6 Cmo 33/2020-132 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem (dále též „předmětný rozsudek“) Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „soud prvního stupně“) žalobu, aby byl žalovaný shledán povinným zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrokem I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrokem II.). Dovodil, že žalovaný byl jediným jednatelem dlužníka , právnická osoba, . (dále též „dlužník“) do 30. 1. 2014 a protože ve vztahu k tvrzené škodě, jež představuje výběr částky ve výši 100 000 Kč z účtu dlužníka dne 1. 10. 2013 učiněný žalovaným, byly zájmy žalovaného v rozporu se zájmy dlužníka, nebyla zde žádná osoba, která by jménem dlužníka mohla škodu uplatnit, pročež se promlčecí doba nemohla rozběhnout. Dne 30. 1. 2014 dokumentaci dlužníka převzal jeho nový jednatel , Anonymizováno, a tehdy se také mohl poprvé dozvědět o škodě. Promlčecí doba se tak rozběhla od počátku dubna 2014 (po uplynutí přiměřené lhůty k seznámení se s předanými doklady, která by při zachování pravidla péče řádného hospodáře neměla překročit dva měsíce), a trvala 4 roky. Pokud tedy žalobkyně podala žalobu až 19. 11. 2018, byl uplatněný nárok již promlčen. Tvrzená a prokázaná míra propojení mezi žalovaným a , Anonymizováno, , resp. koncernem , Anonymizováno, je tak malá, že s ní nemůže být spojováno neuplatnění tvrzené škody ze strany pozdějších jednatelů dlužníka. Věc soud prvního stupně posoudil podle § 194 odst. 5 věty první až třetí, § 757, § 388 odst. 1, § 397 a § 398 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním účinném znění, obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci plně úspěšný žalovaný se práva na jejich náhradu vzdal.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítá, že pro běh subjektivní promlčecí lhůty je zásadní okamžik jmenování žalobkyně insolvenčním správcem dlužníka, neboť insolvenční správce je první osobou, která v daném případě mohla jako první objektivně požadovat po žalovaném náhradu škody jím způsobené dlužníkovi. Mezi žalovaným jako jediným společníkem a statutárním orgánem dlužníka a jeho právními nástupci (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, jednající , Anonymizováno, ) existovalo takové propojení, které z jejich strany odůvodňovalo nevymáhání způsobené škody po žalovaném, neboť hodnota právních služeb, kterou společnost , právnická osoba, . (jež je součástí koncernu , Anonymizováno, ovládaného , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) vyplatila v rozmezí 6 měsíců advokátní kanceláři, kde žalovaný pracoval jako koncipient, činila 14 375 208 Kč. Pokračování v obchodní spolupráci lze proto považovat za výnosnější, než vymáhání posuzované náhrady škody. Insolvenční správce dlužníka pak nezavinil marné uplynutí promlčecí doby, pročež je pro něj zánik nároku pro promlčení nepřiměřeně tvrdým postihem. Nárok proto promlčen není, pročež odvolatelka navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal předmětný rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a odvolání neshledal opodstatněným.5. Odvolání soud projednal v nepřítomnosti žalovaného, který sice požádal o odročení jednání pro kolizi s jednáním jiným, avšak důvody této kolize nedoložil. Bylo přitom povinností žalovaného přesvědčit se, zda jeho žádosti o odročení bude vyhověno, a pokud tak neučinil, jdou důsledky takového přístupu (tj. důsledky konání jednání v jeho nepřítomnosti) plně k jeho tíži. Ustálené soudní praxi totiž odpovídá závěr, dle něhož, má-li být jednání z důležitých důvodů odročeno, musí být důvod odročení zásadně i doložen co do jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 911/2000). Nelze přitom dovodit, že by zákon požadoval, aby soud v případě, že žádosti o odročení jednání nevyhoví, účastníka o nevyhovění vyrozuměl [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 2078/97, v: Soudní Rozhledy, ročník 2000, č. 12 (cit v.: např. Odročení soudního jednání a omluva účastníka nebo jeho právního zástupce, J. Spáčil, Bulletin advokacie 2004, 3:12)].6. