6 Cmo 376/2020-634 — Vrchní soud v Praze

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 1 590 176,22 Kč s přísl., ve výroku II. žalobu ve zbývajícím rozsahu v částce 596 997,78 Kč s příslušenstvím zamítl, ve výroku III. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 231 161,04 Kč a ve výroku IV. žalobci vrátil část zaplacené zálohy na provedení dokazování v částce 9 399,11 Kč.Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se žalobce domáhal vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2 187 174,00 Kč po ukončení členství v žalovaném družstvu.Po provedeném dokazování soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl od 20. 3. 2007 členem žalovaného družstva, z něhož vystoupil a s odstupem času vyklidil jemu poskytnuté družstevní byty č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a tyto předal žalovanému. Podle zjištění soudu I. stupně žalobce splnil své vkladové povinnosti v rozsahu částky 1 220 080 Kč. Tržní cena předmětného družstevního podílu podle zjištění soudu I. stupně činila ke dni zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu dne 30. 9. 2014 částku 1 655 170 Kč.Soud I. stupně vycházel též ze skutečnosti, že žalobce získal právo užívat družstevní byty č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného a oba tyto byty žalobce užíval od 1. 11. 2007 až do 23. 2. 2015, a to aniž by za užívání bytů hradil nájemné, kdy po celou dobu platil pouze platby označené v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka - byt“, jež dle žalobce byly platbami na další členský vklad. Naopak tyto platby dle žalovaného byly plněním na úroky z úvěrů do úvěrového fondu, jež dle soudu na základě intepretace smluv o přidělení družstevní jednotky a stanov žalovaného byly částečně platbami na další členský vklad ve výši 9 667 Kč u bytu č. , Anonymizováno, a ve výši 5 213 Kč u bytu č. , Anonymizováno, , a platbami do úvěrového fondu na úhradu úroků z úvěru (dluhová služba), a to ve výši představované rozdílem mezi platbou na další členský vklad a celkovou výši této platby.Soud I. stupně věc posuzoval podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - dále jen ZOK) a zejména podle jeho § 610 písm. b), § 748 odst. 1 a násl., § 775 ZOK a podle zákona č. 89/2012 Sb. - nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a zejména podle § 1968 a násl. NOZ.Po posouzení věci soud I. stupně konstatoval, že žaloba je částečně po právu, stejně, jak je dílem důvodná i obrana žalovaného označovaná jako „vzájemný návrh“. Podstatným pro soud I. stupně bylo, že žalobce byl od 20. 3. 2007 členem žalovaného družstva s následně získanými právy právem užívat družstevní byty č. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve vlastnictví žalovaného. Podstatné bylo pro soud I. stupně dále to, že žalobce z žalovaného družstva vystoupil a s odstupem času vyklidil jemu poskytnuté družstevní byty č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a tyto předal žalovanému. Podstatné bylo dále to, že k vystoupení žalobce došlo po členské schůzi žalovaného konané dne 29. 8. 2014, jež schválila přijetí nových stanov žalovaného, přičemž žalobce s touto změnou stanov nesouhlasil a pro nesouhlas se změnou stanov vystoupil ze žalovaného družstva ve smyslu ustanovení § 613 odst. 1 písm. d) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - ZOK). Jeho členství mělo zaniknout dne 30. 9. 2014,Soud I. stupně konstatoval, že způsob výpočtu výše vypořádacího podílu upravují stanovy žalovaného v článku 21 odst. 21.2. tak, že se výše vypořádacího podílu určí poměrem splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům ke dni 31. 12. 2015 jako poslednímu dni daného účetního období, přičemž se takto získaný poměr násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, byl-li zřízen, a to v rozsahu, v jakém jej nelze rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo.Soud I. stupně dospěl ke zjištění, že žalobci vznikl ve smyslu § 36 odst. 1 ZOK a článku 21 stanov žalovaného vůči žalovanému nárok na vypořádací podíl, jenž byl ve smyslu ustanovení § 749 odst. 1 věty prvé ZOK a článku 21 odst. 5. stanov žalovaného splatný uplynutím 3 měsíců poté, kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše.Ve vztahu k výši vypořádacího podílu dospěl soud I. stupně ke zjištění, že žalobci svědčí ve smyslu ustanovení § 748 odst. 1 ZOK právo na