6 Cmo 195/2021-470 — Vrchní soud v Praze

1. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnými- proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2015, č. j. 4 Co 65/2014-68, k odvolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 26. května 2020, č. j. 25 Co 458/2012-309, usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 100/2020-355 potvrdil napadené usnesení soudu I. stupně (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.),- proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. dubna 2018, č. j. 4 Co 291/2017-138, k odvolání povinných proti usnesení soudu I. stupně ze dne 26. května 2020, č. j. 25 Co 458/2012-311, usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 101/2020-357 potvrdil napadené usnesení soudu I. stupně (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.),- proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. dubna 2018, č. j. 4 Co 291/2018-141, k odvolání povinných proti usnesení soudu I. stupně ze dne 26. května 2020, č. j. 25 Co 458/2012-317, usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 104/2020-363 odmítl odvolání povinných proti výroku II. napadeného usnesení soudu I. stupně (výrok I.) a potvrdil napadené usnesení soudu I. stupně ve výroku I. (výrok II.).2. Včas podaným odvoláním ze dne 13. května 2021 povinní navrhli odložit vykonatelnost usnesení odvolacího soudu ze dne 3. listopadu 2020, č. j. 3 Co 100/2020-355, č. j. 3 Co 101/2020-357 a č. j. 3 Co 104/2020-363, návrh však nijak nezdůvodnili.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 21. dubna 2021, č. j. 25 Co 458/2012-444- zamítl návrh povinných na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 100/2020-355 (výrok I.) a přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti uvedenému usnesení do rozhodnutí o dovolání povinných proti uvedenému usnesení (výrok II.),- zamítl návrh povinných na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 101/2020-357 (výrok III.) a přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti uvedenému usnesení do rozhodnutí o dovolání povinných proti uvedenému usnesení (výrok IV.),- zamítl návrh povinných na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 104/2020-363 (výrok V.) a přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti uvedenému usnesení do rozhodnutí o dovolání povinných proti uvedenému usnesení (výrok VI.).4. Soud I. stupně v odůvodnění odkázal na ustanovení § 235c o. s. ř., podle něhož soud může nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci, je-li pravděpodobné, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno. Všechny žaloby pro zmatečnost podané povinnými trpí mnoha obsahovými nedostatky, v této jejich podobě je nepravděpodobné, že by jim mohlo být vyhověno, není důvod pro odklad vykonatelnosti rozhodnutí, která byla žalobami pro zmatečnost napadena. Návrhu nebylo možno vyhovět i proto, že žaloby jsou zjevně bezúspěšným uplatněním práva, neboť byly podány v řízení o předchozí žalobě pro zmatečnost.5. Podle ustanovení § 230 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, když důvodem tohoto omezení je zamezit cyklickému napadání soudních rozhodnutí z důvodu procesních pochybení soudu. Povinní tudíž podali nepřípustné žaloby pro zmatečnost, které brání odložení vykonatelnosti napadených usnesení, když žádné z nich neukládá povinným žádnou povinnost, kterou by bylo možno vykonat. Návrh na odklad vykonatelnosti tak postrádá reálný podklad a pouze dokazuje chronické sudičství na straně povinných, které nemůže požívat právní ochrany ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Procesní postup povinných vede k závěru, že jejich skutečným záměrem není ochrana jejich individuálních práv, ale působení obtíží ostatním účastníkům řízení a zdržování exekučního řízení, což lze podřadit pod zneužívání procesních práv ze strany povinných.6. Jelikož povinní proti uvedeným usnesením odvolacího soudu současně podali dovolání, žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení, soud I. stupně odkazem na ustanovení § 235b odst. 3 o. s. ř. řízení přerušil do rozhodnutí dovolacího soudu.7. Uvedené usnesení soudu I. stupně povinní (odvolatelé) včas podaným odvoláním ze dne 13. května 2021 napadli v plném rozsahu odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) až g) a odst. 3 o. s. ř. a navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil nebo zjistil a prohlásil jeho nicotnost. Uvedli, že napadené usnesení vydal vyloučený samosoudce , Anonymizováno, a trvají na řádném vyřízení všech jimi již dříve učiněných podání jak v předmětné exekuční věci, tak zejména v přecházející nalézací věci, která nebyla v té době ukončena pravomocným, natož vykonatelným rozhodnutím a na jejím podkladě tudíž nemohla být nařízena a prováděna exekuce. Současně se zrušením napadeného usnesení povinní navrhli přikázání věci jinému soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 6 a § 205 o. s. ř.), když přihlédl k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání povinných není důvodné.9. Ze spisového materiálu vyplývá, že povinní podali žalobu na obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. a současně i žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 100/2020-355, č. j. 3 Co 101/2020-357 a č. j. 3 Co 104/2020-363.10. Odvolací soud neshledal pochybení soudu I. stupně v posouzení skutkového a právního stavu dané věci, když odkazem na příslušná ustanovení o. s. ř. zdůvodnil svá rozhodnutí o zamítnutí návrhů na odklad vykonatelnosti předmětných usnesení odvolacího soudu i přerušení řízení o žalobách pro zmatečnost proti těmto usnesením do rozhodnutí o dovolání povinných proti těmto usnesením.11. Odvolací soud ke vznesené námitce podjatosti rozhodujícího soudce , Anonymizováno, i opakující se námitky podjatosti všech soudců soudu I. stupně a odvolacího soudu, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., uvádí, že z jeho dřívější úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnými bez uvádění konkrétních a relevantních skutečnosti, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců I. stupně i odvolacího soudu, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva, která nepožívá právní ochrany, a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když jimi povinní nepochybně sledují jediný cíl a to zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37).12. Odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně ve výrocích I. až VI. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že povinní nebyli v odvolacím řízení úspěšní a oprávněnému v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.14. Odvolací soud poznamenává, že přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek podjatosti soudců vznesená povinnými nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.