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.7. Podle § 193 odst. 5 obch. zák. jestliže člen představenstva zemře, odstoupí z funkce, je odvolán nebo jinak skončí jeho funkční období, musí příslušný orgán společnosti do tří měsíců zvolit nového člena představenstva. Nebude-li z tohoto důvodu představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje chybějící členy nebo člena představenstva soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, a to na dobu, než budou zvoleni noví členové nebo člen příslušným orgánem společnosti, jinak může soud i bez návrhu zrušit společnost a nařídit její likvidaci. Ustanovení § 71 odst. 2 věty druhé, třetí, čtvrté a páté, odst. 6 a 7 platí obdobně. Místně příslušným soudem pro jmenování člena představenstva je obecný soud společnosti; účastníky řízení jsou navrhovatel, společnost, je-li zde osoba, která je oprávněna jejím jménem nebo za ni jednat, a osoba, jež má být soudem jmenována za člena představenstva. Funkce člena představenstva zaniká volbou nového člena představenstva, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního období. Stanovy mohou určit, že představenstvo, jehož počet členů zvolených valnou hromadou neklesl pod polovinu, může jmenovat náhradní členy do příštího zasedání valné hromady.8. Žaloba byla u soudu podána dne 19. 11. 2018 a promlčení jejím prostřednictvím uplatněné pohledávky bylo žalovaným namítnuto v rámci jednání u soudu prvního stupně (dne 26. 7. 2019), a to ke dni 2. 10. 2017, což odpovídá době 4 let po datu tvrzeného výběru peněžních prostředků z účtu dlužníka (§ 398 obch. zák.). Žaloba je podána na podkladě § 194 odst. 5 obch. zák., jak soud prvního stupně správně dovodil.9. Odvolací soud při posouzení věci vychází ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně. Z něho vyplývá, že dne 30. 1. 2014 převzal nový jednatel dlužníka , Anonymizováno, (jak se podává z předávacího protokolu), dokumentaci k bankovním účtům, kompletní účetní a smluvní dokumentaci (na níž jsou úředně ověřené podpisy), což není odvolatelkou nijak zpochybněno.10. Nebylo zjištěno a ani tvrzeno, že by tvrzenou škodu způsobil či se na ní podílel , Anonymizováno, (který byl statutárním orgánem dlužníka v období od 30. 1. 2014 do 28. 7. 2014). To je skutečnost pro posouzení věci zásadní. Zájem , Anonymizováno, , který je v rozporu se zájmy dlužníka (jako právnické osoby), totiž není namístě vykládat tak, jak jej vykládá odvolatelka.11. Je tomu tak z důvodu, že soudní praxe je ustálena v posouzení, dle něhož právnická osoba (v poměrech posuzované věci dlužník) se o vzniku škody ve smyslu § 398 obch. zák. dozví či může dozvědět zásadně v okamžiku, kdy se o vzniku škody dozví nebo mohla dozvědět osoba, která je oprávněna škodu vzniklou právnické osobě uplatnit. Obecně přitom nepochybně platí, že takovou osobou je člen statutárního orgánu právnické osoby. Tento obecný závěr se však neprosadí tehdy, jsou-li zájmy (členů) statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby.12. O takový případ jde tehdy, jestliže se na vzniku škody podíleli všichni členové statutárního orgánu, popř. další osoby oprávněné podat jménem právnické osoby žalobu o náhradu škody. Pak běží subjektivní promlčecí doba až ode dne, kdy se dozvěděla nebo mohla dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, osoba oprávněná podat (za právnickou osobu či jejím jménem) žalobu o náhradu škody proti členovi statutárního orgánu, která se na vzniku škody nepodílela.13. Je-li zde např. jeden člen představenstva, jenž se na způsobení škody společnosti nepodílel a jenž může nárok na náhradu škody jménem společnosti uplatnit, počne promlčecí doba k uplatnění práva na náhradu škody běžet již ode dne, kdy se tento člen představenstva dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1532/2017, rozsudek ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3688/2011, nebo ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1209/2018).14. Po přenesení těchto závěrů do poměrů posuzované věci je zřejmé, že pokud se Vít Zaorálek na tvrzené škodě nepodílel, nebyly jeho zájmy v rozporu se zájmy dlužníka. Proto se o vzniku tvrzené škody mohl dozvědět (§ 398 obch. zák.) tak, jak soud prvního stupně dovozuje, byť lze lhůtu 2 měsíců od okamžiku převzetí zmíněné dokumentace pokládat za lhůtu velmi velkorysou, neboť se o jejím vzniku mohl dozvědět dříve.15. Není tedy podstatné, zda Zaorálkovi měli nebo koncern