobná s ohledem na charakteristické rysy každého motivu (např. u anděla jde o zobrazení křídel, delší haleny, u ptáčka zobrazení zobáčku, schématického tvaru těla, hlavy a ocásku apod.), přičemž dochází s ohledem na množství na trhu dostupných výrobků, k částečným shodám co do celkového provedení a vyznění různých výrobků nebo použití obdobných linek či tvarů. Jinými slovy, v množství vitráží dostupných na trhu lze shledat opakující se tvary či linie, vitráže zahrnují různá srdíčka, čtyřlístky, větvičky či lístečky, které jsou svým provedením obdobné až shodné. Za této situace soud nemohl uzavřít, s přihlédnutím ke konkrétním výrobkům žalovaných, že jde o kopírování nebo nápodobu výrobků (autorských děl) žalobkyně. Soud proto uzavřel, že žalovaní nezasáhli do autorských práv žalobkyně, takže není na místě, aby jim soud podle § 40 odst. 1 autorského zákona uložil povinnost zdržet se zhotovování vitráží (vzorů) uvedených ve výroku tohoto rozsudku jejich kopírováním či napodobováním, zdržet se jejich prodeje, vystavování a zveřejňování, povinnost stáhnout tyto vitráže z prodeje a zničit je, povinnost písemně sdělit žalobkyni místa, kde tyto vitráže nabízeli k prodeji, a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy způsobené na jejích autorských právech částku 200 000 Kč. V této části proto žalobu zamítl jako nedůvodnou. Dále soud podotknul, že pokud jde o tzv