6 Cmo 199/2020-601 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným dne 11. října 2016 Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud I. stupně“) navrhovatel navrhl vydání- rozsudku, kterým bude účastník 1) vyloučen z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo osoby v obdobném postavení a zakazuje se mu výkon funkce člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení na dobu 3 let od právní moci rozsudku (výrok I.) s tím, že účastník 1) přestává být právní mocí rozsudku prokuristou ve společnosti účastníka 2) (výrok II.),- usnesení, kterým se účastníku 1) v postavení prokuristy nařízeným předběžným opatřením zakazuje okamžikem doručení rozhodnutí činit jakákoliv právní jednání za účastníka 2).2. Soud I. stupně usnesením ze dne 18. října 2016, č. j. 24 Cm 86/2016-116 do řízení jako dalšího účastníka přibral účastníka 2) (výrok I.) a nařídil předběžné opatření, kterým účastníkovi 1) zakázal od doručení usnesení činit v postavení prokuristy jakákoliv právní jednání za účastníka 2) (výrok II.).3. Ke včasnému odvolání účastníka 1) ze dne 15. listopadu 2016 proti výroku II. uvedeného usnesení o nařízení předběžného opatření Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. 7 Cmo 552/2016-129 napadené usnesení ve výroku II. potvrdil.4. Návrh účastníka 1) ze dne 23. října 2017 na zrušení nařízeného předběžného opatření soud I. stupně výrokem I. usnesení ze dne 12. března 2018, č. j. 24 Cm 86/2016-336 zamítl.5. Soud I. stupně výrokem I. usnesení ze dne 19. prosince 2018, č. j. 24 Cm 86/2016-464 zamítl návrh, aby účastník 1) byl vyloučen z výkonu prokury ve společnosti, aby byl vyloučen z funkce člena statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci nebo osoby v obdobném postavení a aby mu bylo zakázáno vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí.6. Návrh účastníka 1) ze dne 1. dubna 2019 na zrušení předběžného opatření, nařízeného usnesením soudu I. stupně ze dne 18. října 2016, č. j. 24 Cm 86/2016-116, soud I. stupně usnesením ze dne 28. května 2019, č. j. 24 Cm 86/2016-523 zamítl (výrok I.) včetně uložení povinnosti navrhovateli složit doplatek jistoty ve výši 300 000 Kč (výrok II.).7. Ke včasnému odvolání navrhovatele ze dne 31. ledna 2019 a odůvodnění ze dne 11. března 2019 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 19. prosince 2018, č. j. 24 Cm 86/2016-464 odvolací soud usnesením ze dne 23. července 2019, č. j. 7 Cmo 165/2019-542 napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.8. Ke včasnému odvolání účastníka 1) ze dne 12. června 2019 a doplnění ze dne 3. července 2019 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 28. května 2019, č. j. 24 Cm 86/2016-523 odvolací soud usnesením ze dne 23. července 2019, č. j. 7 Cmo 160/2019-537 napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Soud I. stupně usnesením ze dne 2. září 2019, č. j. 24 Cm 86/2016-553- k samostatnému řízení vyloučil řízení o vyloučení prokuristy z výkonu funkce člena statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci nebo osoby v obdobném postavení (výrok I.),- vyslovil svou věcnou nepříslušnost k řízení o návrhu na vyloučení prokuristy z výkonu prokury ve společnosti, když měl za to, že věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou okresní soudy, a proto podle ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. předložil věc k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze s právem účastníků vyjádřit se k tomuto postupu a soudem uváděným důvodům ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení (výrok II.).10. Soud I. stupně usnesením ze dne 27. ledna 2020, č. j. 24 Cm 13/2020-555 zastavil řízení o vyloučení účastníka 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci nebo osoby v obdobném postavení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).11. V odůvodnění odkázal na právní názor odvolacího soudu o spojení k tomu se nehodících věcí ke společnému řízení a na věcnou příslušnost okresních soudů k řízení o vyloučení účastníka 1) z výkonu prokury ve společnosti, což promítl do usnesení ze dne 2. září 2019, č. j. 24 Cm 86/2016-553 s nabytím právní moci dne 6. září 2019, kterým k samostatnému řízení vyloučil řízení o vyloučení účastníka 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo osoby v podobném postavení v jakékoliv (jiné) obchodní korporaci. Věc vedenou pod sp. zn. 24 Cm 86/2016 předložil nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 10. prosince 2019, č. j. Ncp 947/2019-557 rozhodl o věcné příslušnosti okresních soudů k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni a jejímu postoupení k dalšímu řízení Okresnímu soudu v , Anonymizováno, . Řízení u soudu I. stupně bylo nadále vedeno pouze v rozsahu vyloučené věci, tj. o vyloučení účastníka 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci nebo osoby v obdobném postavení.12. Soud I. stupně dospěl k závěru, že účastník 1) není členem statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci dle zjištění z výpisu platných i neplatných údajů obchodního rejstříku podle fyzických osob v angažmá, a že byl dle zjištění z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti pouze prokuristou ve společnosti, kterým v době vydání rozhodnutí již není. Usnesení odvolacího soudu předurčují (odlišně od toho, co dříve vyslovil odvolací soud při rozhodování o odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření), že návrhu na vyloučení účastníka 1) z výkonu prokury ani nemůže být vyhověno a návrh, nebude-li vzat zpět, bude znovu projednán a rozhodnut příslušným okresním soudem. Důvod vyloučeného řízení odpadl, soud I. stupně neshledal smysl v něm pokračovat a proto řízení podle ustanovení § 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 23 z. ř. s.13. Ve včas podaném odvolání ze dne 20. února 2020 a doplnění ze dne 7. května 2020 účastník 1) (odvolatel) navrhl, aby odvolací soud odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. změnil výrok II. napadeného usnesení tak, že navrhovateli uloží povinnost náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně a odvolacího řízení.14. V odůvodnění uvedl, že předmětné řízení o vyloučení účastníka 1) z výkonu funkce bylo zahájeno na návrh navrhovatele, který v části postoupené věcně příslušnému okresnímu soudu vzal návrh zpět. V průběhu řízení i veřejně navrhovatel prezentoval účastníka 1) jako osobu poškozující majetek ve vlastnictví navrhovatele, která měla odklánět majetek ze společnosti, tunelovat jí, porušovat povinnost péče řádného hospodáře a tyto nepravdy prezentovat i ve sdělovacích prostředcích. Řízení o vyloučení z funkce prokuristy bylo navrhovatelem vyvoláno účelově s cílem vynutit podepsání smlouvy o převodu podílu na společnosti otcem účastníka 1). Vedení řízení a zápis o pozastavení funkce prokuristy v obchodním rejstříku, včetně uveřejnění znění předběžného opatření, značnou měrou poškodilo účastníka 1) v profesním životě i kariérním postupu.15. Podle odvolatele se soud I. stupně vůbec nezabýval možností přiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi 1), když v daném případě by mu měla být náhrada přiznána vzhledem k okolnostem ve smyslu ustanovení § 23 druhá věta z. ř. s. K okolnostem případu odůvodňujícím jiné rozhodnutí o nákladech řízení má soud přihlížet z úřední povinnosti. Účastníkovi 1) vznikly náklady v předcházejícím řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 24 Cm 86/2016, soud I. stupně se měl zabývat poměrně náklady ve vztahu k části vyloučeného samostatného řízení, když v uvedeném řízení účastníkovi 1) nepravomocně přiznal náhradu nákladů řízení a minimálně jejich poměrnou část měl přiznat i napadeným usnesením, které je tudíž nesprávné a poškozuje zájmy účastníka 1), kterému vznikly prokázané náklady v řízení zapříčiněném navrhovatelem. Skutečnost, že účastník 1) není členem statutárního orgánu v jakékoliv obchodní korporaci, zjištěná soudem I. stupně z výpisu platných i neplatných údajů obchodního rejstříku, a byl pouze prokuristou společnosti, jímž v době vydání napadeného rozhodnutí již nebyl, je okolností, kterou nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle soudní judikatury přičítat k tíži účastníka 1), ale jde o okolnost umožňující náhradu nákladů řízení přiznat a povinnost náhrady uložit navrhovateli, který řízení zahájil a způsobil majetkovou újmu na právech účastníka 1). Pokud odpadne předmět řízení uplynutím času, tj. v dané věci účastník 1) již není prokuristou, nemohou se nepříznivé majetkové důsledky vyvolané řízením dotknout účastníka řízení, který svým procesním úkonem řízení nevyvolal. Ustanovení § 23 z. ř. s. zjevně nemá sloužit ke zvýhodnění účastníka, jehož protiprávní (nemravné) jednání vedlo k zahájení řízení, napadený výrok však navrhovatele jednoznačně a neoprávněně zvýhodnil.16. Ve vyjádření ze dne 25. června