6 Cmo 194/2021-466 — Vrchní soud v Praze

1. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. dubna 2018, č. j. 4 Co 4/2018-141 odmítl odvolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 29. srpna 2017, č. j. 25 Co 458/2012-125, kterým soud I. stupně opravil příjmení samosoudkyně ve svém rozhodnutí ze dne 2. srpna 2017, č. j. 25 Co 458/2012-120 (výrok I.) a vyzval povinné ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení k písemnému doplnění vznesené námitky podjatosti o uvedení, proti kterým soudcům I. stupně směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jejich nepodjatosti, kdy se o ní dozvěděli a jakým způsobem má být prokázána (výrok II.).2. Podáním ze dne 30. srpna 2018 povinní podali žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost proti uvedenému usnesení odvolacího soudu s návrhem na jeho neprodlené zrušení a odklad jeho vykonatelnosti.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. 25 Co 458/2012-420 zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnými proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. dubna 2018, č. j. 4 Co 291/2017-141 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že povinní ve stanovené lhůtě nezaplatili vyměřený soudní poplatek z podané žaloby, což bylo důvodem pro zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“) a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť oprávněnému žádné náklady nevznikly.4. Uvedené usnesení soudu I. stupně povinní (odvolatelé) napadli v plném rozsahu včas podaným odvoláním ze dne 7. dubna 2021 odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) až g) a odst. 3 o. s. ř. a navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil nebo zjistil a prohlásil jeho nicotnost. Uvedli, že napadené usnesení vydala vyloučená samosoudkyně , Anonymizováno, a trvají na řádném vyřízení všech jimi již dříve učiněných podání jak v předmětné exekuční věci, tak zejména v přecházející nalézací věci, která nebyla v té době ukončena pravomocným, natož vykonatelným rozhodnutím a na jejím podkladě tudíž nemohla být nařízena a prováděna exekuce. Současně se zrušením napadeného usnesení povinní navrhli přikázání věci jinému soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 6 a § 205 o. s. ř.), když přihlédl k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání povinných není důvodné.6. Ze spisového materiálu vyplývá, že povinní podali žalobu na obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. a současně i žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. dubna 2018, č. j. 4 Co 4/2018-141.7. Za žalobu po zmatečnost proti uvedenému usnesení odvolacího soudu povinní neuhradili soudní poplatek splatný jejím podáním ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o SoP, proto byli usnesením soudu I. stupně ze dne 28. února 2020, č. j. 25 Co 458/2012-301 vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve vyměřené výši 5 000 Kč. Ve stanovené lhůtě pro zaplacení soudního poplatku povinní požádali o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud I. stupně usnesením ze dne 26. května 2020, č. j. 25 Co 458/2012-317 žádost povinných o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok I.) a vyzval povinné ve lhůtě 15 dnů od právní moci výroku I. k zaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost společně a nerozdílně (výrok II.). K odvolání povinných ze dne 17. června 2020 odvolací soud usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 104/2020-363 odmítl odvolání povinných proti výroku II. uvedeného usnesení soudu I. stupně (výrok I.) a potvrdil jeho výrok I. (výrok II.).8. Soud I. stupně usnesením ze dne 19. ledna 2021, č. j. 25 Co 458/2012-391 opětovně vyzval povinné ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost s opětovným poučením o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.9. Povinní v reakci ze dne 11. února 2021 na zmíněnou další výzvu k zaplacení soudního poplatku vznesli námitku podjatosti soudkyně , Anonymizováno, (i všech soudců soudu I. stupně, odvolacího soudu, Okresních soudů v , adresa, ) a opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků.10. Ve stanovené lhůtě povinní soudní poplatek nezaplatili, proto soud I. stupně usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. 25 Co 48/2012-420 odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP řízení zastavil. Uvedl, že povinní neuvedli žádné nové skutečnosti, pro které by jim mělo být osvobození od placení soudních poplatků přiznáno, proto není potřebné o této žádosti opětovně rozhodovat a rovněž nepřihlédl k opětovně vznesené námitce podjatosti, kterou povinní vznášejí ve všech svých podáních s cílem obstrukce v řízeních.11. Pokud k opakované žádosti povinných o přiznání osvobození od placení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost a opakované námitce podjatosti rozhodující soudkyně soud I. stupně již dříve dospěl k závěru, že tato žaloba je v dané věci zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, což bylo rozhodné pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce, není nutné se zabývat otázkou, zda v mezidobí došlo ke změně poměrů povinných. K opakovanému návrhu povinných na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce není nutné přihlížet, neboť ani případná příznivá změna poměrů by nemohla pro povinné přivodit příznivější rozhodnutí o jejich dalším návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za podanou žalobu pro zmatečnost povinnými ve stanovené lhůtě soud I. stupně postupoval zcela správně, když řízení zastavil a již se nezabýval další žádostí povinných o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, když povinní neuvedli žádné nové skutečnosti, jež by přiznání osvobození odůvodňovaly. Rozhodnutím o zastavení řízení byl rovněž konzumován návrh povinných na odložení vykonatelnosti rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost.12. Odvolací soud k opakující se námitce podjatosti rozhodující soudkyně , Anonymizováno, i všech soudců soudu I. stupně a odvolacího soudu, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., uvádí, že z jeho dřívější úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnými bez uvádění konkrétních a relevantních skutečnosti, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců I. stupně i odvolacího soudu, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva, která nepožívá právní ochrany, a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když jimi povinní nepochybně sledují jediný cíl a to zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37).13. Odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně ve výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.14. Výrok II. napadeného usnesení soudu I. stupně však není správný, neboť o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost, podané proti rozhodnutí vydanému v dosud neskončeném exekučním řízení, rozhoduje pověřený exekutor podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013), proto odvolací soud tento výrok podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se o nákladech řízení před soudem I. stupně nerozhoduje a z tohoto důvodu usnesení neobsahuje ani výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení.15. Odvolací soud poznamenává, že přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek podjatosti soudců vznesená povinnými nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.