vypořádací podíl v minimální výši 1 220 080 Kč což odpovídá rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce představované základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným žalobcem a základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným právním předchůdcem žalobce , adresa, , jehož členská práva přešla na žalobce, plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č. , Anonymizováno, v celkové částce 792 655 Kč a plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č., Anonymizováno, , Anonymizováno, v celkové částce 427 425 Kč.Podle soudu I. stupně při postupu dle článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 by měl vypořádací podíl žalobce nulovou hodnotu, což by bylo v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě daného družstevního podílu, která byla znalecky určena na částku ve výši 1 655 170 Kč, a způsob určení výše vypořádacího podílu dle článku 21 stanov žalovaného je podle soudu I. stupně v rozporu se zákonnou úpravou vypořádacího podílu dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, konkrétně s ustanovením § 748 odst. 1 ZOK, dle níž stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu. Soud I. stupně dospěl k dílčímu právnímu závěru, že dané ustanovení článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 ohledně způsobu určení výše vypořádacího podílu je z uvedeného důvodu neplatné.Soud I. stupně při rozhodování o uplatněném nároku vycházel ze skutečnosti, že splatnost vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 tak, že nárok na výplatu tohoto vypořádacího podílu vznikne bývalému členovi dnem následujícím po dni, kdy příslušná jednotka bude přidělena jinému členovi družstva a ten zaplatí v plné výši tu část dalšího členského vkladu, která měla být do té doby zaplacena bývalým členem podle příslušné smlouvy o přidělení jednotky, nikdy však ne dříve, než bývalý člen uvolní a předá zpět vyklizenou jednotku. Podle soudu I. stupně ustanovení článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 je neplatné pro rozpor se zákonem, neboť nedává jistotu výplaty vypořádacího podílu v přiměřené době po skončení členství a váže splatnost na podmínky, které nemusí vůbec nastat (např. byt bude pronajat nečlenovi družstva apod.). Proto se tak podle soudu I. stupně ohledně splatnosti vypořádacího podílu uplatní zákonná úprava, dle které je v daném případě vypořádací podíl splatný ve smyslu ustanovení § 749 odst. 1 ZOK uplynutím tří měsíců od vyklizení družstevních bytů, tj. od 23. 2. 2015, kdy tak v projednávaném případě nastala splatnost vypořádacího podílu dne 25. 5. 2015, neboť konec tříměsíční lhůty 23. 5. 2015 připadl na sobotu.Podle soudu I. stupně z dokazování vyplynulo, že způsob určení výše vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006, a při postupu dle tohoto článku stanov by byla výše vypořádacího podílu žalobce nulová.V návaznosti na uvedené, soud I. stupně při vlastním rozhodování aplikoval kogentní zákonné ustanovení § 748 ZOK o minimální výši vypořádacího podílu, jehož výše musí podle soudu I. stupně odpovídat rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce jako člena žalovaného coby bytového družstva. Když žalobce splnil svou vkladovou povinnost vůči žalovanému družstvu v celkové částce ve výši 1 225 080 Kč, minimální výše vypořádacího podílu žalobce podle soudu I. stupně má odpovídat toto částce 1 225 080 Kč. Dále soud I. stupně vzal v úvahu, že znalecky vyčíslená skutečná tržní hodnota daného družstevního podílu žalobce dosahuje výše 1 655 170 Kč a z toho důvodu podle soudu I. stupně žalobci svědčí vůči žalovanému právo na vypořádací podíl v uvedené výši 1 655 170 Kč spolu s 8,05 % úroky z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 6. 2015 do zaplacení.Ve vztahu k obraně žalovaného (označované též jako kompenzační námitka) soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl vůči žalobci splatnou pohledávku ve výši 23 040 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 16. 9. 2014 do zaplacení, a to z titulu dluhu žalobce za nezaplacení příspěvku do fondu členských podílů a do úvěrového fondu za měsíc září 2014, a také že žalovaný měl vůči žalobci splatnou pohledávku ve výši 40 840 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním bytu č. , Anonymizováno, v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 bez právního důvodu.N